Specifikace a náplň zkoušek pro ověření charakteristik rozvaděče

Třídění zkoušek:

• typové zkoušky
• kusové zkoušky

Poznámka: Výrobce musí na požádání stanovit základní údaje pro ověření.

Typové zkoušky:
Typové zkoušky mají ověřit, zda jsou splněny požadavky této normy pro daný typ rozvaděče. Typové zkoušky se budou provádět na vzorku rozvaděče nebo na částech rozvaděčů, které byly vyrobeny podle stejného nebo podobného konstrukčního řešení.

Typové zkoušky musí být prováděny vždy z iniciativy výrobce a zahrnují následující úkony:
a) ověření mezí oteplení,
b) ověření dielektrických vlastností,
c) ověření zkratu vzdornosti,
d) ověření účinnosti ochranného obvodu,
e) ověření vzdušných vzdáleností a povrchových cest,
f) ověření mechanické funkce,
g) ověření stupně ochrany krytem,
h) ověření elektrických charakteristik přípojnicového rozvodu,
j) ověření konstrukční pevnosti,
k) ověření trvanlivosti přípojnicových rozvodů s odbočnými prostředky trolejového typu,
l) ověření odolnosti proti drcení,
m) ověření odolnosti izolačních materiálů proti nadměrnému teplu,
n) ověření odolnosti proti šíření plamene,
o) ověření protipožární překážky při procházení budovou.

Poznámka:

• Tyto zkoušky mohou být prováděny v jakémkoliv pořadí nebo na různých vzorcích stejného typu.
• Pokud jsou na součástech rozvaděče provedeny úpravy, musí být provedeny nové typové zkoušky pouze do té míry, do jaké je pravděpodobné, že takové úpravy nepříznivě ovlivní výsledky těchto zkoušek.

Dle výčtu úkonů prováděných při typové zkoušce, je zřejmé, že se jedná o systém náročných ověření, ke kterým je potřeba speciální technika. Testování je proto prováděno autorizovanou osobou (notification body), která po provedené zkoušce vystaví "Certifikát" těm výrobkům, které úspěšně projdou typovou zkouškou podle příslušných technických norem. Platnost certifikátu bývá zpravidla omezena na dobu tří let.

Norma ČSN EN 60439-1 ed.2, v kapitole č.8, přesně popisuje náplň jednotlivých zkoušek, ale jelikož přednáška není zaměřena na popis úkonů, které přímo neprovádí výrobce, ale zkušebna, není detailní popis jednotlivých úkonů typových zkoušek rozvaděčů součástí této přednášky.

Kusové zkoušky:
Kusová zkouška slouží zejména k odhalení vad materiálů, provedení, a provádí se na každém novém rozvaděči po jeho sestavení, nebo na každé přepravní jednotce. Další kusová zkouška na místě instalace se nepožaduje. Kusové zkoušky provádí vždy výrobce rozvaděče.

Na tomto místě přednášky, bychom se rádi zmínili o problému, kdy si elektromontér (dodavatel montáže elektroinstalace) zakoupil prázdnou plastovou skříň, kterou osadil elektrickými prvky, které navzájem propojil kabely a vodiči.

Typická otázka zní: "Je tento montér výrobcem rozvaděče či nikoli?".
Odpověď je jednoduchá. Samozřejmě, že ano, protože výrobce skříně (např. plastové) vydal prohlášení o shodě na prázdný rozvaděč a typová zkouška je také provedena pouze na prázdnou skříň. Požadavky na prázdné skříně jsou uvedeny v ČSN EN 62208, mimo jiné výrobci těchto skříní, normu uvádí i v prohlášení o shodě. Z tohoto vyplývá, že ten kdo prázdnou skříň osadil prvky a propojil vodiči a kabely je výrobce a musí na tento výrobek vydat ES prohlášení o shodě a protokol o kusové zkoušce rozvaděče. Je zřejmé, že rozvaděč je výrobek, u nového rozvaděče se tedy nedělá revize, ale v podstatě v přeneseném slova smyslu tento úkon nahrazuje kusová zkouška, a to právě pro každý jeden výrobek.

