SOLID: Výběr a stavba elektrických vedení (informace k nové ČSN 33 2000-5-52)

V současné době je ve schvalovacím řízení nové vydání ČSN 33 2000-5-52 ed. 2 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5-52: Výběr a stavba elektrických zařízení – Výběr a stavba elektrických vedení. Hlavní změnou oproti předchozímu vydání je to, že nová norma obsahuje i kompletní celý oddíl 523 uvádějící dovolené proudy vodičů a kabelů v elektrických rozvodech a v elektrických instalacích. Další podstatnou změnou je to, že naše původní národní doplňující ustanovení jsou nyní uvedena v informativních národních přílohách NA a NB a nikoliv v textu vlastní normy. Je to dáno tím, že se stále důsledněji trvá na zachování původního textu evropské normy – evropského harmonizačního dokumentu. Dalším důvodem je to, že problematice, kterou dříve, na základě značného úsilí o sjednocení požadavků v dané problematice, řešila jedna technická norma, a to ČSN 34 1050:1970 Předpisy pro kladení silových elektrických vedení, dnes řeší více norem. Bohužel s tímto trendem je těžko něco dělat, protože toto rozdělení problematiky je provedeno již na úrovni norem mezinárodních a evropských, přičemž svou úlohu zde hraje i tvorba norem podnikových, především v oblasti elektroenergetiky.

Jak je ČSN 33 2000-5-52 stavěna
Norma se zabývá volbou vedení z různých hledisek a také provedením těchto vedení tak, aby požadovaným potřebám (uspořádání obvodů, přemístitelnosti vedení, vnějším vlivům, přenosu výkonu, úbytku napětí, omezení účinku požáru, blízkosti jiných rozvodů i přístupnosti z hlediska údržby). Normativní část normy je poměrně stručná – shrnuje základní požadavky na elektrická vedení: Možné způsoby instalace elektrických vedení jsou uvedeny v tabulce 1 :

Další tabulka pak uvádí referenční způsoby instalací elektrických vedení, pro které jsou v dalších tabulkách přílohy B uvedeny proudové zatížitelnosti vodičů a kabelů. Při kladení vodičů a kabelů do feromagnetických krytů, např. ocelových kabelových kanálů nebo ocelových instalačních trubek, je nutno dbát na to, aby v těchto krytech byly umístěny všechny vodiče jednotlivých obvodů, a to  včetně vodičů nulových i ochranných. Dokonce i místo vstupu do ocelového krytu musí být pro všechny vodiče společné, aby mezi jednotlivými vodiči neexistoval rozdíl v obklopení feromagnetickým materiálem. Přitom jednožilové kabely armované ocelovým drátem nebo ocelovým páskem nesmí být použity pro střídavé obvody.

Několik obvodů v jedné trubce, v jednom instalačním kanálu, v jednom kabelu
Norma umožňuje úsporu prostoru pro kladení vedení. V jedné instalační trubce, odděleném oddíle protahovacího nebo úložného elektroinstalačního kanálu, se povoluje uložit několik obvodů. Vodiče každého z těchto obvodů musí mít izolaci odpovídající nejvyššímu jmenovitému napětí, které je v těchto obvodech použito. Obdobně se povoluje vést v jenom kabelu několik obvodů, jestliže všechny vodiče jsou izolovány na nejvyšší jmenovité napětí, které je v kabelu použito.

Žádný obvod nesmí být veden různými mnohožilovými kabely, instalačními trubkami, protahovacími nebo úložnými elektroinstalačními kanály. Vodiče obvodu tedy musí být u sebe. Výjimkou z tohoto pravidla jsou paralelní vícežilové kabely vytvářející jeden obvod. To znamená, že v každém z těchto paralelních kabelů je jeden vodič každé fáze a nulový vodič (pokud jej obvod obsahuje).

Použití společného nulového vodiče pro více hlavních obvodů se nedovoluje. Nicméně jednožilové střídavé koncové obvody mohou být tvořeny jedním vodičem vedení a nulovým vodičem jednoho vícefázového střídavého obvodu pouze s jedním nulovým vodičem za předpokladu, že je zřejmé uspořádání obvodů. Pro odpojení musí být tento vícefázový obvod (nazývaný též sdružený obvod) vybaven přístrojem, který odpojí všechny živé vodiče.

Svorky různých obvodů zakončených v jedné rozvodné krabici musí být od sebe odděleny izolačními přepážkami (netýká se svorek a svorkovnic odpovídajících příslušným normám).

