Elektrika.cz, reportážní portál instalační elektrotechniky, vyhlášky, schémata zapojení .

 
Oddíly
reklama
Bleskovky
Osobní nástroje
FUTURE okénko - V nejbližších dnech se zde dočtete ...
  • Svůj pohled na sousední megaveletrh Light+Building ve Frankfurtu popisuje český elektrikář. Nezůstává pouze u jednoho selfie o své přítomnosti v Německu a prozrazuje proč se vydal tak daleko. Čím ho to obohatilo? Jak se dívá na budoucnost veletržních ...
  • Pokud chceme studovat různé aspekty elektrických jevů, včetně teploty výbojů blesku, vlivu ionizace vzduchu a negativních účinků elektrického oblouku, pak se nabízí studium na VUT, ČVUT ... mnoho příležitostí k experimentům s různými kombinacemi ...
POZOR! JEŠTĚ NEPROŠLO JAZYKOVOU KOREKTUROU!

Josef Sousedík


Document Actions
Článek
Moravský průkopník elektrotechniky narozen 18. prosince 1894 ve Vsetíně, zastřelen nacisty 15. 12. 1944.
ze dne: 21.11.2000
reklama

Elektrice.cz poskytl pracovník Technického muzea v Brně Ing. Miroslav Břinek.

V době první republiky se Josef Sousedík stal známým svými vynálezy v oboru elektrických strojů, přístrojů a elektrické trakce, ale i z dalších oblastí techniky.

Proto byl často nazýván českým či moravským Edisonem. Své vynálezy realizoval ve své továrně ve Vsetíně. Byl však také veřejně činný. Deset let byl starostou Vsetína i okresu a v období nacistické okupace významným odbojářem na Valašsku, což ho půl roku před koncem války stálo i život. Snahou totalitního režimu bylo, aby byl zapomenut. Teprve po listopadu byl plně rehabilitován. Cílem tohoto článku je načrtnout stručně jeho životopis, v němž nejdůležitější roli hraje jeho vynálezecká a podnikatelská činnost, avšak pro dokreslení jeho osobnosti nelze pominout jeho činnost jako občana, starosty a vlastence.

Mládí
Josef Sousedík se narodil 18. prosince 1894 ve Vsetíně - Horním městě, v prosté chaloupce. Jeho otec Antonín pracoval ve stolárně a matka Veronika měla mnoho starostí jak uživit rodinu, neboť měli sedm dětí: 5 chlapců a 2 děvčata; v zimě mohl chodit ven vždy jen jeden ze sourozenců, neboť měli jen jedny boty.
Po vychození obecné a měšťanské školy šel Josef do učení, neboť rodiče mu nemohli umožnit další studie. Učil se v továrně u Thonetů a potom u Bubelů, kde dostal v říjnu 1912 výuční list pro obor strojního zámečnictví a elektromontáže. Již v této době se dychtivě zajímal o elektrotechniku a na výstavkách pokračovací průmyslové školy překvapoval vlastními nápady. Dostal za ně řadu peněžních odměn, které zase proměnil v nové součástky k dalším pokusům. Např. za 50 korun si koupil parní strojek s kotlem (asi 0,5 Hp). Improvizoval první elektrické osvětlení rodného domku, rozebral a zase složil elektroměr, aby poznal jeho funkci a realizoval mnoho dalších nápadů. Od září 1912 do srpna 1914 pracoval v brněnské továrně Bartelmus-Donát. Tato továrna měla velký vliv na rozvoj elektrotechniky na Moravě. Pracovala zde celá řada později úspěšných podnikatelů. Byl zde zaměstnán jako hlavní konstruktér Jozef Sumec, kapacita v oboru elektrických strojů. Josef Sousedík byl v této továrně elektromontérem, později pro svou neobyčejnou zručnost zastával vedoucí místo. Získal zde cenné praktické zkušenosti, které spolu s jeho usilovným studiem, a při jeho nadání, se staly dobrým základem pro jeho další odbornou činnost.
Vše však bylo přerušeno první světovou válkou. Josef Sousedík ji prožil nejprve na ruské, pak na italské frontě. Byl přidělen do technického oddělení. Kamarádům a důstojníkům opravoval hodinky, kterých bylo na sta. Na italské frontě byl raněn při opravě telefonu a protloukal se pak celou řadou nemocnic až se dostal do rodného města, kde se šfastně dočkal převratu. Na výzvu Sokola se přihlásil jako dobrovolník hájit Slovensko proti Maďarům. Domů se pak vrátil v polovině roku 1919 a v září složil s výborným prospěchem tovaryšskou zkoušku. O zážitcích z války nemluvil. Jen říkával, že za náklady vynaložené na l. světovou válku by každá rodina v Evropě mohla mít vlastní domek se zahrádkou.

