Narozen 10.7. 1856 (Smiljano) a zemřel 7.1. 1943 v New Yorku. Americký elektrotechnik chorvatského původu, studoval vlastnosti dvoufázových a vícefázových proudů, zkonstruoval a patentoval četné elektrické stroje a přístroje. Zabýval se též výzkumem v oboru bezdrátové telegrafie.
1887 elektrický motor na střídavý proud
1891 "Teslův" transformátor (zdroj vysokého střídavého napětí o vysokém kmitočtu)
Životopis Nikola Tesly
Když v roce 1877 řekl jedenadvacetiletý Tesla profesoru Pöschlovi, že existuje možnost sestrojit motor na střídavý proud bez kartáčů a komutátoru, odpověděl mu tento vynikající odborník před všemi žáky: "Pan Tesla možná uskuteční velká díla, ale toto se mu nikdy nepodaří. Znamenalo by to přinutit sílu podobnou působení zemské tíže, která působí jedním směrem, k tomu aby se přetvořila v sílu otáčivou. Bylo by to perpetum mobile, tedy nemožná idea.
Tesla v první chvíli opustil pod vlivem profesorovy autority svou myšlenku, brzy však došel k přesvědčení, že měl pravdu, a pustil se znovu do práce. Po několikaletém zkoumání problému nadešel - jako v mnoha podobných případech - okamžik inspirace. Řešení ho napadlo při procházce s přítelem ve štýrskohradeckém parku. Hůlkou kreslil v písku a nadšeně vykládal: "Pohleďte na můj motor, zde, dívejte se, jak jej spustím, aby se otáčel žádaným směrem!"
To byl počátek vzniku elektromotoru na střídavý proud.
UŽ JAKO MALÝ KLUK
Tesla měl talent k vynalézání od dětství. Narodil se 10. Července 1856 v chorvatské vesnici Smiljano v Lice. Otec Nikoly, povoláním kněz, byl velmi nadaný člověk a výborný řečník. Teslova matka Djuka dovedla vymýšlet a zhotovovat různé nářadí pro domácnost a v celém okolí byla známa svými ručními pracemi.
Když se rodina přestěhovala do Gospiče, daleko většího města, než bylo Rodné Smiljano, nastala v jeho životě změna. Nemohl si zvyknout na nové prostředí, celé dny trávil v pokoji a pozoroval oknem, co se děje na ulici. Měl velmi rád ptáky, zvláště si oblíbil holuby. Však ještě mnohem později, už jako slavný vynálezce, krmil v New Yorku denně hejna holubů u městské knihovny.
V Gospiči se stal hrdinou zvláštní události. Hasičská společnost si opatřovala novou stříkačku a uspořádala při té příležitosti velkou slavnost. Při předvádění nové stříkačky se však stala nemilá věc - stříkačka trucovala, nechtěla čerpat vodu. Odborníci, kteří stroj předváděli, se marně pokoušeli objevit chybu. Teslu v nastalém zmatku napadlo, že je ucpána nasávací hadice, uchopil její konec a v tom vyrazila voda s takovou silou, že postříkala svátečně oblečené představitele města. Tesla byl oslavován jako hrdina dne.
Když skončil obecnou školu, vstoupil na nižší reálku, kde opět vynikl jako nejlepší žák. Doma se příliš učit nemusel a svůj volný čas mohl věnovat novým dobrodružstvím. Ve škole bylo několik modelů vodních turbín, a ty svedly Teslovu pozornost k technickým vynálezům. Sám několik takových modelů sestrojil ze dřeva a měl radost, jak se otáčejí. Ve škole ho zaujala fyzika a záhy dělal pokusy s leydenskou láhví a elektrostatickými přístroji.
V Karlovci, kde studoval vyšší reálku, mu přišly do rukou Faradayovy a Crooksovy práce v německém překladu, které ho přivedly k tomu, že se věnoval elektrotechnice. Po maturitě chtěl jít na techniku, ale jeho otec, který si přál, aby se věnoval kněžskému povolání, s tím nesouhlasil. V té
době vypukla v Gospiči cholera. Tesla ze strachu, zda někdo z rodiny neonemocněl, rozjel domů. Brzy onemocněl. Nemoc měla těžký průběh, ale obětavostí matky se z ní přece jen dostal. A právě když mu bylo nejhůř a když se o něho rodiče nejvíce báli, vymohl si otcův slib, aby směl studovat techniku.
ZA AKADEMICKÝM TITULEM
Pro studia na Vysoké škole technické ve Štýrském Hradci byl Tesla velmi dobře připraven. Německy se naučil ve škole, francouzsky, italsky a anglicky se naučil sám. Hned po zápisu navštívil knihovnu a od té doby tu trávil každou volnou chvíli. Denně pracoval od tří hodin ráno do jedenácti večer. Hluboký zájem, talent a neutuchající píle musely přinést úspěch. Však také už v prvním ročníku složil deset zkoušek - všechny s vyznamenáním.