Izolované vodiče (neopláštěné) pro pevná vedení musí být uzavřeny v instalační trubce nebo v protahovacím nebo úložném elektroinstalačním kanále.

Zřizování vedení s ohledem na vnější vlivy

Vedení a instalační metody musí být voleny tak, aby vyhovovaly z hlediska:

• teploty okolí (AA) (mezi nejvyšší a nejnižší, při normálním provozu i při poruše),
• přítomnosti vody (AD) nebo vysoké vlhkosti (AB) (opatření k odtékání vody),
• přítomnosti cizích pevných těles (AE) (odpovídající IP a např. opatření proti vnikání prachu),
• přítomnosti korozívních nebo znečišťujících látek (AF) (uplatnění ochranných pásků, nátěrů nebo mazacích tuků, vyhnout se kontaktu různorodých kovů),
• nebezpečí mechanického namáhání, např. rázem (AG) (mechanická ochrana), vibracemi (AH) (ohebná jádra), úderem nebo stlačením během instalace (AJ) (odlehčení od tahu, tlaku apod.),
• výskytu rostlinstva (AK) (v uzavřených trubkách apod.) a živočišstva (AL) (umístění a mechanické ochrany,
• slunečního a ultrafialového záření (AN) (stínění),
• větru (AR), povahy zpracovávaných nebo skladovaných látek (BE), konstrukce budovy (CB) (např. musí umožňovat relativní pohyb vodičů a kabelů).

Dovolené proudy, průřezy vodičů
Proud, který má být kterýmkoliv vodičem za normálního provozu dlouhodobě veden, musí být takový, aby nebyla překročena teplotní mez pro izolaci (70°C pro PVC, 90°C pro polyetylén a EPR pryž, minerální nepřístupná dotyku 105°C). Tento požadavek se považuje za splněný, pokud proud izolovaných vodičů a kabelů bez pancíře nepřekročí příslušné hodnoty vybrané z tabulek v příloze B podle způsobu uložení. Přitom je nutno ještě počítat s příslušnými korekčními součiniteli (pro seskupení vodičů a kabelů, podmínky uložení, teploty okolí.

Průřezy vodičů z hlediska mechanických účinků nesmí být menší:

• u kabelů – Cu – 1,5mm2, Al – 10mm2 (průřez je snížen ze 16mm2 – ceny mědi stoupají),
• u holých vodičů - Cu – 10mm2, Al – 16mm2,
• u ohebných izolovaných vodičů a kabelů - Cu – 0,75mm2.

Průřez nulového vodiče, pokud je použit, musí odpovídat průřezu vodičů vedení. Netýká se případů, kdy průřez vodičů vedení je větší než 16mm2 mědi, nebo 25mm2 hliníku a

• zatížení přenášené obvodem při normálním provozu je vyvážené, a že podíl třetí a lichých násobků třetí harmonické proudů není ve vodiči vedení větší než 15% (obvykle není redukovaný průřez nulového vodiče menší než 50% průřezu fázového vodiče);
• nulový vodič je chráněn před nadproudy (tuto ochranu je možno zajistit i jenom nadproudovými ochrannými přístroji ve fázových vodičích).

Úbytky napětí
Maximální úbytek napětí úbytek napětí mezi počátkem instalace a jakýmkoliv odběrným bodem by neměl být větší než – 3% pro osvětlení, 3% pro ostatní užití (podrobněji viz ČSN 33 2130 ed.2).

Elektrické spoje
Bližší pokyny pro spoje – viz ČSN IEC 1200-52.

S výjimkou sdělovacích obvodů by se mělo zamezit používání pájených spojů. Aby se zabránilo oddělení nebo roztřepení jednotlivých drátků slaněných vodičů nebo vodičů složených z jemných a velmi jemných drátů, musí se použít vhodné připojovací svorky nebo konce vodičů musí být chráněny odpovídajícím způsobem (dutinky).

Svorky, které nejsou označeny "r" (pouze pro tuhé vodiče), "f" (pouze pro ohebné vodiče), "s" nebo "sol" (pouze pro pevné vodiče) jsou vhodné pro spojení všech typů vodičů. Jestliže  se jedná o svorky vhodné pouze pro spojování hliníkových vodičů, měly by být označena ještě Al (např. Al), jestliže je svorka vhodná jak pro hliníkové, tak pro měděné vodiče měla by být označena Al/Cu (jinak se o svorkách bez označení předpokládá, že jsou vhodné pro měď).

