Náplň a zpracování revizních řádů a systémů v prostorách zvlášť nebezpečných

Úvodem bych chtěl připomenout, že tato přednáška navazuje na podobnou přednášku, kterou jsem prezentoval před třemi roky, a která se zabývala „Náplní revizních pro elektrické instalace a zařízení do a nad 1000V“ a byla zaměřena spíše obecněji. V této přednášce bych se chtěl věnovat prostorám zvlášť nebezpečným, s nebezpečím požáru a s nebezpečím výbuchu.

Je zřejmé, že se jedná zejména o provozy, které mají spíše průmyslový charakter, jako jsou například chemické závody, rafinérie, tepelné elektrárny apod. Je však nutné připomenout, že s prostory s nebezpečím požáru a i výbuchu se může setkat i v některých jiných provozech jako jsou například bioplynové stanice, čerpací stanice PHM, LPG a CNG.

Pokud se zamyslíte nad dnešním systémem technických norem a technických předpisů, tak zjistíte, že tyto předpisy dávají poměrně velký prostor zaměstnavatelům (provozovatelům), ve smyslu dosti širokého prostoru pro stanovení pravidel provozu, údržby, oprav, kontrol a revizí elektrických zařízení. Mnoho firem má tyto „Místní provozní bezpečnostní předpisy“ (dále jen MPBP) vypracovány, ale při podrobnějším studiu těchto dokumentů zjistíte, že některé předpisy jsou zpracovány velmi formálně a v podstatě jsou zde pouze opisovány stati a definice z norem a technických předpisů a samostatný systém je zde řešen opravdu jen velice okrajově. Co v těchto MPBP není mnohdy řešeno vůbec, je systém revizí vyhrazených technických zařízení (vyhrazených elektrických zařízení). V těchto předpisech by měl zaměstnavatel řešit například četnost a systém provádění revizí, ale také jejich náplň, případně i kvalifikaci pracovníků.

Jelikož je přednáška zaměřena také na prostory s nebezpečím požáru hořlavých látek, prachů a kapalin a na prostory s nebezpečím výbuchu hořlavých prachů, par a plynů, musí být v rámci systému prevence řešeny i určité specifické kontroly a prohlídky, které nejsou v jiných prostorách vyžadovány.

Možná by bylo na místě specifikovat prostory zvlášť nebezpečné, s nebezpečím požáru a s nebezpečím výbuchu, a to dle systému určování vnějších vlivů, tak jak jsou specifikovány v ČSN 33 2000-5-51 ed.3 a v ČSN 33 2000-4-41 ed.2 (zejména tabulky NA.4 až NA.6).

Vnější vlivy na základě kterých se stanovují „Prostory zvlášť nebezpečné“:
AB6 (+5+60°C) Vnitřní a vnější prostory s extrémně vysokou teplotou okolí chráněné před chladem. Působení slunečního a tepelného záření.

AB7 (–25+55°C) Vnitřní a vnější prostory bez regulace teploty a vlhkosti, které mohou mít otvory do venkovního prostředí a vystaveno slunečnímu záření.

Poznámka: V praxi se s prostory zvlášť nebezpečnými na základě vnějších vlivů AB6, AB7 setkáváme poměrně řídce.

AD 2    Volně padající kapky

AD 3    Vodní tříšť

AD 4    Stříkající voda

AD 5    Tryskající voda

AD 6    Vlny

AD 7    Mělké ponoření

AD 8    Hluboké ponoření

Chtěl bych velmi důrazně upozornit na poznámku č.1 pod tabulkou č.NA.6 (ČSN 33 2000-4-41 ed.2), kde se uvádí, že: „Venkovní prostory s těmito vnějšími vlivy mohou být posouzeny jako prostory pouze nebezpečné, jestliže se tyto vlivy v daném prostoru vyskytují pouze občas a je zajištěno, že s elektrickým zařízením se bude manipulovat pouze v době, kdy působí maximálně jenom vnější vlivy podle tabulky NA.4 (prostory normální) a NA.5. (prostory nebezpečné)“.

Z textu poznámky jednoznačně vyplývá, že venkovní prostory (AB8), kde se samozřejmě počítá s výskytem vody, mohou být posuzovány jako prostory nebezpečné, ale pouze v případě, že bude zaměstnavatelem (provozovatelem) vypracován MPBP, který zabezpečí právě to, že při dešti či sněžení nebudou na elektrickém zařízení prováděny práce pod napětím. Bohužel z hlediska zkušeností z inspekční činnosti mohu pouze konstatovat, že provozovatelé těchto zařízení (např. venkovní osvětlení) v podstatě „nějaké“ provozní předpisy v podstatě neřeší, a přesto jsou tyto prostory určeny jako prostory nebezpečné.