Podnikatel
Na podzim roku 1919 začal Sousedík podnikat. Vypůjčil si 200 Kč na kolky a poplatky a ohlásil elektrotechnickou živnost. Nejprve ji provozoval v domku svých rodičů, kde se věnoval drobným instalačním pracím. Pak začal opravovat elektromotory. Vybavení pracoviště čítalo stůl se svěrákem a skříň s nářadím.
Pomáhali mu dva učni. Záhy však malá světnička v rodném domku nestačila a když se dokonce její podlaha pod tíhou motoru probořila do sklepa, byl nucen poohlédnout se po vhodnější provozovně. V září 1919 oznamoval ve Vsackých novinách: "Otevřel jsem elektrotechnický a strojní závod v bývalé pile pana stavitele Rudolfa Londina na Vsetíně - Trávníkách". Zde po úpravách začal v lednu 1920 podnikat. Záhy žádal o rozšíření koncese na elektrotechnickou továrnu, což bylo nejprve zamítnuto a teprve po odvolání přiznáno v roce 1926. Již po krátké době od zahájení výroby pracovalo v podniku 5 dělníků a 15 učňů. V roce 1920 ohlásil Sousedík svůj první patent a od té doby počet patentů neustále vzrůstal. Patenty ihned realizoval ve svých výrobcích. Jako první se těšil oblibě asynchronní motor s automatickým spouštěčem v rotoru (ne zcela vhodně nazývaný "s automatickou fázovou kotvou"). J. Sousedík byl schopen i četné individuální zakázky rychle navrhovat a realizovat. Proto podnik prosperoval i přes potíže způsobené nedostatkem kapitálu. Zpočátku byly výrobní prostředky omezené. Např. odlitky bylo nutno zadávat mimo podnik. Avšak po roce 1922 je podnik postupně rozšiřován přestavbou nových dílen a objektů. V roce 1925 byla postavena kotelna a vysoušecí a impregnační pec.
Počet zaměstnanců dosáhl 70-80. V roce 1927 byla postavena vlastní slévárna s modelárnou a skladem modelů a v roce 1928 byl zahájen provoz v nově postavené soustružně.
V roce 1934 měl podnik již kolem 200 zaměstnanců. V roce 1927 bylo zahájeno jednání s Angličany o koupi patentů. Jednání se táhlo několik let. Angličané nabízeli velmi výhodné podmínky, přejde-li Sousedík do Anglie. Podobné návrhy dostal i z Ameriky a Německa.
Takové návrhy odmítl slovy: "Pánové, já jsem Čechoslovák a mou povinností je pracovat pro Československou republiku." Došlo pak jen k prodeji licenčních práv. V letech 1931 - 1934 se u nás začala projevovat světová hospodářská krize. Ubylo zakázek, firma Baťa přerušila obchodní spojení. J. Sousedík, který neměl finanční zázemí a musel podnikat s úvěrem, se octl na pokraji hospodářského krachu. Na podnik byl uvalen konkurs. Závod však nebyl likvidován. Byl převeden od počátku roku 1934 do majetku podniku Ringhoffer-Tatra a dostal název: Josef Sousedík, akciová společnost, Vsetín, Morava. Majitel baron Ringhoffer rakouský státní občan, který si Sousedíka velmi vážil, mu poskytl dobré pracovní podmínky a jmenoval ho ředitelem podniku. Tak skončilo Sousedíkovo působení jako samostatného podnikatele a zbavilo ho starostí o finanční prostředky. V továrně pracoval J. Sousedík až do roku 1939, kdy mu byl vstup do podniku nacisty zakázán. Byl přeřazen do vývojového střediska Ringhoffer-Tatra v Praze, avšak brzy si vymohl návrat do Vsetína, kde pracoval ve svém domě, aby mohl lépe pracovat v odboji. V roce 1943 ukončil pracovní poměr s koncernem Ringhoffer-Tatra a doma pracoval jako soukromník až do své smrti v prosinci 1944.Vraťme se ještě k výrobnímu programu podniku, kde J. Sousedík uplatňoval své patenty. Nejprve začal s výrobou stejnosměrných strojů, po dvou letech připojil výrobu strojů střldavých: synchronních generátorů, avšak hlavně asynchronních motorů s kotvou nakrátko, kroužkovou, zejména však s tzv. automatickou fázovou kotvou. Pak přidal střídavé stroje komutátorové s napájením do statoru, kde dosahoval velmi dobrých regulačních vlastností. Dále pak to byly indukční regulátory a speciální vysokofrekvenční asynchronní motory pro pohon zařízení na výrobu kopyt pro firmu Baťa. Pro vlečné labské lodě pak dodal elektrickou výzbroj a pohon kormidelního stroje podle soustavy Sousedík. Po začlenění do koncernu Ringhoffer-Tatra byla výroba rozšířena o výrobu trakčnfch elektrických strojů: stroje pro trolejbusy Tatra a pro motorový vůz Slovenská Strela. Dále to byly malé asynchronní motory nakrátko a svařovací soupravy. Od roku 1927 se Sousedík úspěšně zabýval konstrukcí elektromobilu. Vyrobil dva prototypy a tím to bohužel skončilo. Uveďme ještě několik špičkových výrobků (3): dvoupólové komutátorové dynamometry s pomocným vinutím v rotoru, jejichž výkon několikrát převyšoval podobné výrobky jiných firem, kaskády se zadním komutátorovým strojem s výkonem 300 kW a otáčkami 2750 - 3250 min pro napáječky v brněnské teplárně nebo s výkonem 1350 kW, napětím 6 kV a s otáčkami 130 až 230/min pro válcovnu v Podbrezové. Pozoruhodné jsou také vícemotorové pohony s automatickou regulací tahu papíru se synchronizací otáček.
Své výrobky J. Sousedík propagoval firemními prospekty, inzeráty v různých všeobecných i odborných časopisech, výstavami, kde získal několik prvních cen a referencemi o spolehlivosti a bezporuchovém chodu svých výrobků od řady firem (např. i od firmy Baťa). Nakonec je třeba se zmínit o vztahu J.Sousedíka k zaměstnancům. Převážná většina zaměstnanců hodnotí tento vztah více jako spolupracovníka než nadřízeného. Sousedík hodnotil
zaměstnance podle vykonané práce a ne podle politické příslušnosti. Často vzal do zaměstnání toho, kdo se octl v nouzi, aniž by to podnik potřeboval. Přesto se však nevyhnul konfliktům. V roce 1936 žádají odbory vedení továrny o uzavření kolektivní smlouvy.