Všechny spoje musí být ve vhodných krytech a musí být přístupné ke kontrolám, zkouškám a údržbě. Netýká se spojů:

• v zemi,
• zalité a zapouzdřené,
• pro topné vodiče ve stropech a podlahách,
• tvořících část normalizovaného zařízení.

Spoje a připojovací místa kabelů a vodičů musí být odlehčeny od mechanického namáhání. Volba a stavba vedení tak, aby se omezilo šíření požáru. Nebezpečí šíření požáru musí být omezeno volbou vhodných materiálů. Kabely vyhovující ČSN EN 332-1 a výrobky zatříděné jako nešířící plamen mohou být instalovány bez zvláštních opatření. Pouze v instalacích, ve kterých se zjistí zvláštní nebezpečí, mohou být požadovány kabely vyhovující přísnějším zkouškám pro kabely ve svazku uváděné v ČSN EN 60332-3.

Ostatní součásti vedení, jako jsou přípojnicové rozvody a systémy, kabelové lávky a rošty, trubkové systémy vyhovující svým příslušným normám musí být zcela uzavřeny v nehořlavých stavebních materiálech. Tam, kde vedení prochází konstrukčními prvky budovy, jako jsou podlahy, stěny, krovy, stropy, příčky nebo protipožární zábrany, musí být otvory, které v důsledku prostupu vedení vzniknou, utěsněny v souladu se stupněm požární odolnosti. Vnitřně se nemusí utěsňovat elektroinstalační trubky a úložné elektroinstalační kanály zatříděné jako nešířící plamen o průřezu maximálně 710mm2, pokud trubky (jejich průběh i zakončení) vyhoví z hlediska krytí IP33.

Umísťování vedení v blízkosti jiných rozvodů

Elektrická vedení
Obvody napěťového pásma I (do 50V AC) a napěťového pásma II (nad 50 do 1.000V AC) nesmějí být obsaženy ve stejném systému vedení, pokud nesplňují další podmínky (izolace na nejvyšší napětí v systému, nebo kabely jsou v izolovaných oddělených sekcích, nebo jsou odděleny přepážkami, nebo jsou v oddělených systémech instalačních trubek nebo kanálů).

Mezi podzemními kabely silovými a sdělovacími musí být alespoň 100mm, nebo mezi kabely musí být umístěna přepážka zabraňující šíření ohně, tvořená např. cihlami, pokrytím chránícím kabel (z hlíny, betonu), uložením v betonových tvárnicích nebo doplňující ochranou zajišťovanou instalačními trubkami nebo žlaby z materiálu zabraňujícího šíření ohně, nebo musí být kabely v instalační trubce v betonu nebo v tvárnici.

Blízkost neelektrických rozvodů
Elektrické rozvody nesmějí být umísťovány v blízkosti rozvodů, které produkují teplo, kouř nebo výpary a mohou mít na elektrické rozvody škodlivé účinky. Pokud tomuto umístění nelze zabránit, musí být proti těmto účinkům chráněny krytem, který neovlivňuje rozptyl tepla z vedení.

V servisních šachtách a prostorech, musí být kabely uloženy tak, aby nebyly vystaveny žádnému škodlivému vlivu během normálního provozu sousedních instalací (např. plynových, vodovodních nebo parních potrubí).

Je-li elektrický rozvod uložen pod rozvody, které mohou způsobit kondenzaci (např. přívody vody, páry nebo plynu), musí být provedena opatření pro ochranu elektrických rozvodů před škodlivými účinky těchto rozvodů.

Musí-li být elektrické rozvody instalovány v blízkosti neelektrických rozvodů, musí být instalace provedena tak, aby jakákoli předpokládaná činnost prováděná na neelektrických rozvodech nezpůsobila poškození elektrických rozvodů a naopak. (Ve starších normách byla souběžná instalace elektrických a neelektrických rozvodů výslovně zakázána.)

V šachtách výtahů (nebo zdviží) nesmí být vedeny žádné systémy vedení, které nejsou součástí instalace výtahu.

Elektrická vedení s ohledem na údržbu a úklid
Musí být provedena opatření, kterými se zajistí bezpečný a postačující přístup ke všem částem vedení, které údržba vyžaduje (někdy je třeba vybavení žebříky, provedení uliček apod.).