Teslovi profesoři, kteří brzy poznali jeho velké nadání a píli, mu projevovali náklonnost, ba přátelství. Profesor Pöschl přednášel teoretickou a experimentální fyziku, profesor Alle integrální počet a parciální rovnice. Oba mu věnovali svou přízeň. Pöschl ho považoval za svého asistenta a
umožňoval mu, aby pomáhal při fyzikálních pokusech.
Ve druhém roce studia se Tesla poprvé setkal s Grammovým dynamem. Bylo napájeno z akumulátorové baterie a dalo se použít také jako motor. Z akumulátoru však sršely jiskry a kartáče se brzy poškodily, takže se musely často vyměňovat.
Tesla se po četných pokusech utvrdil v názoru, že motory na stejnosměrný proud nejsou pro praktické využití příliš vhodné. Obtíže působilo nejen jiskření komutátoru, ale i ztráty energie při její přenášení na větší vzdálenost. Tehdy poprvé přišel na myšlenku sestrojit motor na střídavý proud, kterou profesor Pöschl tak jednoznačně zavrhl.
Své myšlenky se nevzdal ani později při studiích v Praze, ani při práci v telegrafní ústředně v Budapešti. S tímto problémem se trápil několik let a objevil přitom vícefázový proud a točivé magnetické pole. S těmito objevy se vydal do Paříže a vstoupil do služeb Edisonovy kontinentální
společnosti s nadějí, že se mu tam podaří uskutečnit své vynálezy. Ale ani tady se nemohl věnovat svému motoru a byl nucen konstruovat různé typy strojů na stejnosměrný proud. Zasloužil se o četná jejich zlepšení, takže ho Společnost pověřovala nejobtížnějšími pracemi.
Počátkem roku 1883 odjel do Štrasburku, kde měl dát do pořádku elektrickou centrálu. Jakmile práci skončil - bylo to v létě toho roku - dal se do praktických pokusů se svým motorem na střídavý proud. Pokusy se mu vydařily a potvrdily, že ne profesor Pöschl, ale Tesla měl tenkrát pravdu.
Pokoušel se svůj vynález uplatnit v praxi, ale marně se v Paříži snažil získat potřebný kapitál. Snad se mu to podaří v Americe.
EDISONův KONKURENT
Tesla se v New Yorku setkal s Edisonem, tenkrát již slavným vynálezcem, už druhý den po svém příjezdu. Právě v té době vyvolal převrat v průmyslu Edisonův vynález žárovky s uhlíkovým vláknem a jeho systém výroby a rozvodu elektrické energie pomocí stejnosměrného proudu. Edison tehdy učinil na Teslu mimořádný dojem, ale i Edison byl překvapen Teslovým příchodem. Brzy se spřátelili a Tesla začal pracovat v Edisonových laboratořích. Dřel tam od půl jedenácté dopoledne do pěti hodin ráno. Za pouhý rok zkonstruoval čtyřiadvacet nových typů strojů, které měly vystřídat staré. Tesly konstrukce byly jednodušší, dokonalejší, levnější, lehčí a měly mnohem větší výkonnost.
Edison mu slíbil padesát tisíc dolarů, jestli práci dokončí včas, ale nakonec mu odměnu nevyplatil. To byl jeden z důvodů, proč se Tesla s Edisonem rozešel. Hlavním důvodem však bylo, že tito dva velikáni nemohli pracovat dlouho jeden vedle druhého.
Po rozchodu vytvořil Tesla v krátké době Teslovu společnost pro obloukové osvětlení, která již v roce 1886 instalovala Teslovu obloukovou lampu v různých ulicích New Yorku. Tento podnik sloužil Teslovi k tomu, aby získal finanční prostředky pro další nerušenou práci na svých objevech.
Teprve na počátku roku 1887, kdy vznikla Teslova elektrická společnost, dostal k dispozici laboratoř a dílny v jižní části Páté Avenue, blízko Edisonovy laboratoře.
Tesla pracoval velmi intenzívně, takže už v říjnu toho roku přihlásil základní vynálezy rozvodu střídavého proudu a různých typů elektromotorů a generátorů na tento proud. Kromě dvoufázového patentoval i třífázový indukční motor, který má dodnes v průmyslu největší význam. Vždyť nejméně devadesát procent všech motorů používaných v průmyslu připadá na tento druh.
