Měření:
Účelem tohoto příspěvku není uvádět celkový přehled, který je dle mého názoru dobře zpracován v normě ČSN 33 2000-6, ale upozornit na podstatné změny. Z důvodu bezpečnosti je nutno sérii měření začínat měřením spojitosti ochranných vodičů a to zejména před měřením impedance poruchové smyčky. Podstatná změna nastala při vyhodnocení měření izolačních odporů. Došlo ke změně požadavků na minimální hodnoty izolačních odporů.

٭ Pokud nelze před měřením odpojit přepěťové ochrany nebo není dokonalý přehled o vřazených přístrojích, které by mohlo měřící napětí 500V nepříznivě ovlivnit, lze měřit sníženým zkušebním napětím DC 250V. V takovém případě se nespokojíme s naměřenou hodnotou 0,5MΩ, ale za minimální hodnotu považujeme rovněž 1MΩ.

Izolační odpory je doporučeno ověřit i mezi pracovními vodiči navzájem, a to nejen u revizí výchozích. V normě je použitá jemná odlišnost, a sice pro případ, kdy se instalace nachází v místech s nebezpečím požáru. Tam by se měl izolační odpor měřit i mezi pracovními vodiči.

Je-li naměřená hodnota nižší, než uvádí výše uvedená tabulka, je třeba příčinu vyhodnotit. Obvyklé řešení je obvod rozdělit a vyhodnotit konkrétní část, která snížení způsobuje a následně určit další postup (výměna poškozeného vedení, přístroje apod.).

U instalací v prostorách mokrých, či tam, kde se provádí ostřik vodou z důvodu úklidu, je stanovena minimální hodnota elektroinstalace bez připojených spotřebičů 500Ω na 1V.

U topných prvků v podlahách se ověřuje, zda izolační odpor při napětí 230V neklesl pod 250kΩ a při napětí 400V pod 400kΩ.

Další oblastí měření, o které bych se rád zmínil, je měření odporu zemničů metodou, která vyžaduje dva pomocné zemniče. Vzdálenosti pomocných zemničů od měřeného zemniče nejsou v normě uvedeny, uveden je pouze požadavek, aby se pásma vlivu těchto zemničů vzájemně nepřekrývala. Pro posouzení věrohodnosti naměřené hodnoty mají být provedena dvě doplňková měření, a sice posunem bližšího pomocného zemniče (myšleno od zemniče měřeného) o 6m dopředu a následně dozadu. Porovnání naměřených hodnot nám dává objektivní výsledek.

No a na konec se stává povinností vyhodnocovat úbytek napětí. Jako nejsnadnější se jeví forma jeho měření impedance obvodu, kdy porovnáním napětí na vstupu a následně na koncových bodech instalace dostaneme rozdílovou hodnotu. Je to poněkud zjednodušený pohled, protože pro úplnou přesnost bychom měli zvažovat řadu dalších faktorů, např. měření při zatížení, měření bez zatížení atd. Druhou variantou je použití nomogramů, kdy dosadíme délku vedení, jeho materiál, průřez a dostáváme pro porovnání zatěžovací proud. Příklad je uveden jako příloha D ČSN 33 2000-6.

Vzory využitelné pro vypracování revizních zpráv.

Znovu po létech přistupujeme ke vzorům pro zpracování revizních zpráv. Jen je to oproti někdejší ČSN 34 3800 odlišný a zcela přehodnocený způsob. Jednak už se nejedná o závazný podklad a jednak už není řešen jen „první list“ revizní zprávy. Vzory jsou uvedeny v závěru normy jako informativní přílohy, což znamená, že je využít mohu , ale nemusím. Nepochybně jsou dobrým vodítkem pro obsah revizní zprávy a následné vyhodnocení její úplnosti majitelem, provozovatelem nebo kontrolním orgánem. Například příloha F uvádí neopomenutelné informace, které jsou obvykle uvedeny v úvodní části revizní zprávy: druh revize, jméno a evidenční číslo osvědčení revizního technika, jméno a adresu zákazníka, adresu elektrické instalace el.zařízení, upřesnění druhu instalace (nová, rozšířená, upravená, existující). Použité měřící přístroje (druh, typ a výrobní nebo evidenční číslo), popis elektroinstalace, jejíž rozsah koresponduje s dostupnými podklady charakteristiky napájení a uzemnění (podrobně jsou formou tabulky uvedeny všechny nutné informace pro přehled a celkového vyhodnocení následné prohlídky a měření). Dále datum revize (dle ČSN 33 1500- zahájení a ukončení revize, vypracování revizní zprávy a předání zákazníkovi). Samozřejmě nesmí chybět podpis revizního technika (pokud je používáno razítko, tak razítko) a podpis osoby odpovědné za el. zařízení (respektive doklad o předání).