Přílohy normy
Příloha A uvádí možné způsoby instalací (v trubkách na lávkách, elektroinstalačních kanálech i jako závěsné nebo přímo uchycené) podle typu vodičů a kabelů. Na obrázcích v tabulce znázorňuje různé způsoby uložení vedení. Pro tyto způsoby uložení uvádí pak v dalších navazujících tabulkách přílohy B dovolené proudy pro normalizované průřezy vodičů a kabelů. Ty jsou určeny tak, aby se zajistila dostatečně dlouhá doba života vodičů. Při vyšších proudech totiž izolace urychleně stárne a nemusela by po předpokládanou dobu života instalace vydržet. Dovolené proudy vycházejí z oteplení vodičů a kabelů na maximální dovolenou teplotu izolace při teplotě okolí 30°C při uložení na vzduchu a 20°C při uložení v zemi.

Maximální dovolené provozní teploty izolací jsou:

• PVC 70°C,
• zesítěný polyetylén (XLPE) a ethylen propylenová pryž (EPR) 90°C,
• minerální bez pláště a nepřístupná dotyku 105°C.

Rozdíl teplot mezi maximální dovolenou teplotou a teplotou okolí umožňuje proudově zatěžovat vodič. Čím větší rozdíl těchto teplot a čím větší je povrch vodičů a kabelů odvádějící teplo, tím více může být vodič nebo kabel zatěžován. Naopak při ztíženém odvodu tepla (vodiče ve svazku, v izolačních stěnách, v suché půdě atd.) se dovolené proudové zatížení snižuje. To vše je vyjádřeno v tabulkách určujících dovolená proudová zatížení vodičů a kabelů a stanovujících i různé opravné součinitele (na seskupení, různou okolní teplotu i způsob uložení).

Příklad tabulky, podle které se určují dovolené proudy:

Tabulka 2 – Hodnoty dovolených proudů v ampérech pro různé způsoby uložení – Izolace z PVC, tři zatížené vodiče, měď nebo hliník, teplota jádra: 70°C, okolní teplota: 30°C ve vzduchu, 20°C v zemi

Pro zatížitelnost více vodičů v elektroinstalačních trubkách, elektroinstalačních a protahovacích kanálech je v případě, kdy nejsou dostupné přesnější informace, vhodné uplatnit redukční součinitel

kde n je počet vícežilových kabelů nebo obvodů v seskupení.

Uvedený součinitel vyjadřuje skutečnost, že s počtem vodičů se snižuje povrch, kterým se odvádí teplo vyvinuté ve svazku vodičů průchodem elektrického proudu. To souvisí i s tím, že dovolený proud také není úměrný průřezu vodičů a kabelů, ale jejich povrchu, a ten je úměrný odmocnině z jejich průřezu.

Přílohy C a D udávají zjednodušený způsob určování zatížitelností, které jsou uvedeny již v příloze B – proto jsou harmonizačním dokumentem vypuštěny.

Příloha E uvádí, jakým způsobem respektovat účinky harmonických proudů na vyvážené trojfázové sítě. Vyšší harmonické složky proudů, zejména násobky třetí harmonické, se v nulovém vodiči sčítají, takže nulový vodič je v současné době často zatěžován více než fázové vodiče. Z toho se pak odvíjí normativní požadavky uvedené přílohy.

Obr. 1 – Součet proudů třetí harmonické v nulovém vodiči

Obr. 2 – Rozklad proudu obdélníkového průběhu na harmonické složky

Tabulka 3 – Přepočítací součinitele harmonických proudů pro čtyř a pětižilové kabely

Příklady uplatnění přepočítacích součinitelů na harmonické proudy Uvažuje se třífázový obvod s návrhovým zatížením 39A. Bude pro něj použit čtyřžilový kabel izolovaný PVC připevněný ke stěně, způsob uložení C.

Podle tabulky 2 je dovolený proud kabelu s měděnými vodiči 6 mm2 41A. Z toho vyplývá, že pokud se v daném obvodu nevyskytují vyšší harmonické, je kabel pro daný účel vhodný. Jestliže se v obvodu vyskytuje 20% třetí harmonické, potom se na návrhový proud uplatní
přepočítací (snižovací) součinitel 0,86 (z druhého řádku druhého sloupce tab. 3):
39/0,86 = 45A
Pro toto zatížení je vhodný kabel 10mm2 Cu.