AF 4    Trvalý výskyt korozivních nebo znečišťujících látek - trvalé vystavení velkému množství korozivních nebo znečišťujících látek. Jedná se například o chemické provozy, nebo jsou provozy v rámci čistíren odpadních vod nebo úpraven vod, kde se do vody přidávají různé chemické látky a sloučeniny.

AG 3       Silný ráz

AH 3       Silné vibrace
Jedná se opět o vnější vlivy, se kterými se setkáváme spíše ojediněle a to v zejména v těžkém průmyslu (hutě), v automobilovém průmyslu (lisovny) apod.

BA 3       Invalidé
V poznámce č.3 pod tabulkou NA.6 se uvádí, že se jedná o: „Zdravotnické prostory, v nichž předpisy vyžadují určité způsoby ochrany“. Těmito předpisy se myslí zejména ČSN 33 2000-7-710 (Elektrické instalace nízkého napětí - Zdravotnické prostory) a ještě i stále platná ČSN 33 2140 (Elektrický rozvod v místnostech pro lékařské účely).
Jelikož s účinností od 1.9.2015 nahrazuje norma ČSN 33 2000-7-710 normu ČSN 33 2140 (obě normy platí v současné době souběžně) a mezi normami jsou poměrně velké rozdíly, setkali jsme se v praxi s tím, že projektant vypracoval pro budoucího provozovatele návrh MPBP, kde vhodně skloubil požadavky uvedené v ČSN 33 2140 a v ČSN 33 2000-7-710, včetně systému provádění kontrol a revizí.

BE2N3   nebezpečí požáru hořlavých kapalin
Zde bych chtěl upozornit, že při zpracovávání MPBP a revizních řádů v těchto prostorách, je nutné si uvědomit, že z hlediska prevence je zejména nutné splnit technická opatření dle ČSN 33 2000-4-482. V revizním řádu by měl být popsány konkrétní úkony pro provádění pravidelných kontrol, prohlídek a revizí, zejména se zaměřením na kontrolu kvality provedení krytů, rozsah jejich poškození a upevnění. Revizní řád by měl řešit zejména specifika, kterými jsou tyto prostory odlišné od běžných prostor. S těmito prostory se můžeme setkat zejména v chemických prostorech, rafinériích, ale například také v běžných prostorách, kde dochází ke skladování těchto nebezpečných látek. V praxi jsou asi největším problémem, z hlediska provozování EZ v těchto prostorech, provozy kde dochází k opravám automobilů. Jelikož mám s těmito prostory velké zkušenosti, mohu potvrdit, že až na výjimky, jsou v těchto autodílnách a autoopravnách velmi často porušovány elementární bezpečnostní pravidla, z hlediska provozu elektrických zařízení.

Jelikož jsem se již na tvorbě MPBP, včetně revizních řádů, v prostorách s nebezpečím požáru podílel, tak mohu potvrdit, že se v těchto předpisech řeší mnoho problematických bodů. Samozřejmě velmi záleží na velikosti provozu a rozsahu elektrické instalace. Jinak se zpracovává MPBP pro rozsáhlý provoz v „chemičce“ a jinak v malé autoopravně, přesto si myslím, že v případě obou zmiňovaných provozů je nutné mít MPBP, včetně stanovení pravidel pro kontroly a revize, vypracovaný.

BE2N1  Nebezpečí požáru hořlavých hmot

BE2N2  Nebezpečí požáru hořlavých prachů
I když se z pohledu vnějších vlivů jedná vlastně o prostory normální, přesto logicky vzato, se o prostory normální, z hlediska provozu elektrických zařízení, nejedná. Zejména prostory s „Nebezpečím požáru hořlavých prachů“, jsou z hlediska provozu velmi problematické. Příkladem provozu EZ v prostorách s „Nebezpečím požáru hořlavých prachů“ jsou jednoznačně systémy zauhlování v rámci tepelných elektráren, firemních energetik nebo tepláren. Nesmí se zapomínat i na prostory, kde se používá mouka, či různé sypké, například glutamátové směsi, které se používají jako příměsi do kořenících ingrediencí apod. Připomínám, že v těchto prostorech se počítá i s vnějším vlivem nebezpečím výbuchu hořlavých prachů.

Z hlediska náplně revizních řádů je filozofie podobná jako v případě prostorů s nebezpečím požáru hořlavých kapalin, i když kontrola krytů v rámci vizuálních prohlídek by měla být možná o něco důkladnější. V revizním řádu, by se mělo specifikovat, které prostory jsou z hlediska požadavků na kvalitu krytí nejrizikovější.