Kusová zkouška rozvaděče se skládá z následujících úkonů:
a) prohlídka rozvaděče včetně prohlídky zapojení, případně zkoušky elektrické funkce,
b) dielektrická zkouška,
c) kontrola ochranných opatření a elektrické celistvosti ochranného obvodu.
Poznámka: Tyto zkoušky mohou být provedeny v jakémkoliv pořadí a provedení kusových zkoušek ve výrobním závodě nezbavuje montážní organizaci povinnosti překontrolovat rozvaděč po jeho dopravě a instalaci.

Provedení typových nebo kusových zkoušek se nepožaduje na přístrojích a samostatných součástech vestavěných do rozvaděče a jsou instalovány podle pokynů výrobce.

Jelikož kusovou zkoušku, na rozdíl od typové zkoušky, provádí výrobce rozvaděče, budeme se podrobněji věnovat náplni kusové zkoušky.

a) prohlídka rozvaděče včetně prohlídky zapojení, případně zkoušky elektrické funkce:
Kontroluje se zejména účinnost mechanických ovládacích prvků, blokování, zámků apod. Dále se kontroluje správné uložení vodičů (kabelů), správná montáž přístrojů a zařízení. Součástí prohlídky je nezbytná vizuální prohlídka pro zajištění, že je dodržen předepsaný stupeň ochrany krytem (IP kód), povrchové cesty a vzdušné vzdálenosti. Kontroluje se dotažení všech spojů, při větším množství spojů, lze provést pouze namátkovou zkoušku. Ověřuje se označení obvodů, zda je v souladu s výkresovou dokumentací, umístění a obsah výrobního štítku. V závislosti na složitosti rozvaděče může být nutné prohlédnout zapojení a provést zkoušku elektrické funkce. Postup zkoušky a počet zkoušek závisí na tom, zda rozvaděč obsahuje komplikované blokování, zařízení pro řízení sledu činností atd. nebo nikoliv. V některých případech může být nutné provést nebo opakovat tuto zkoušku na místě montáže, když se uvádí do provozu zařízení, pro něž je rozvaděč určen. V tomto případě je nutná zvláštní dohoda mezi výrobcem a uživatelem.

b) dielektrická zkouška:
Všechna elektrická zařízení rozvaděče musí být pro tuto zkoušku připojena, s výjimkou těch přístrojů, které jsou podle příslušných specifikací navrženy pro nižší zkušební napětí, a přístrojů odebírajících proud (např. vinutí, měřicí přístroje), v nichž by přiložení zkušebního napětí způsobilo průchod proudu. Tyto přístroje musí být během zkoušky odpojeny na jedné z jejich svorek, pokud nejsou navrženy tak, aby vydržely plné zkušební napětí; v tom případě mohou být odpojeny všechny svorky. Odrušovací kondenzátory instalované mezi živými a neživými částmi nesmí být odpojeny a musí být schopné snést zkušební napětí. Zkušební napětí však nesmí být menší než 30% jmenovitého impulsního výdržného napětí (bez korekčního činitele nadmořské výšky) nebo dvojnásobek jmenovitého izolačního napětí, podle toho, která hodnota je vyšší. Zkušební napětí, pro izolační (sdružené) napětí Ui v rozmezí 300 až 690V (AC), musí mít efektivní hodnotu 2,5kV.

c) kontrola ochranných opatření a elektrické celistvosti ochranného obvodu:
Kontrola je zaměřena na prověření požadavků ochrany před úrazem elektrickým proudem (živých i neživých částí).

Poznámka:

• Zejména šroubové spoje musí být kontrolovány na dostatečný kontakt, např. namátkovými zkouškami.
• U PTTA (částečně typová zkouška), které nebyly podrobeny dielektrické zkoušce podle, musí být provedeno měření izolace pomocí přístroje pro měření izolace při napětí minimálně 500V. V tomto případě se zkouška považuje za uspokojivou, jestliže izolační odpor mezi obvody a neživými částmi je alespoň 1.000Ω/V na obvod vzhledem ke jmenovitému napětí těchto obvodů proti zemi. Jako výjimka zařízení, která jsou podle specifických požadavků přístroji odebírajícími proud (např. vinutí, měřicí přístroje) při přiložení zkušebního napětí nebo nejsou navržena na plné zkušební napětí, musí být podle okolností odpojena.

Používané přístroje:
Pro provedení základní, tedy kusové, zkoušky, je nutné provést měření uvedená v předchozím textu. Jedná se zejména o tyto základní měření:

• přiložení a hodnota zkušebního napětí,
• izolační odpory,
• přechodové odpory (elektrická celistvost ochranného obvodu).