Jestliže se v obvodu vyskytuje 40% třetí harmonické, potom je volba velikosti kabelu založena na proudu nulovým vodičem. Při této volbě je třeba vyjít z toho, že proudy třetí harmonické zatěžující jednotlivé fázové vodiče se v nulovém vodiči sčítají. Dále je třeba uvážit, že celkové zatížení každého fázového vodiče je 39A – rozumí se efektivní hodnoty – a z těchto 39A je 40% (tedy 0,4) proudu třetí harmonické (to je 15,6A). Nulovým vodičem tedy bude procházet celkový proud 3 × 15,6A, to znamená 46,8A, neboli, jak norma uvádí:

39 × 0,4 × 3 = 46,8A.

Na tento proud se uplatní se přepočítací (snižovací) součinitel (ze třetího řádku posledního sloupce tab. 3) 0,86:

46,8/0,86 = 54,4A

Rovněž pro toto zatížení je vhodný kabel 10mm2.

Pokud je v obvodu 50% třetí harmonické, volí se velikost kabelu opět na základě proudu středním vodičem, který je:

39 × 0,5 × 3 = 58,5A

V tomto případě je přepočítací součinitel rovný 1 (poslední řádek a poslední sloupec tab. 3) a jako vhodný se volí kabel 16mm2.

Výše uvedené volby kabelů jsou založeny pouze na dovolených proudech kabelu; úbytek napětí ani ostatní hlediska (např. hospodárnost) se nebraly v úvahu.

Jak odhadnout proudy třetí harmonické v praxi:
Souhlasíme, že najít podklady týkající se zatěžování elektrické instalace v budovách vyššími, zejména třetími harmonickými, je obtížné. V naší úvaze však vyjdeme z požadavků ČSN EN 61000-3-2 ed. 3:2006 Elektromagnetická kompatibilita (EMC) - Část 3-2: Meze - Meze pro emise proudu harmonických (zařízení se vstupním fázovým proudem ± 16A). Tato norma stanoví meze vyšších harmonických proudu pro:

• třídu A (což jsou domácí spotřebiče, nepřenosné nářadí, stmívače a zvuková zařízení),
• třídu B (což jsou přenosné nářadí a neprofesionální oblouková svářečka),
• třídu C (což jsou světelná zařízení),
• třídu D (což jsou zařízení s příkonem do 600W, jako jsou osobní počítače a jejich monitory a televizní přijímače).

Tyto meze jsou pro třetí harmonickou stanoveny takto:

• pro třídu A: 2,3A,
• pro třídu B: 1,5 × 2,3A = 3,45A,
• pro třídu C s činným příkonem od 25W: 30% základní harmonické × účiník obvodu;
• pro třídu C s činným příkonem menším než 25W: buď 3,4mA/W, nebo 86% základní harmonické.
• pro třídu D: 3,4mA/W, nejvýše však 2,3A.

Nebudeme si dělat iluze, že by výrobci spotřebičů šli na výrazně nižší hodnoty třetí harmonické, než jsou hodnoty udávané normou. Jako příklad uvažujme celkovou produkci třetí harmonické v jedné průměrné domácnosti:

• Kolik domácích spotřebičů – třída A – může být najednou v provozu v jedné domácnosti? Předpokládejme že dva, uvažujme, že na každý z nich připadá proud třetí harmonické 2A. Takže celkový proud třetí harmonické těchto spotřebičů uvažujme 4 A.
• S ručním nářadím – třída B – nebudeme ani uvažovat. Obvykle se jedná o chvilkovou záležitost.
• Pro třídu C (světelná zařízení) budeme uvažovat (protože nadále se budou bezvýhradně užívat prakticky již jenom kompaktní světelné zdroje s vysokou účinností). Předpokládejme pouhých 200W na jednu místnost. Místnosti uvažujeme 2 (Češi jsou vzhledem k vysokým cenám elektrické energie národem spořivým), celkový příkon 400W. Tento výkon budou odebírat převážně světelné zdroje s výkonem menším než 25W, to znamená, že 86% základní harmonické bude proud třetí harmonické. Počítáme-li zjednodušeně, že celkový výkon
  P = U × I, kde I = √(I12 + I32) = √(I12 + 0,862 × I12) = I1 × 1,32
  pak pro základní harmonickou složku proudu I1 vyplývá, že je
  I1 = I1/1,32 = P/(1,32 × U) = 400W/(1,32 × 230V) = 1,32A
  a třetí harmonická složka proudu I3 odebíraná osvětlením je
  I3 = 1,32A × 0,86 = 1,133 A
• Spotřebiče třídy D, jako jsou počítače a televizory – alespoň jeden televizor v domácnosti a jeden počítač je zapnutý takřka trvale.
• Běžný televizor má spotřebu přibližně 50 W, velkoplošný televizor má spotřebu přibližně 200W. Takový velkoplošný televizor má, předpokládejme, jedna domácnost ze čtyř. Počítejme tedy, že průměrný odběr na domácnost připadající na televizory je ¼ × (200W + 3 × 50W) = 90W.
• Běžný počítač s monitorem odebírá přibližně 150W (100W počítač, 50W monitor).
• Celkový odběr domácnosti připadající na třídu D je tedy přibližně 250W, což může představovat odběr proudu třetí harmonické
  I3 = 250W × 3mA/W = 0,75A (neuvažovali jsme nejvyšší proud třetí harmonické 3,4 mA/W, který připouští norma, ale jenom 3mA/W).

