Brzy poté, co ESČ začal normalizovat elektrotechnické výrobky, se začala naléhavě pociťovat potřeba i jiné normalizace. Začátkem roku 1921 svolala Masarykova akademie práce poradu o normalizaci na ČVUT v Praze.

Na rozhodující schůzi přípravného výboru vystoupil profesor Vladimír List s návrhem, aby průmysl vytvořil dobrovolnou nezávislou společnost, která by dělala všeobecnou normalizaci. Tak vznikla v prosinci 1922 Československá normalizační společnost (ČSN) jako všeobecně prospěšná nezisková společnost.ČSN byla řízena devatenáctičlenným výborem, v němž bylo pět zástupců státní správy z ministerstev. K řízení běžné agendy bylo ustaveno pětičlenné představenstvo.

Byly stanoveny tyto zásady práce:

• na normě se může začít pracovat jen se schválením výboru
• ke každé normě se svolá porada hlavních výrobců, obchodníků a vysokoškolských odborníků
• pro každou normu se zvolí referent (dnešní zpracovatel) dotyčného průmyslu
• kancelář ČSN, která byla výkonným orgánem ČSN, je k tomu, aby zpracovateli opatřila všechny potřebné podklady a aby vedla veškerou agendu tak, aby zpracovatel byl co nejméně zatížen
• o přijetí jednotlivých ustanovení se podle potřeby hlasovalo, personál výkonného orgánu neměl právo hlasovat
• koncept normy koriguje kancelář a češtinář
• kopie návrhu normy se zašle všem členům výboru k projednání, za účasti zpracovatele, který jej obhajuje
• norma je platná, přijme-li ji výbor jednomyslně

Za prvních deset let činnosti vydala ČSN 96 sešitových norem a 196 listových norem, schválila přes 50 elektrotechnických norem ESČ. Celkem to bylo 2914 tiskových stran bez německých překladů, ty byly navíc.

Rozsah činnosti ČSN byl již tehdy úctyhodný, pokrýval hutě a těžké strojírenství, kovodělnou výrobu, kotlárny, automobilovou výrobu, výrobu výtahů, sléváren, ocelové konstrukce, cukrovary, dřevařský průmysl, pozemní stavitelství, sklárny, tiskárny, truhlářství, kamenictví, zámečnictví, pokrývačství, tesařství, natěračství. V elektrotechnice pak výrobu strojů, přístrojů a transformátorů, kabelovny, výrobu žárovek, výrobu vodičů, akumulátorů, izolačních hmot a domácího nářadí. Vedle toho normalizačně zasahoval do provozu a správy elektráren, elektrických drah, vodáren, plynáren, sléváren, cukrovarů a řady oblastí veřejného života.Také hospodářská stránka společnosti byla úspěšná. V r. 1932 měla 120 členských firem přibližně s 200 000 dělníky. Příjmy společnosti tvořily z 71% příspěvky průmyslu, 10% státní dotace, zbytek z vlastních zdrojů (prodej norem apod.). Ze strany vydání je zajímavý údaj o nákladech na tvorbu norem. Jedna stránka hotové normy s administrativou, tiskem a překladem (do němčiny) stála přes 2500 Kč.Ve snaze budovat technickou normalizaci v ČSR na obecnějších základech, uzavřela ČSN dohodu s ESČ o práci na elektrotechnických předpisech a normách. ESČ se zavázal, že v normotvorné činnosti bude postupovat podle výše uvedených všeobecných zásad ČSN a návrhy norem jí bude dávat k prohlédnutí a vyhlášení. Elektrotechnická normalizace si takto zachovala značnou samostatnost. Přispělo k tomu členství ESČ v Mezinárodní elektrotechnické komisi (IEC) a zejména podobné rozdělení problematiky, i organizačně, ve většině vyspělých zemí.