Nebezpečí výbuchu
Z hlediska bezpečnosti provozovaných elektrických zařízení se jedná o prostory jednoznačně nejrizikovější a tedy z hlediska náplní MPBP a revizních řádů o prostory, kde musí platit nejpřísnější a konkrétní pravidla. Jedná se o následující prostory z hlediska vnějších vlivů:

BE3N1  Nebezpečí výbuchu hořlavých prachů

BE3N2  Nebezpečí výbuchu hořlavých par a plynů

Připomínám, že v ČSN 33 2000-5-51 ed.3 se u těchto vnějších vlivů uvádí, že „Elektrická zařízení v místech s nebezpečím výbuchu hořlavých prachů, plynů a par platí soubory norem ČSN EN 60079, zejména základní normy ČSN EN 60079-10-1, ČSN EN 60079-10-2, ČSN EN 60079-0 ed.3. a ČSN EN 60079-14 ed.3“.
Vypracování MPBP včetně revizních řádů jsou pro tyto prostory naprostou nutností a ten kdo v těchto prostorách pracuje, jistě může potvrdit, že bez těchto předpisů by byl provoz elektrických zařízení v rozlehlejších provozech nemyslitelný.

V rámci inspekční činnosti jsme s kolegy s pobočky v Ústí nad Labem více než půl roku posuzovaly systém údržby, oprav, kontrol a revizí na provozu na jednom z největších chemických provozů v republice. Jedním z hlavních bodů inspekce bylo mimo jiné posoudit i kvalitu a účinnost vypracovaných MPBP a revizních řádů. Při inspekci jsme mimo jiné zjistili, že v rámci provádění revizí v prostředí s nebezpečím výbuchu nejsou využívány všechny normou předepsané kontroly a revize. Při tvorbě revizních řádů v prostředí s nebezpečím výbuchu, je nutné používat ustanovení normy ČSN EN 60079-17 ed.3. (Výbušné atmosféry – Revize a preventivní údržba elektrických instalací), proto si dovolím připomenout typy kontrol a revizí, které je nutné v prostorách s nebezpečím výbuchu provádět, a které nejsou zcela identické s typy revizí pro prostory bez nebezpečí výbuchu.

Výchozí revize: jedná se o revizi všech elektrických zařízení a systémů a instalací před jejich uvedením do provozu.  Používá se pro kontrolu správnosti vybraných typů ochrany a jejich instalace a provedená prohlídka musí být detailní.  V poznámce k tomuto typu revize se uvádí, že úplná výchozí revize není nutná, pokud byly na zařízení provedeny revize výrobcem a je nepravděpodobné, že by při instalaci došlo k ovlivnění bezpečnosti zařízení revidovaných výrobcem. Například se nevyžaduje revize vnitřních spár motoru v pevném závěru, ale kryt svorkovnice, který musí být při připojování přívodního kabelu sejmut, by měl být po instalaci podroben prohlídce.

Periodická revize: jedná se o revizi prováděnou periodicky na všech zařízeních, systémech a instalacích. Úroveň revize a interval mezi jednotlivými revizemi musí být určen s ohledem na typ zařízení, doporučení výrobce, faktory způsobující jeho zhoršení (náchylnost ke korozi, vystavení chemikáliím nebo rozpouštědlům, pravděpodobnost hromadění prachu a špíny, pravděpodobnost výskytu vody, vystavení vysoké okolní teplotě, nebezpečí mechanického poškození a další), zónu použití a výsledky předcházející revize. Provedená prohlídka může být vizuální nebo zběžná. Bez vyžádání odborného posudku nesmí být interval mezi periodickými revizemi prodloužen na dobu delší než tři roky.

Poznámka: Zde bych chtěl upozornit, že v ČSN 331500/Z3 z dubna 2004 se uvádí, že objekty v prostředí s nebezpečím výbuchu by se měli revidovat po dvou letech, ale v poznámce č.3 této normy se uvádí, že pro vliv označený BE3N2 (nebezpečí výbuchu hořlavých plynů a par), stanoví ČSN EN 60079-17 maximální lhůtu 3 roky, nelze-li využít podmínku čl. 4.3.2 této normy.

Výběrová revize: jedná se o revizi na části elektrických zařízení, systémů a instalací a prohlídka může být vizuální, zběžná a detailní.

Poznámka: Prakticky se využívá zejména vizuální a zběžná prohlídka.

Trvalý dozor: jsou využívány jak vizuální, tak i zběžné prohlídky. Pokud instalace není vhodná na trvalý dozor (např. pohyblivá zařízení), musí být podrobena periodickým revizím.

Jak je z výše uvedeného textu zřejmé, úroveň revize se odvíjí od konkrétních úrovní prohlídek.