Takže celkový proud třetí harmonické odebíraný jednou domácností bychom mohli předpokládat I3celk = 4A + 1,133A + 0,75 = 6A. Odběr třetí harmonické na jednu fázi pak je 2A.

Maximální soudobý příkon bytu – předpokládejme, že se jedná o byt kategorie A podle ČSN 33 2130:2009 – je 7kW, tj. 7.000W. Odtud vypočítáme (předpokládáme třífázový odběr), že celkový maximální odebíraný proud je I = P/(√3 × U) = 7.000W/(√3 × 400V) = 10,1A (neuvažovali jsme cos j - předpokládáme, že je blízký 1). Obsah třetí harmonické ve fázovém proudu je potom 2A/10,1A × 100 = 20%.

V tomto případě je volba průřezu založena – podle výše uvedené tabulky 3 (prakticky převzaté z ČSN 33 2000-5-52 ed. 2) – na fázovém proudu s použitím přepočítacího součinitele 0,86 (ten je určen pro případ, kdy je obsah třetí harmonické ve fázovém proudu mezi 15% a 33%). Takže hlavní domovní vedení se nepočítá pouze na soudobý proud všech domácností, který je vypočítaný z jejich odběru, ale na tento proud dělený součinitelem 0,86.

Například – jedná-li se o objekt s deseti byty stejné kategorie A, počítá se se soudobostí 0,45 (viz tabulka v příloze B ČSN 33 2130:2009), takže celkový proud, na který je třeba dimenzovat hlavní domovní vedení, je 10,1A × 10 × 0,45/0,86 = 53A (a nikoliv na 45,5 A, jak by to vyšlo bez uvažování proudu třetí harmonické). Průřezu určenému podle tohoto proudu musí odpovídat i průřez nulového vodiče (nově – viz čl. 523.6.3 ČSN 33 2000-5-52 ed. 2). Uvažujme, že stoupací vedení je uloženo ve větraném svislém kabelovém kanále – způsob uložení B1, takže podle výše uvedené tabulky 2 by v případě bez započítání třetí harmonické mohl být zvolen průřez stoupacího vedení 10mm2 Cu, při započítání třetí harmonické je však třeba volit již průřez 16mm2 Cu. (Pokud bychom však volili kabely s hliníkovými jádry, vystačili bychom (s odřenýma ušima s průřezem 16 mm2 Al.)

Je třeba podotknout, že se jedná o poměrně hrubý odhad pro případ, kdy nejsou známy přesnější hodnoty výkonů a podílů vyšších harmonických proudů na tomto výkonu. Předpokládáme, že obdobně – a snad přesněji – je možno uvažovat v případech komerčních organizací, jejichž vybavení spotřebiči a elektrickým zařízením je přesněji definováno. To, že se nejedná o strašení bez příčiny je možno dokládat závadami zjišťovanými při provozu elektrických rozvodů i při jejich pravidelných revizích. Přehřívání vodičů zejména ve svorkách, uvolňování zejména hliníkových vodičů ve svorkách. Dokonce i za častějším vypadáváním domovních pojistek je možno hledat vyšší zatížení harmonickými, i když tady se zřejmě projevuje nárůst okamžitého zatížení rozvodu v určitých hodinách (po příchodu ze zaměstnání), kdy všichni zapínají výkonné spotřebiče.