Situace vrcholí 20. července stávkou 158 zaměstnanců. Firma ohlašuje propuštění těch zaměstnanců, kteří odmítli přerušit stávku. 22. července však dojde k uzavření první hromadné pracovní a mzdové smlouvy, a vedení odvolá propuštění.

Vynálezce
Vynálezecké úspěchy Josefa Sousedíka byly podmíněny nejen jeho vysokou inteligencí, ale také pílí a houževnatostí. Ing.Josef Londin, DrSc., který měl možnost již od mládí jeho tvůrčí činnost sledovat o něm říká (2): "Josef Sousedík byl geniální tvůrčí talent. Měl jen nižší průmyslovou školu, ale nápadů, vynálezů a originálních řešení měl za celou vývojovou kancelář". Anebo (3): "byl geniálně technicky nadaný a mimořádně pracovitý a vůbec mu nedělalo potíže studium teoretických prací z oboru elektrických točitých strojů vysokoškolské úrovně" a dále: "měl vrozený technický cit pro výpočty a dimenzování elektrických strojů a na tehdejší dobu nadčasový intelekt pro projektování složitých elektrických pohonů. Dodnes obdivuji jeho projekční a konstruktérskou odvahu při řešení velmi komplikovaných pohonných systémů, což je dnes bez využití počítačové techniky nemyslitelné". Také prof.Ing. Ladislav Cigánek, DrSc., pozdější akademik Slovenské akademie věd, říkal, že Sousedík měl velmi dobrou představu o elektromagnetickém poli v elektrických strojích. Josef Sousedík pracoval i více než 16 hodin denně. Nejlépe se mu pracovalo v noci, kdy nebyl ničím rušen.
Měl zvláštní smysl pro pořádek ve svých věcech. Své patenty formuloval písemně a doplňoval vlastními náčrtky kreslenými od ruky. Zachoval se jen jeden sešit s takovými záznamy. Další zpracování do patentových přihlášek mělo již náležitosti požadované patentním úřadem. Také výpočty strojů zapisoval do zvláštních, sešitů.
V opavském archivu je jich uschováno 15.