Je zřejmé, že mimo měření zkušebním napětím v hodnotě 2,5kV, lze ostatní měření provést běžnými, například revizními přístroji.

Pro provedení zkoušek přiloženým zkušebním napětím, je nutné mít k dispozici měřící přístroj, který je schopen toto zkušební napětí generovat. Zkušební napětí v okamžiku přiložení nesmí překročit 50% konečné hodnoty zkušebního napětí. Potom se hodnota napětí musí plynule zvyšovat během několika sekund na svoji plnou hodnotu a udržovat po dobu 5s. Střídavý zdroj musí mít výkon dostatečný pro udržení zkušebního napětí bez ohledu na všechny svodové proudy. Zkušební napětí musí být prakticky sinusového tvaru o kmitočtu v rozmezí od 45Hz do 62Hz.

V současné době, díky internetu, je velmi jednoduché přístroj, s výše uvedenými parametry, vyhledat a zakoupit. Z vlastních zkušenostní doporučujeme vybírat přístroje od renomovaných výrobců, a je také velmi dobré využít doporučení od kolegů, kteří již nějaký takovýto přístroj používjí, pokud je to možné.

Štítky:
Každý rozvaděč musí mít jeden nebo více štítků s trvanlivým popisem umístěných tak, aby byly viditelné a čitelné po instalaci rozvaděče.

• označení nebo ochranná známka výrobce (logo výrobce);
  Poznámka: Za výrobce je považován, ten kdo přebírá odpovědnost za úplný rozvaděč.
• typové označení nebo identifikační číslo nebo výrobní číslo nebo jakékoliv jiné údaje, které umožňují obdržet informace o identifikaci rozvaděče;
• označení normy, podle které byl vyroben - ČSN EN 60439-1ed.2;
• druh proudu (v případě střídavého proudu i kmitočet);
• jmenovité pracovní napětí Ue, jedná se o napětí, které společně se jmenovitým proudem IN, obvodu rozvaděče určuje jeho použití;
• jmenovité izolační napětí Ui, je hodnota napětí, ke kterému se vztahují dielektrická zkušební napětí a povrchové cesty popř. jmenovité impulsní výdržné napětí, je-li stanoveno výrobcem;
• jmenovité napětí řídicích a pomocných obvodů (přicházejí-li v úvahu);
• meze činnosti;
• jmenovitý proud IN, každého obvodu, kdy tento proud musí být přenášen, aniž by oteplení jednotlivých částí rozvaděče překročili povolené hodnoty (např. u svorek pro připojení vnějších vodičů jde maximální teplota 70K);
• zkratová odolnost;
• krytí (IP kód);
• opatření pro ochranu osob, z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem;
• pracovní podmínky pro vnitřní prostředí nebo venkovní prostředí nebo pro speciální použití, pokud jsou odlišné od obvyklých pracovních podmínek (viz.protokoly o určení vnějších vlivů);
• způsob uzemnění soustavy, pro kterou je rozvaděč určen (např. TN-C, TN-C-S, TT, IT apod.);
• rozměry, které se uvádí přednostně v pořadí výška, šířka, délka a hloubka;
• hmotnost;
• tvar vnitřního oddělení, mezi stěnami nebo přepážkami, kovovými či nekovovými apod.;
• typy elektrických spojů funkčních jednotek ( F - pevné spoje, D – pro odpojitelné spoje, W – pro výsuvné spoje);
• prostředí EMC (1 – veřejné sítě nn, 2 – neveřejné nebo průmyslové sítě nn).

Poznámka: Jedná-li se o rozvaděče přístupné kvalifikované obsluze (ve smyslu "Vyhlášky č.50/1979 Sb.") mohou být na štítku uvedeny pouze údaje: označení nebo ochranná známka výrobce a typové označení nebo identifikační číslo nebo výrobní číslo. Ostatní údaje mohou být uvedeny v technické dokumentaci.

Tato přednáška je součástí sborníku přednášek č.45
Cena sborníku je 350,-Kč, pro členy Clusteru 300,-Kč. K ceně sborníku bude připočten expediční poplatek 130,-Kč (zahrnuje poštovné i balné!)

Pokud máte o sborník zájem, můžete si ho objednat níže uvedeným formulářem!