Příloha F navrhuje, jaké charakteristiky by měl splňovat trubkový systém vedení podle způsobu jeho použití. Náročnost, kterou musí systém splňovat je určena číslicemi od 1 do 4, jejichž vysvětlení je uvedeno v ČSN EN 61386. V podstatě, čím vyšší číslice, tím větší nároky z hlediska stlačení, nárazu a pracovní teploty (minimální i maximální) musí trubkový systém splňovat.

Příloha G informuje, jaké by měl být úbytek napětí – viz odstavec Úbytky napětí (podrobněji viz ČSN 33 2130).

Příloha H uvádí Příklady uspořádání paralelních kabelů.

Příloha I uvádí seznam poznámek, které pro svoji potřebu do normy doplnily některé země. I když tyto poznámky nejsou pro ČR normativní, jsou nejen zajímavou, ale i užitečnou a inspirující informací, protože umožňují předvídat, co asi budou investoři z různých zemí v elektrických instalacích vodičů a kabelů vyžadovat. (Například v Německu se v kabelových tunelech, kabelových trubkách a ostatních místech se zvýšeným seskupením instalovaných kabelů vyžaduje instalace požárních hlásičů citlivých na vyzařování tepla a na vývin kouře.)

Obdobný účel mají i přílohy ZB a ZC doplněné evropskou normalizací. Příloha ZB uvádí doplňující požadavky vyplývající ze zvláštních národních podmínek některých evropských zemí, příloha ZC uvádí doplňující požadavky v jednotlivých evropských zemích vyplývající z jejich právních předpisů.

Pro ČR je důležitá informativní (národní) příloha NA uvádějící doplňující informace k provádění elektrických vedení u elektrických instalací do 1.000V. V podstatě je v ní uvedeno to, co bylo doplněno do předchozího vydání ČSN 33 2000-5-52 na základě naší národní praxe. Výjimkou jsou ustanovení týkající se kladení vedení nad 1.000V a zejména kabelů 110kV. V těchto případech se respektovalo, že vzhledem k technickému vývoji již původní ustanovení nezohledňují současnou úroveň vědy a techniky.

Některé podstatné požadavky z přílohy NA
Na zpětné vedení proudu se nesmí používat země. Na zpětné vedení se musí použít vždy vodič, který je nebo může být uzemněn.

Nulový vodič musí být vždy kladen ve společném obložení s vodiči fázovými, popř. v jejich těsné blízkosti.

Elektrická instalace se člení na obvody (proudový obvod je část elektrického rozvodu se samostatným jištěním).

Samostatné proudové obvody musí mít plný počet vodičů potřebných pro funkci připojovaných zařízení a vodič pro ochranu před úrazem elektrickým proudem automatickým odpojením od zdroje, pokud je třeba.

Dva nebo tři jednofázové obvody stejného charakteru (např. 2 nebo 3 světelné obvody) s krajními vodiči rozdílných fází lze za stanovených podmínek (ve společném kabelu či obložení a vypínatelné jedním přístrojem) sloučit do sdružených obvodů se společným nulovým N a ochranným PE nebo jen s PEN vodičem.

Z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem platí, že kovové instalační trubky, kovové pláště kabelů, obaly izolovaných vodičů (i kabelů), jejich stínění, kovové úložné konstrukce apod. se mohou používat jako ochranné vodiče. Uzemnění a ochranné vodiče přitom musí vyhovovat podmínkám ČSN 33 2000-5-54 ed.3 (průřez, spojitost).

Pokud jde o připojování elektrických předmětů, platí, že

• elektrické předměty se připojují buď přímo na pevně uložené vedení, nebo pohyblivým, popř. poddajným vedením,
• pohyblivé přívody se smějí připojovat k pevným vedením jen zásuvkovými spoji a musí vyhovovat ČSN 34 0350 ed.2
• poddajné přívody se připojují k pevně uloženému vedení buď pevně (svorkami v rozvodné krabici nebo spínači) nebo jsou pokračováním pevného vedení bez přerušení vodičů.

Příloha NA dále uvádí podmínky pro kladení vedení

• z holých vodičů (předpokládá se přístupnost pouze odborníkům)
• z jednožilových izolovaných vodičů uložených na podpěrách
• v elektroinstalačních trubkách (lištách), úložných elektroinstalačních kanálech (žlabech), stavebních dutinách apod.
• z můstkových nebo jednožilových vodičů,
• kabelových.

Nejvíce se (v současné době) uplatňují požadavky na kladení kabelových vedení. Kabely lze klást na rovný podklad, kabelové lávky, rošty, stěny, konstrukce, pod omítku, do kabelových kanálů, kolektorů, do tvárnic, do trub, do země apod. Přitom je nutno dbát, aby prostředí, v němž jsou uloženy, nepůsobilo nepříznivě na kabel.