Příloha G uvádí vzory formulářů pro revize elektrických instalací, které je vhodné a účelné vložit do revizní zprávy. Jedná se o rozbor ochrany před dotykem živých částí (izolace, přepážky, kryty), zařízení (kabely, instalační materiál, rozvodná zařízení, svítidla, topení, ochranné přístroje atd.), způsob označení (označení přístrojů, svorek, vodičů, výstražné a varovné nápisy). Dále je nutno vypracovat přehled a případné vyhodnocení dokumentace a schémat s ohledem na potřebu při údržbě, opravách, úpravách a revizních). V části G2 jsou uvedeny příklady položek, které je třeba při revizi kontrolovat. Přehled je uveden na mnoha stranách a budeme-li provádět revizi v souladu s ním, mám dojem, že bude provedena revize v potřebném rozsahu. Rád bych znovu upozornil, že se jedná o přílohu informativní.

Příloha H uvádí vzorový formulář s podrobnými údaji o obvodech s následně přiřazenými výsledky zkoušek a měření. Tak například u rozvaděče bychom měli opsat štítkové údaje, základní informace typové nebo kusové zkoušky (případně přiložit kopii), typy a nastavení ochranných přístrojů, průřezy vodičů použitých v rozvaděči atd. Pro případ revize rozvaděče s chybějícími protokoly či dokonce štítkem, postupujeme při pravidelné revizi náročnější cestou v souladu s požadavkem §4 nařízení vlády 378/2001 Sb., což znamená, že základní údaje vyhodnotíme nebo necháme vyhodnotit specialistou. Výsledek musí být z revizní zprávy patrný. Obdobně musíme uvést podrobné údaje o jednotlivých obvodech.

Příloha ZA je určitou novinkou, kterou ocení revizní technici, jejichž činnost se odvíjí i mimo Českou republiku. Příloha obsahuje zvláštní národní podmínky, které jsou odlišné od našeho pojetí požadavků na elektroinstalaci. Uvedeny jsou země, u nichž se předpokládá určitá forma spolupráce nebo dodávek a které plní požadavky, jež stanoví CENELEC.

Příloze NA přikládáme velký význam. Jsou zde uvedeny příklady postupu ověřování proudových chráničů. Mimo zjištění údajů na chrániči a jeho porovnání s požadavky ČSN a příslušnou elektroinstalací je nutno ověřit mezní hodnotu reziduálních proudů. Podrobný rozbor je proveden také pro chrániče typu G a S.

Příloha NB obsahuje zdůvodnění revizní činnosti a to zejména v České republice, vysvětluje vazbu elektroinstalace a připojených elektrických zařízení. Dále upřesňuje vazbu technických norem na revize a na platné právní předpisy, zejména na zákon o výrobku č.22/ 1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Pokusím se o stručný výtah z textu normy:

• důvod revize el. zařízení: podat vlastníkovi (uživateli) přesný obraz o stavu el. zařízení. Jako novinku lze definovat požadavek na revizního technika, aby udal základní rámcové pokyny pro nutné opravy, doplnění zařízení a také způsob, jak s el. zařízením zacházet do doby odstranění zjištěných závad.
• důvod výchozí revize: garantovat bezpečnost elektrické instalace před uvedením do provozu
• důvod pravidelné revize: podání uceleného přehledu o stavu elektrické instalace pro bezpečné použití, ale také jako podklad pro případnou rekonstrukci, zpracování energetického auditu apod.
• rozsah platnosti normy: uvádí způsob plnění právních předpisů při uvádění a následném provozování elektrických instalací
• elektrická instalace a elektrická zařízení z instalace napájená: norma platí pouze pro elektrickou instalaci. Neplatí pro další elektrická zařízení, ani když jsou na elektroinstalaci přímo napojena.
• elektrická instalace a funkční zkoušky napájených zařízení: funkční zkoušky a měření el. instalace jsou téměř shodné s dosavadní praxí (viz předchozí text), otázkou je, jak se dívat na elektrická zařízení, která s elektroinstalací přímo či nepřímo souvisí. Jedná se o zařízení nouzového vypnutí, blokovací opatření, hlásiče mezních stavů apod. Jelikož se jedná o bezpečnost, nelze tyto prvky opomenout a je nutno je zahrnout dle okolností do revize elektroinstalace nebo do revize elektrického zařízení ve smyslu požadavku ČSN 33 1500. Mimo prioritní bezpečnost je nutno mít na zřeteli odpovědnost a pokyny výrobce (dodavatele) a to ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb. a zákona č.102/2001 Sb.
• kvalifikace pro provádění revizí – revize musí provádět osoby znalé, které jsou pro provádění revizí kvalifikované. Pro vyhrazená elektrická zařízení ve sféře působnosti SÚIP se jedná revizní techniky s platnou zkouškou dle §9 dosud platné vyhlášky 50/1978 Sb. V analogii lze hovořit, dle platných právních předpisů, i o revizních technicích v resortu dopravy, revizních technicích v oblasti působnosti státní báňské správy apod. Vzhledem ke stále složitějším elektrickým zařízením i technologiím jsou pro složitější elektrická zařízení využíváni ve stále větší míře specialisté. Jejich stanoviska jsou obvykle přílohou revizní zprávy.

Obsah normy lze vnímat jako snahu o sjednocení prováděných revizí. Výsledkem by měl být určitý standart pohledu na elektrickou instalaci i elektrická zařízení s maximální možnou mírou garance bezpečného provozu nebo snaha o minimalizaci rizik.