Soumrak analogových kamerových systémů?

Ačkoli je jasné, že se dříve či později všechny technologie (kamerové systémy nevyjímaje) "sejdou na síti", pravda je taková, že v současné době na světovém trhu výrazně dominují analogové kamerové systémy. Podle některých dostupných analýz by se zlomovým mezníkem v duelu analog vs. IP měl stát rok 2013. Koncem tohoto roku by měla být produkce IP kamer asi 65% celkového objemu trhu. Je-li to pravda, či ne, ukáže až budoucnost. Nicméně všichni významní výrobci kamer neustále vyvíjejí technologicky vyspělejší kamery, které svými funkcemi mohou směle konkurovat IP kamerám. Nechci se stavět do pozice obhájce analogových kamer, ale podle mého názoru ještě stále mají tyto kamery na našem trhu opodstatnění. Ať tak, či onak, obě platformy mají své zastánce i odpůrce. Pojďme se tedy stát na chviličku oponenty fanoušků IP kamer a zkusme polemizovat nad některými jejich argumenty.

• IP kamery mají vysoké rozlišení
  Ano, to je pravda. Klasický analogový systém je pro korektní zobrazení svázán (či omezen) s normou PAL (alespoň v ČR). Tím má jednoznačně omezený obraz ve vertikální rovině 625 televizními řádky (TVL). Nicméně pro vysoce kvalitní obraz se již vyrábějí kamery, které disponují horizontálním rozlišením 700 TVL i více. Dalším typem kamer, které nelze zahrnout do IP sortimentu, jsou kamery HD-SDI (High Definition – Serial Distribution Interface). Jak již název napovídá, tyto kamery, již s normou PAL, mají společný pouze pomocný analogový výstup.
  Obraz 1,3megapixelové kamery je posílán po koaxiálním kabelu přímo do rekordéru, který je vybaven stejným rozhraním. Výsledkem je záznam obrazu ve vysokém rozlišení, který může být sledován po síti nebo přímo na monitoru s HDMI vstupem, jenž je připojen přímo k rekordéru. Pokud je pro někoho důležitá honba za megapixely, jaký asi může být problém pro tyto kamery použít obrazový senzor s vyšším rozlišením? Faktem ovšem je, že pokud máme zájmový objekt dobře pokrytý analogovými kamerami s dobře zvolenou optikou, bude nám kamerový systém sloužit k naší plné spokojenosti ještě velmi dlouho.

• IP kamery mají špičkovou kvalitu obrazu
  Ano i ne. Jednou jsme v různých prezentacích viděli obrázek z analogové kamery, kde bylo zobrazeno rychle se pohybující vozidlo, které bylo vlivem senzoru s prokládaným snímkováním rozmazané. Hned vedle se skvěl naprosto ostrý obraz IP kamery s progresivním snímáním obrazu. Tyto obrázky v nás musí instinktivně vyvolat pocit naprosté dokonalosti IP kamer. Jenomže ony se vyrábějí i analogové kamery s progresivním snímáním obrazu. Navíc můžeme použít kamery vyzbrojené různými technologiemi, jako jsou například Super Dynamic 5 (tato technologie mívá různé názvy od různých výrobců; obecně se jedná o technologii WDR – Wide Dynamic Range), jenž zabezpečí kvalitní obraz i za velmi nepříznivých světelných podmínek, ABS (Adaptive Black Stretch) – technologie rozjasňující tmavé části obrazu, aniž by došlo k přesvětlení částí světlých, stabilizátory obrazu, které eliminují roztřesení obrazu kamer umístěných například na vysokých stožárech, či ABF (Auto Back Focus), který automatickým pohybem senzoru neustále doostřuje obraz kamery zejména po násilném napadení či při změně světelných podmínek snímané scény.

• IP kamery mají svoji inteligenci
  Ani proti tomuto argumentu nelze nic namítat. Nicméně mnoho analogových kamer se touto vlastností může rovněž pyšnit. Vzpomeňme například na autotracking u otočných kamer, kde kamera automaticky sleduje pohybující se objekt. Vyspělejší kamery umějí zvětšit obraz sledovaného objektu do předem definované velikosti a dokonce dokáží sledovat vybraný objekt, aniž by se daly zmást jiným, byť větším pohybujícím se objektem v jednom záběru kamery. Chytré analogové kamery dokáží ještě mnohem více. Disponují poplachovými vstupy i výstupy, které lze využít pro integraci třeba do systémů EZS. Čím dál více analogových kamer bývá vybaveno detekcí pohybu a některé z nich mají dokonce inteligentní analýzu obrazu, která zvládá například ztrátu objektu, detekci podezřelého stacionárního objektu, neoprávněný pohyb v zakázaném směru, přičemž směr nepovoleného pohybu je jednoduše programovatelný, o vymaskování privátních zón ani nemluvě, protože se tato funkce stává u lepších kamer již standardem. Poplachové signály od těchto kamer bývají přenášeny do speciálních rekordérů zpravidla prostřednictvím signálové cesty – po koaxiálním kabelu.
• Obraz z více IP kamer může být přenášen pomocí jednoho datového kabelu
  Nesporná výhoda IP kamer. Je ale třeba říci, že je nejprve nutné všechny tyto kamery zapojit do switche a potom lze teprve vést obraz z více kamer jediným kabelem. Navíc omezení metalické cesty na pouhých 100m délky (díky typizovanému stáčení datových párů jen asi 90m kabelu) nebývá vždy výhodné. Naproti tomu při použití kvalitních převodníků je možné kroucený pár realizovat signálovou trasou dlouhou až 1.200m a dokonce, pokud není trasa delší než 900m, lze využít všechny čtyři páry jednoho UTP pro přenos obrazu různých kamer bez toho, aby se na zobrazovací jednotce projevily přeslechy.

• Obraz z IP kamer lze sledovat prostřednictvím Internetu z kteréhokoli místa na světě
  Také pravda, jenomže toto rovněž není tabu pro analogové kamerové systémy. Samozřejmě lze sledovat obraz z analogových kamer pouze prostřednictvím digitálních videorekordérů, které disponují síťovým rozhraním, ale použitím kvalitního rekordéru lze sledovat nejen živý obraz, ale i záznam obrazu, či procházet všemi událostmi, které se v rekordéru ukládají. Samozřejmostí bývá i odesílání e-mailů, odkládání obrázků na ftp servery či zálohování záznamu na jiná síťová úložiště. Dokonce dává většina výrobců digitálních rekordérů k dispozici aplikace i pro chytré mobilní telefony.

  V současné době jsou možnosti pro návrh opravdu kvalitního kamerového systému téměř neomezené. V podstatě záleží pouze na fantazii projektanta. Opravdovým trendem, který hýbe a bude hýbat světem, je integrace technologií na jediné platformě, a tou je nepochybně síť. Zda bude integrován analogový či IP kamerový systém například se systémy EPS, EZS, MaR či jinými technologiemi nutnými pro řízení budov, je relativně nedůležité. Hlavní ovšem bude, jak kvalitní systémy budeme používat pro bezchybné plnění požadovaných úkonů nutných k hladkému provozu objektů. Výrobci integračních softwarů si již s integrací kamerových systémů jistě poradí díky SDK – Software Development Kit (balíček protokolů, dynamických knihoven a soubor pravidel nutných pro implantování určitého zařízení do integračního softwaru). Analogové kamery tu každopádně stále ještě jsou a zcela jistě nějakou dobu budou. Zejména pokud bude analogové řešení levnější než systémy využívající IP kamery.

  Ing. Jiří Kubricht