Přitom platí, že pro různé proudové soustavy, pro soustavy s různými napětími a pro různé proudové obvody se smí použít téhož kabelu jen v těchto případech:

• u řídících, sdělovacích a zvláštních obvodů;
• u řídících, sdělovacích a zvláštních obvodů a jednoho silového obvodu pro totéž zařízení;
• pro několik silových obvodů napájejících menší spotřebiče, které spolu provozně souvisí, i s příslušnými obvody.

Pokud se použije žil jednoho kabelu pro několik proudových obvodů, mohou být spojovány nebo odbočovány v týchž armaturách, rozvodkách, rozvodnicích, skříních apod. Pro obvody SELV a PELV je nutno přitom splnit požadavky na oddělení, které jsou uvedeny v ČSN 33 2000-4-41 ed. 2:2007 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 4-41: Ochranná opatření pro zajištění bezpečnosti - Ochrana před úrazem elektrickým proudem.

Pokud se týká vstupů kabelů z budovy do země, norma uvádí, že se kabel musí v trubce utěsnit proti vnikání vlhkosti. Přitom při přechodu z místnosti s významným působením vody, korozivních látek, s výskytem cizích pevných těles – prachu apod. se kabel navenek chrání trubkou vyplněnou nehořlavou hmotou a se sklonem ven, aby dešťová voda nemohla zatékat.

Kromě toho norma v příloze NA uvádí požadavky na uložení kabelů do 1 000 V do země, uspořádání kabelů různých proudových soustav i požadavky na uspořádání tří jednožilových kabelů tvořících napájecí obvod (je-li třeba snížit dynamické účinky při zkratu, volí se uspořádání s mezerami mezi kabely, a uspořádání bez mezer se volí, je-li zapotřebí snížit ztráty ve stínění kabelů nebo rušení blízkých sdělovacích i datových vedení).

Do uvedené přílohy jsou zařazeny též požadavky na kladení vedení do stropů a podlah, jež jsou doposud obsaženy v ČSN 37 5245:1983.

Upozornění na další normy týkající se provedení elektrických vedení
Ke kapitole 527 týkající se omezení z hlediska šíření požáru – je vhodné upozornit ještě na ČSN 73 0848:2009 Požární bezpečnost staveb - Kabelové rozvody. Tato norma platí pro projektování prostorů kabelových tras z hlediska požární bezpečnosti a stanoví i požadavky na funkčnost kabelových tras napájejících požárně bezpečnostní zařízení a elektrická zařízení, která musí zůstat v provozu v případě požáru. Tím tato norma doplňuje požadavky ČSN 73 0802:2009 Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní objekty a ČSN 73 0804:2010 Požární bezpečnost staveb - Výrobní objekty a dalších norem na instalace vodičů a kabelů v nevýrobních a výrobních objektech z hlediska požárního nebezpečí.

Dalšími normami, ve kterých najdeme požadavky na provádění elektrických vedení jsou:
ČSN 34 0350 ed. 2:2009 Bezpečnostní požadavky na pohyblivé přívody a šňůrová vedení,
ČSN 34 7402:1999 Pokyny pro používání nn kabelů a vodičů,
ČSN IEC 183 +A1:2001 (34 7418) Návod pro výběr vysokonapěťových kabelů,
ČSN EN 50174-2 ed. 2:2010 (36 9071) Informační technologie - Instalace kabelových rozvodů - Část 2: Projektová příprava a výstavba v budovách.

Požadavky na vzájemné uspořádání silových vedení vzhledem k vedením informační technologie, pomocných obvodů měření a přístrojové techniky datových vedení uvádí ČSN 33 2000-4-444:2011 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 4-444: Bezpečnost - Ochrana před napěťovým a elektromagnetickým rušením.

Pro uspořádání sítí, a to nejen elektrických platí ČSN 73 6005:1994 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení. Pro jejich označování výstražnými fóliemi platí ČSN 73 6006:2003 Výstražné fólie k identifikaci podzemních vedení technického vybavení.

Pro projektování sdružených tras různých vedení (elektrických, vodovodních, plynovodních tepelných sítí) v kolektorech, technických chodbách, technických kanálech a suterénních rozvodech platí ČSN 73 7505:1994 Sdružené trasy městských vedení technického vybavení.