Synchronní motor

Synchronní motor má stejnou konstrukci jako alternátor. Pracuje-li jako alternátor, jsou póly rotoru posunuty o určitý úhel před drážkami statoru s maximálním proudem. U synchronního motoru je tomu naopak. Stator se napájí z trojfázové sítě, rotorové póly dostávají proud z budiče.

Zapneme-li synchronní motor na síť, budí trojfázový proud na statoru točivé magnetické pole, které má tolik pólů jako rotor. Je-li rotor v klidu, střídají se póly rotoru a statoru tak rychle, že se během jedné půlperiody přitahují, během druhé půlperiody se odpuzují. Střídání magnetického tahu je tak rychlé, že rotor vzhledem ke své velké hmotnosti zůstane v klidu a sám se nerozběhne.

Roztočíme-li jej však pomocným motorem na synchronní rychlost a zapneme-li motor na síť v okamžiku, kdy nesouhlasné póly statoru a rotoru leží proti sobě, budou se trvale přitahovat a rotor se bude synchronně otáčet s točivým polem, i když se pomocný motor odpojí. Na obrázku je naznačena poloha rotoru při chodu motoru naprázdno a při zatížení.

Pro větší náhled kliknout.
Poloha rotoru při chodu alternátoru naprázdno (vlevo) a při zatížení (vpravo)

Přetíží-li se synchronní motor tak, že nesouhlasné póly rotoru a statoru se oddálí asi o 90°, motor vypadne ze synchronizmu (z fáze), zastaví se a ze sítě odebírá zkratový proud. Magnetický tok synchronního motoru se budí stejnosměrným proudem z budiče, kdežto u asynchronního motoru magnetizačním proudem ze sítě. Nevýhodou synchronního motoru tedy je, že potřebuje zdroj stejnosměrného proudu.