Hlavní oblasti vynálezecké činnosti
J.Sousedíka jsou elektrické stroje, přístroje,pohony, elektrická trakce a automatická regulace. Několik patentů však tento rámec přesahuje. Počet patentů není dosud zcela uzavřený. Zatím je známo, že v ČSR byl počet podaných přihlášek 59 a udělených patentů 43. Některé patenty byly uděleny v mnoha státech. Přiřadíme-li stejnému patentu udělenému v různých státech různé číslo, dojdeme k počtu nad 100, jak se v některých článcích uvádí. První patentová přihláška byla podána v r. 1920. Od té doby počet patentních přihlášek rostl až do r. 1940. Další své myšlenky zamýšlel J. Sousedík patentovat až po válce. Říkal: "To bude můj dar nové republice." Nechtěl, aby toho Němci využili pro svou válečnou mašinérii. Po válce a tedy už po smrti J. Sousedíka bylo opět několik patentů přihlášeno spolupracovníkem J. Londinem jako spoluautorem. Dále, bez nároků na úplnost, je uveden stručný přehled hlavních směrů vynálezecké činnosti J. Sousedíka. Prvním důležitým a v praxi hojně používaným byl asynchronní motor s automatickým spouštěčem v obvodu rotoru. Do série s vinutími rotoru jsou zapojeny cívky, v jejichž dutině jsou posuvně uložena železná jádra, která jsou pružinami tlačena k ose rotoru. Při rozběhu jsou však odstředivou silou vytlačována z cívek, čímž se jejich impedance zmenšuje. Nakonec rozběhu jádra zatlačí na kontakty, které zkratují vinutí motoru. Další variantou je tzv. kotva bezkontaktová. Je založena na podobném principu, avšak bez zkratujících kontaktů. Má výhodu, že jsou choulostivé kontakty odstraněny, zůstává však zbytková impedance, která zvyšuje skluz. Rozběh těchto strojů se děje automaticky a snižuje se záběrný proud. Hodí se pro lehký rozběh - např. ventilátorů, čerpadel a zemědělských strojů. Byly vyráběny v Sousedíkově továrně po dlouhou dobu. Další myšlenkou bylo zlepšování účiníku každého pohonného motoru buď speciálním kompenzovaným motorem, nebo tím, že se k běžnému motoru připojil tzv. cos fí reduktor. Tato zařízení pracovala spolehlivě, byla však nákladná a v praxi se neujala. Ve dvacátých letech se začalo přecházet od sítí
stejnosměrných ke střídavým trojfázovým. Avšak trojfázové asynchronní motory se nedaly dobře regulovat. Byly proto vynalezeny střídavé trojfázové komutátorové stroje s napájením buď do statoru nebo rotoru. J.Sousedík přispěl svými vynálezy k ekonomické regulaci strojů napájených do statoru. Dovedl je zkonstruovat a vyrobit s velkým regulačním rozsahem otáček a s měnitelnou momentovou charakteristikou. Tyto stroje se používaly až do vzniku výkonové elektroniky (u nás asi do 70-tých let), kdy bylo možné vyrobit výkonné usměrňovače s tyristory. Pak začalo být výhodné opět pracovat se stejnosměrnými motory. Pro použití střídavých komutátorových strojů v různých pohonech sestrojil J.Sousedík regulátory, což již patří do automatické regulace. Byl to např. tlakový regulátor, který řídil napájecí soustrojí tak, aby v kotli udržoval konstantní tlak. Již od r. 1927 začal J. Sousedík pracovat na elektromobilu. Jeho vynález byl patentován ve 23 státech. Přistoupil k hybridnímu pohonu. Je škoda, že došlo jen k výrobě prototypu. Teprve v poslední době se tento systém realizuje, neboť je výhodný pro zvýšení akčního rádiusu elektromobilu.
Elektromechanický přenos síly podle Sousedíka (8), (9) byl použit u známého motorového vozu - Slovenské Strely pro podnik Tatra - Kopřivnice. Princip pohonu spočívá v tom, že výbušný motor při rozběhu vozu pohání speciální generátor, který napájí elektromotory pohánějící kola. Po rozběhu se pak elektrická část vyřadí a výbušný motor pohání kola přímo. Tím se odstraní ztráty v elektrické části a sníží se její opotřebení. Motorový vůz Slovenská Strela dosáhl na krátkém úseku při zkušební jízdě 140 km/h a na trati Praha - Bratislava byla průměrná rychlost 110 km/h, což byly v tehdejší době světové parametry. Rovněž projekt čtyřosé tramvaje Tatra pro Brno ve 40-tých letech předurčoval další směr vývoje v tomto oboru.
Předávání zkušeností započal J.Sousedík v r. 1923, kdy byl potvrzen v učitelském úřadě na Odborné pokračovací škole pro učně živnosti zpracující kovy na Vsetíně. Záhy po zahbjenf podnikbnf se stal členem Elektrotechnického svazu československého (ESČ) a v časopise tohoto svazu - Elektrotechnického obzoru (EO) inzeroval své výrobky. V EO také vycházely přehledy patentů a patentních přihlášek z elektrotechniky až do r. 1934, kde také nalezneme Sousedíkovo jméno. Zúčastnil se také několika sjezdů ESČ. Uveďme zejména společný sjezd československých
a polských elektrotechniků ve Varšavě v r. 1933. Na některých sjezdech měl výstavky svých výrobků, někdy zase přednášel o svých vynálezech. V rámci ESČ také přednášel v různých místech republiky. V letech 1930 -1932 měl více než 10 přednášek. Dvakrát přednášek na pozvání rektora Vysoké školy báňské prof. ing. dr. B. Stočese v Příbrami. Jeho přednášky byly publikovány v Technickém Jihu (b). V knize: Dvacáté století - co dalo lidstvu (7) měl článek: Snahy o zdokonalování třífázových motorů. Společenská revue Měsíc v r.1936 uvbd! Sousedfkův populární článek o Slovenské Strele. Dr. Bílek popisuje v EO v r. 1936 Elektro-mechanický přenos sily podle Sousedíka, použitý u Slovenské Strely (9).
Styk s odbornou veřejností také dokumentují dopisy vysokoškolských profesorů. V dopise z r. 1925 žádá prof.Sumec
informace o cos fí reduktoru, aby nepracoval v tom, co je známo. Prof. List zase v dopise z r. 1933 žádá popis
elektromotoru s fázovou kotvou pro příručku Technický průvodce.