O využití Teslových vynálezů projevil prakticky zájem jedině George Westinghouse. Teslovy vynálezy se pro něj zrodily v pravou chvíli. Odběratelé proudu z jeho střídavých centrál na něm totiž požadovali, aby jim také dodal motor na střídavý proud. Tesla prodal patentní práva Westinghousovu podniku za milión dolarů, a získal tím prostředky pro další práci. Rok byl sice vázán smlouvou v Pittsburghu u Westinghouse, ale jakmile se vrátil do New Yorku, okamžitě začal se stavbou několika generátorů vysoké frekvence. Práce s generátory mu umožnila objevit nový způsob elektrického osvětlení - vzduchoprázdné skleněné trubice v silném vysokofrekvenčním poli svítily. Toto osvětlení se však pro malou účinnost nevžilo. Objevil i fyziologické účinky střídavého proudu vysoké frekvence. Geniálním vynálezem byl Teslův transformátor bez železného jádra, který představoval v oboru vysokofrekvenčního elektromagnetického pole objev základního významu.
Roku 1894 postavil Tesla vysílací radiostanici a konal s ní četné pokusy. Kromě toho pracoval na problému využití oscilátoru pro vícenásobnou telegrafii a telefonii a zkoumal povahu elektřiny.
Neustal ani po zničení své laboratoře. Koncem roku 1896 byla již v provozu nová laboratoř a nová radiostanice. Tesla vyřešil problém bezdrátové telegrafie ve všech základních principech a prokázal možnost telekomunikace na velké vzdálenosti. Už tehdy bylo možné využít jeho poznatky
průmyslově, ale Tesla měl jiné cíle: šlo mu především o přenos elektrické energie bez drátů. Po dvou létech práce zkonstruoval loď, která se dala řídit na dálku. Pohon obstarávaly akumulátory. Americké námořnictvo však o ni neprojevilo zájem.
V roce 1897 zahájil Tesla přípravy ke stavbě velké radiostanice v Coloradu. Anténa stanice byla vysoká sedmdesát metrů. Podobná byla i přijímací stanice vzdálená od vysílací tisíc kilometrů. Už tehdy uveřejnil svou vizi, co všechno by mohla lidstvu poskytovat velká radiostanice: měla sloužit k
přenášení hovorů a hudebních pořadů, mohla řídit loď bez kompasu a zjišťovat její polohu, vzdálenost i rychlost, mohla přenášet texty i jiné psané doklady na dálku. Dnes už je to všechno uskutečněno, tenkrát to lidem připadalo jako nesrozumitelné fantazírování.
Tesla však šel ještě dál. Vyzkoušel princip, který ho přivedl k názoru, že lze dosáhnout spojení s jinými planetami. Uvažoval takto: máme-li vysílač o výkonu 1000 kW a využíváme tuto energii za jednu sekundu, dostáváme energii tisíc kilowattsekund. Využijeme-li však tuto energii v impulsu
trvajícím tisícinu sekundy, dostaneme impuls o výkonu miliónu kilowattů. A právě na tomto principu byly po druhé světové válce vyslány signály k Měsíci a na základě časového rozdílu vyslaných a přijatých impulsů byla zjištěna jeho přesná vzdálenost od Země.
Při svých pokusech v Coloradu používal Tesla hlavně elektromagnetické vlny větších délek, které později pomohly uskutečnit radiotelegrafické spojení přes oceán. Posléze během let 1901-1902 postavil Tesla na Long Islandu radiostanici se zvláštní anténou hřibovitého tvaru o průměru dvaceti
metrů a výšce padesáti sedmi metrů. Dokončení stanice však už bylo nad Teslovy síly, neměl další finanční prostředky. Za první světové války ji dalo zničit americké ministerstvo obrany, aby nemohla sloužit nepříteli.
Osamocen a zapomenut
Tesla nebyl jen průkopník využití střídavého elektrického proudu. Je autorem mnoha vynálezů, které reprezentují několik tisíc stran textu a za nimiž se skrývá neúnavná práce mnoha let jeho plodného života.
Dnešní mladá generace o mnoha z nich neví, neboť nachází ve svých učebnicích u Teslových vynálezů jiná jména, těch, kteří je upravili a přizpůsobili pro nové využití. Tak objev točivého magnetického pole byl přisouzen Ferrarisovi, fyziologické účinky vysokofrekvenčních proudů, které Tesla už v roce 1891, byly nazvány po ďArsonvalovi, Teslovy vysokofrekvenční generátory jsou známy jako konstrukce Fesendena, Alexandersona a Goldschmidta. Totéž platí o jeho průkopnické práci v oboru bezdrátové telefonie a telegrafie, která byla přiznána Marconimu bez ohledu na to, že Marconi použil Teslovy objevy a vynálezy.
Tesla byl neúnavný. Poslední patent mu byl přiznám 3. Ledna 1922. Jeho práce z tohoto období mu finančně zajistily život ve stáří. Na sklonku života bydlel v hotelu Newyorker, osamocen a zapomenut. Zranění po automobilové nehodě mu nedovolilo opouštět hotelový pokoj. Nestěžoval si, osamocen prožíval celý svůj život, zcela zaujat jen svými velkými myšlenkami. Tvořivou prací se zabýval až do své smrti.