Co nového v ed.2 ČSN EN 62305?

Od podzimu 2011 postupně přichází v platnost edice 2 souboru norem na ochranu proti blesku a přepětí:

Souběh edice jedna a dvě platí pouze pro provedení realizací projektů vzniklých podle edice jedna před vydáním edice dvě. Nové projekty by již zásadně měly být prováděny dle edice dvě.

Bohužel ČSN EN 62305-2 ed.2 nebyla v EU prozatím přijata. Oproti verzi platné mimo EU jsou v současnosti v připomínkovacím řízení další drobné změny. Hlasování by mělo být někdy v červnu až červenci 2012. Pokud bude ed.2 přijata, lze očekávat její vydání ÚNMZ počátkem roku 2013.

Části 1, 3 a 4 neprocházejí podstatnými změnami. Lze konstatovat, že v nich byly hlavně odstraňovány chyby a přidána některá upřesnění a vysvětlení.

Zásadní změnou, či spíše upřesněním je, že soubor již není určen pro ochranu inženýrských sítí připojených ke stavbě, i když tyto inženýrské sítě samozřejmě ochranu stavby zásadním způsobem ovlivňují.

V části 1 stojí za pozornost změna ve statistickém výskytu vrcholových hodnot blesků nad 100kA. Ta se mění z 3% na 5%. Lze tedy tvrdit, že blesky s vrcholovou hodnotou nad 100kA se vyskytují častěji, než se předpokládalo. To má vliv zejména na kvalitu koordinované ochrany SPD, která bude mít ve třídách LPL III a LPL IV o 2% nižší statistickou účinnost.

Nejvíce změn je v části 2, která bohužel zatím platná není. Zásadní a nejdůležitější změny jsou především ve vztahu k rozdělení objektu na zóny a pak v prostředí s nebezpečím výbuchu. Tyto změny mnohem realističtějším způsobem postihují technickou realitu, a proto je možné jen litovat, že v EU nenabyla edice výpočtu rizika platnost.

Jednotlivé zóny totiž budou nově započítávány pouze v poměru, v jakém jsou k celkové hodnotě celého posuzovaného objektu. Takže při správném a důsledném vyhodnocení by měl být výsledek prakticky totožný, ať počítáme objekt jako jedinou zónu, nebo jej rozdělíme např. na 100 zón. Nepatrný rozdíl by mohl být pouze vlivem zaokrouhlování hodnot.

V současnosti v ed. 1 toto neplatí. Pokud bychom objekt rozdělili na několik shodných zón, výsledek by byl oproti objektu s jedinou zónou násobkem počtu zón. Proto se v ed. 1 musíme snažit objekt dělit na co nejméně zón.

Další velmi přínosnou změnou ed. 2 je, že prostředí s nebezpečím výbuchu má různé koeficienty podle nebezpečnosti jednotlivých ex-zón. To, v kombinaci s možností dělit objekt na množství zón bez vlivu na výsledek, mnohem reálněji popisuje situaci v objektech, kde se zóny s nebezpečím výbuchu vyskytují. Rovněž vyhovující vyhodnocení rizika v těchto objektech vychází mnohem snáze a navíc v souladu s realitou. V ed. 1 jsou naopak objekty s nebezpečím výbuch velikým problémem.

Výpočet ztrát bude náročnější na součinnost s investorem, protože bude nutné přesně pro každé riziko zjistit podíl zóny na celém objektu. Už nebude možné zadat pouze výpočet z typických hodnot a o víc se nestarat. Na druhou stranu to umožní bez zbytečného navyšování výsledného součtu celkového rizika v objektu dělit objekt na více výpočetních zón.
Celkově lze konstatovat, že výpočet bude objektivnější, ale na druhou stranu i náročnější na znalosti osob výpočet provádějících a zjišťování potřebných údajů od investora nebo provozovatele.

Část 3 přináší důležitou změnu v posuzování minimální tloušťky materiálu u náhodných vodičů. Hodnoty sice zůstávají stejné, ale nově je nutné důkladněji ověřovat, zda oteplení v místě případného úderu blesku nebude nebezpečné pro okolní konstrukce.
Nově byla jako materiál LPS přidána ocel s elektrolyticky nanesenou vrstvou mědi.
Minimální průřez drátů LPS se snížil z 200mm2 na 176mm2, což odpovídá cca změně z Ø 16mm na Ø 15mm.

Pro ekvipotenciální pospojování je nově přípustné pospojení oddělovacími jiskřišti (ISG) tam, kde je přímé pospojení vyloučeno. Pro výpočty dostatečné vzdálenosti "s" byly metody výpočtu rozděleny na zjednodušenou a podrobnou. Zjednodušená v podstatě odpovídá postupu z ed. 1. Podrobná metoda se týká výpočtu mřížových soustav a soustav z nich odvozených. Podrobný postup se doporučuje provádět zejména u rozlehlých objektů a objektů se složitým tvarem a tím i atypickým rozdělením drah bleskového proudu.

Část 4 obsahuje nové základní opatření ve vnitřní ochraně (SPM) a tím je izolační rozhraní. Dále jsou zvětšeny minimální průřezy součástí pro pospojování u nejmenších rozměrů (viz Tabulka).

Změny jsou i v přístupu k optimálnímu výběru SPD a nově jsou uvedeny faktory určující zatížení SPD, ke kterým by se mělo při volbě vhodného SPD přihlížet.