Starosta a občan
Protože poměry ve vsetínské radnici byly v polovině dvacátých let velmi neutěšené, zapojil se J. Sousedík krátce před volbami v r. 1927 do veřejného a politického života. Založil nepolitickou Občanskou stranu, která pak začala vydávat Občanské noviny. Říkal: "Já ukážu, čeho se dá dosáhnout, když se to dělá poctivě". Po volební kampani byl zvolen starostou města Vsetína a stal se také okresním starostou a členem předsednictva Ústředí moravsko-slezských obcí, měst a okresů. Za jeho starostování přišlo na radnici více aktivity. Jeho novátorské myšlenky však vždy nenacházely pochopení. Tak v roce 1932 odstoupil z funkce pro neshody v zastupitelstvu. Záhy však byl zvolen znovu a zůstal starostou až do roku 1938. Za jeho starostování došlo na tehdejší dobu k nebývalému rozvoji města. Uvedeme jen některé důležité akce.
Je postaveno Masarykovo reálné gymnázium, založena živnostenská škola pokračovací, nižší průmyslová škola, pro město získáno 700 ha lesa, stavěny byty, postavena budova okresního úřadu, soudu, budova městského chudobince, moderní objekty pošty a spořitelny, dochází k rekonstrukci mlýna a elektrárny. Velkou zásluhu má J.Sousedík na tom, že se podařilo
zlikvidovat velkou nezaměstnanost třicátých let získáním nového průmyslu - továrnu Zbrojovku.
J. Sousedík je horlivým zastáncem Masarykových idejí demokracie a humanity. V r. 1928 vítá jako starosta prezidenta T. G. Masaryka při jeho návštěvě Vsetína

Je aktivním členem Sokola a významným funkcionářem Štefánikovy společnosti, která se snaží utužovat jednotu Čechů a Slováků. Mimo jiné pořádá také srazy na Javornikách. Je také členem Národní gardy, jejímž cílem je obrana republiky. V další početné řadě funkcí zastává převážně vedoucí místo. Jeho sociální cítění je zřejmé z podpory řady humanitních akcí, k nimž používá i svůj starostenský plat. V době ohrožení republiky pořádá jako starosta manifestace na obranu republiky a píše vedoucím osobnostem republiky i na různá místa do zahraničí. K ukončení starostování J. Sousedíka v r. 1938, uvádí okresní hejtman v děkovném dopise: "Ubezpečuji Vás, že za své dlouholeté praxe jsem se dosud nesetkal se starostou, který by měl býval takovou bohatou iniciativu a pro blaho svého města tak nezištně a usilovně pracoval jako Vy." Zajímavý je také názor Sousedíka na spoluobčany, uveřejněný v Občanských novinách v r. 1937: "Předpokládám, že mám dosti životních zkušeností, abych se dovedl vžít do různých situací; jako bývalý dělník znám těžký život poctivých a svědomitých dělníků, ale znám také povaleče, kteří na úkor těch prvních se domáhají rovnoprávnosti. Z těch druhých se často rekrutují různí agitátoři a tyto síly se najdou ve všech třídách lidu. Jsem přesvědčen, že každý člověk dle svých schopností může být lidské společnosti nějak užitečným, kdyby se ta většina dobrých občanů o to morálně starala (a nic to nestojí) a mnohdy by nemuselo dojít k extrémům." Nakonec uvedme několik málo údajů z jeho rodinného života. J. Sousedík se oženil v r. 1925 se Zdenkou Londinovou. Celkem spolu měli čtyři děti: nejstarší Josef zemřel v útlém věku, po něm v odstupu několika let následovaly dcery Zdenka a Danuše a nakonec syn Tomáš.

Vlastenec
Hned na počátku okupace se J.Sousedík spojil s řídícím učitelem V.Drápalou, neochvějným vlastencem a legionářem z l. odboje. Byla utvořena odbojová skupina Obrana národa, jejímž základem byli členové Národní gardy. V továrně, kde byl J. Sousedík ředitelem, prohlásil 28. říjen za den pracovního klidu a proslovil vlastenecký projev k zaměstnancům. V prosinci 1939 byl poprvé zatčen, avšak pro nedostatek důkazů v lednu 1940 propuštěn. Do továrny mu však nacisté již nedovolili vrátit se. V prosinci 1939 byla také zatčena většina vedoucích pracovníků Obrany národa a vězněna nebo později umučena v koncentračních táborech. To však J.Sousedíka neodradilo a v odboji pracoval dál. V létě 1940 byl opět zatčen a plných 5 měsíců vězněn v Sušilových kolejích v Brně. I tentokrát unikl osudu a vrátil se domů. Gestapáci mu řekli na základě pokynů z vyšších míst, aby se věnoval elektrotechnice a zanechal odboje, neboť potřetí by již živý nevyšel. Avšak Sousedík dál organizoval polovojenskou organizaci, která nejprve finančně a materiálně pomáhala rodinám vězněných a popravených a plnila zpravodajské úkoly dané ze zahraničí. Od května 1944 navázala spojení s velitelem parašutistické skupiny kpt. A. Bartošem. Ještě na Slovensku uskutečnila kontakty s velitelem l. čsl. partyzánské brigády J. Žižky a ještě úžeji s ní spolupracovala po jejím přechodu na Moravu do valašského prostoru (B. Budko a D. B. Murzin). V květnu 1944 bylo na Sousedíkovu organizaci napojeno více než 2000 lidí a skupina připravovala ozbrojené povstání, jehož centrem měla být , vsetínská Zbrojovka. Avšak zradou bylo vše prozrazeno a J. Sousedík byl 15. 12. 1944 zatčen, při výslechu mučen a ještě téhož dne zastřelen. Tehdy byla také zatčena a vězněna řada příslušníků jeho skupiny.
Někteří byli popraveni a někteří přešli k partyzánské brigádě Jana Žižky.

Po smrti
Po osvobození byly zásluhy J. Sousedíka za odboj oceněny v prosinci 1945 udělením ČS válečného kříže "in memoriam"
a ke druhému výročí jeho úmrtí mu byla odhalena pamětní deska na okresním úřadě, kde za okupace sídlilo gestapo, a kde byl také umučen.
Avšak s nástupem komunistického totalitního režimu se o J. Sousedíkovi jako o kapitalistickém živlu nesmělo mluvit. Pamětní deska byla odstraněna. Krátký vzpomínkový článek ( 1 ) k desetiletému výročí jeho úmrtí vyvolal nepřátelskou odezvu komunistického vedení továrny. Dům J. Sousedíka byl protiprávně znárodněn (i podle tehdejších znárodňovacích
zákonů). Když dělníci jeho bývalé továrny odmítli rodinu násilně vystěhovat, byla nasazena milice. Rodině byly odňaty potravinové lístky. Z téhož důvodu byli při měnové reformě vyřazeni z výměny peněz 1 : 5. Rodičům vdovy po J. Sousedíkovi
byl odňat důchod. Pokud jde o vzdělání, dcera Zdenka a syn Tomáš unikli perzekuci tím, že odešli studovat mimo Vsetín. Nejhůře na tom byla dcera Danuše, která nesměla studovat ani střední školu, i když měla výborný prospěch. Musela pracovat v továrně za nejnižší plat. Teprve později a za velkých potíží se dostala na dálkové studium při zaměstnání. V krátkém období Pražského jara v r.1968 byla pamětní deska znovu instalována, znárodnění domu bylo anulováno a Sousedík i manželka obdrželi pamětní medaili Partyzánské brigády Jana Žižky. Avšak za krátkou dobu nastalo období normalizace a vše se vrátilo do totalitních časů. Teprve po listopadu 1989 byl J. Sousedík rehabilitován. Pamětní deska byla v r. 1990 potřetí odhalena. Po J.Sousedíkovi byla pojmenována jedna z hlavních ulic. Od 7. listopadu do 16.prosince 1994 byla uspořádána výstava v Městském úřadě na Vsetíně o životě a díle J. Sousedíka a následovaly další vzpomínkové akce k výročí 100 let od narození a 5O let od smrti J. Sousedíka. Tak se Josef Sousedík vrací do povědomí naší společnosti a zaujímá své místo v historii naší elektrotechniky, které mu právem náleží.

Literatura
1. Veselý, L: Josef Sousedík, moravský průkopník
elektrotechniky. Elektrotechnický obzor, 43, 1954, č. 12, Z45.
2. Štěpán, L.: Pře inženýra Londina. Hvězda práce. literární měsi'čnfk 15, 1986, č. 9, str. 64-71.
3. Londin, J.: Moravský Edison. Elektro, 1994, č. 12, str. 487.
4. Bartoš, A. - Kunz, R.: Clay Eva voló Londýn. 5. vyd. Praha, Melantrich 1992.
5. Československý biografický slovník. Praha, Academia 1992.
6. Technický Jih - přilohy:
Sousedík, J.: Pokroky ve stavbě elektrických strojů. 1930.
Nové poznatky a zkušenosti ve stavbě ekonomických elektrických strojů. 1932.
7. Dvacáté století - co dalo lidstvu. Výsledky práce lidstva XX. věku, d1 V. Pokroky průmyslu.
Sousedík, J.: Snahy o zdokonalení třífázových elektromotorů. Praha, nakl. V. Orel 1932, s. 2b7 - v3.
8. Měsíc. Ilustrované společenské revue 1936, č. 6, 7.
Sousedík, J. : Elektro-mechanický převod motorového vozu zvaného Slovenská Strela, s. 4 5.
9. B1ek, J.: Elektrická výzbroj motorového vozu "Slovenská Strela". Elektrotechnický obzor 1937, 1 b, 21.

 
 

 



FIREMNÍ TIPY
Umíte odpovědět? Vysvětlete, proč musíme elektrické stroje chladit a co by se stalo, kdybychom je nechladili. Popište rozdíly mezi chlazením vzduchem a chlazením kapalinou. Vysvětlete, jak teplo putuje elektrickým strojem a jak nám tepelný okruh pomáhá toto teplo správně odvést. Co přesně znamená ventilace v kontextu elektrických strojů? Jaký je rozdíl mezi ...
V přednášce na konferenci SOLID Team se Miroslav Záloha ze SUIP zmínil také o nutnosti a významu technické dokumentace při revizích. Přestože jsou běžné argumenty o ztrátě nebo zastarání dokumentace, zdůraznil, že legislativa, vládní nařízení a provozní bezpečnostní předpisy, jasně stanovují povinnost udržování a aktualizace technické dokumentace. Připomněl význam dokumentace pro správné provedení revize. Hlavním bodem bylo, že revizní technik musí nejen ... Více sledujte zde!
Digitalizace nás kromě jiných služeb zasypává také daty. Máme tolik dat, že se v nich často nemůžeme vyznat. O tom, co nám dnes poskytuje digitalizovaná knihovna, hovořím s Petrem Žabičkou z Moravské zemské knihovny. Žijeme v době, kdy nové publikace nevznikají, nejsou žádní autoři odborných článků. Jsme zasypávání krátkými reklamními úryvky a zdroje ke studiu nám zůstávají skryty pod tlustou vrstvou marketingových cílů. Co s tím?
Jaké problémy mohou nastat při tvorbě projektových dokumentací hromosvodu pro rodinné domy? Je časté, že nízká kvalita dokumentace komplikuje práci realizovních firem? Co obvykle chybí v těchto nedostatečných projektech? Jak důležitá je analýza rizik v projektování hromosvodů? Co všechno by měla obsahovat kvalitní technická zpráva? Je pravda, že někteří lidé nevědí, jak by měla správná dokumentace vypadat, a jsou spokojení jen s několika listy papíru? Jaký rozdíl je mezi zkušenými projektanty a těmi, kteří "podvádějí" v projektování? Co všechno zahrnuje dobře vypracovaný projekt hromosvodu a uzemnění?
DALŠÍ FIREMNÍ ODKAZY
Pravděpodobně nejobsáhlejší katalog možností jak uložit vedení do podlahy. Letošní produkce sloučené značky OBO Bettermann a Ackermann se jeví jako nejkompletnější nabídka kterou můžeme na našem trhu potkat ...
Definice průmyslových svítidel. Průmyslové svítidlo je speciálně navržené a vyrobené pro použití v průmyslových prostředích, kde může být vystaveno náročnějším podmínkám, jako jsou vyšší nebo nižší teploty, vlhkost, prach, chemikálie, mechanické nárazy a vibrace. Je konstruováno tak, aby odolávalo těmto extrémním podmínkám, a často splňuje specifické bezpečnostní a výkonové normy relevantní pro daný ...
Máte z ploužení autem v městské dopravě či hledání místa k parkování stresové stavy? Neholdujete motorkám a jízdu na kole spojujete s námahou, pocením a nutným převlékáním? Elektrická kola eliminují nevýhody klasických kol a stávají se novým fenoménem v dopravě ...
Jak vést datová vedení bezpečně v průmyslových prostorách? Pokud potřebujete umístit do prostoru krabici, vzniká několik problémů. Zatížení, krytí IP, dostatečný prostor pro případné práce s vedením. V tomto videospotu se seznámíte s řešením KM Rack z AMPERu 2010. Nezapomeňte, že všude nelze použít běžné podpodlažní krabice určené do administrativních prostředí!
Terminolog
Týdenní přehled
Přihlašte si pravidelné zasílání týdenního přehledu
Vyhledávání
Hledaný text zadávejte prosím s diakritikou



Panacek
reklama
Tiráž

Neomezený náklad pro česky a slovensky hovořící elektrotechnickou inteligenci.

ISSN 1212-9933