Úroveň prohlídky: ČSN EN 600079-17 ed.3, čl.6, tabulky 1 až 4

• Detailní    (čl. 3.3)
• Zběžná    (čl. 3.1)
• Vizuální    (čl. 3.13)

Jednotlivé tabulky jsou rozděleny podle typů ochran:

• Tabulka 1:        Ex „d“, Ex „e“, Ex „n“
• Tabulka 2:        Ex „i“, Ex „iD“, Ex „nL“
• Tabulka 3:        Ex „p“, Ex „pD“
• Tabulka 4:        Ex „tD“

Připomínám, že obecně je za základní normu pro revize elektrických zařízení a instalací považována ČSN  33 1500. Pro revize elektrických instalací se musí používat ČSN 33 2000-6. Upozorňuji, že kapitola 62 řeší pravidelné revize. Na rozdíl od ČSN 33 2000-6-61 ed.2 je zde provádění pravidelných revizí řešeno detailněji, a proto i při pravidelných revizích provozovaných elektrických instalací lze tuto normu používat, a to i v případě revizí EZ v prostředí s nebezpečím výbuchu.

V revizním řádu pro prostory zvlášť nebezpečné, s nebezpečím požáru a výbuchu by se samozřejmě měli objevit v podstatě samé body jako v revizním řádu pro jakékoliv jiné prostory, ovšem doplněné o určité specifikace, které jsou pro výše uvedené prostory typické.

• Přehled pracovníků, nejlépe uvádět podle názvu funkce či pracovního zařazení, kteří za aktuálnost a obsah revizního řádu odpovídají. Může být stanovena také jejich pravomoc a konkrétní odpovědnost.

• Základní definice – terminologie, které jsou v revizním řádu používány. Může se jednat o definice používané v normách či jiných technických předpisech nebo také o výrazy, které jsou v provozu normálně používané a zejména běžně používané. Určitě bych doporučoval, aby v závorkách u těchto definic a výrazů, byly uváděny i oficiálně používané zkratky. Mohou být uváděny i samostatně (např. v tabulkách). Doporučuji tyto definice v řádu používat, ulehčuje studium a pochopení samotného předpisu.

• Typy revizí, intervaly provádění revizí, předpis, podle kterého se revize provádí, kdo zodpovídá za provedení daného typu revize. V této části předpisu by mělo být stanoveno jaké typy revizí, a kdy se provádí, tak jak již bylo uvedeno v předchozím testu v návaznosti na ČSN EN 60079-17 ed.3. Samozřejmě, že zaměstnavatel/provozovatel si však může stanovit i jiný druh kontrolní činnosti, který však musí být přesně stanovený a specifikovaný. Zejména u prostředí s nebezpečím výbuchu musí být stanovena náplň vizuálních a zběžných prohlídek ve vztahu k výběrovým a periodickým revizím. Tyto kontroly, včetně výběrových revizí v prostředí s nebezpečím výbuchu, by se měli provádět mezi plánovanými intervaly revizí. Samozřejmě, že termíny uvedené v jakýchkoliv normách jsou víceméně doporučené a záleží na provozovateli (zaměstnavateli), zda termíny mezi jednotlivými revizemi upraví. Spíše se jedná o zkrácení termínů, i když čl. 3.4, 3.5 v ČSN 33 1500 umožňuje i prodloužení revizních lhůt, až na dvojnásobek, ovšem při zpracování detailního plánu kontrol a údržby. Tím, že se v revizním řádu budou uvádět normy a předpisy, podle kterých se mají revize provádět, zabezpečí se, že revizní technik (i externí) bude revizi vykonávat podle platných norem. Tím, že se stanoví odpovědný pracovník, za provedení revize, se zabezpečí i vytvoření odpovídajících podmínek pro provedení revizí. Doporučené termíny pro odstranění závad, lze samozřejmě také do revizního řádu zapracovat, ovšem stanovení termínů by bylo zřejmě dosti obtížné. Závady by se například mohly rozdělit na několik kategorií: závady lehčího charakteru, závady středního charakteru, závady bránící bezpečnému provozu. Osobně se domnívám, že stanovení charakteru závad by bylo, vzhledem k rozlišnosti některých provozovaných technologií, dost komplikované, takže pokud si provozovatel vymíní uvádět v revizi termín odstranění závad, je nutné termín stanovit reálně po dohodě revizního technika s odpovědným pracovníkem, ale například i s obsluhami a údržbou, která je zřejmě jediná kompetentní říci, zda je pro odstranění závad dostatek náhradních dílů apod. To, že je v řádu stanovena osoba odpovědná za provádění revizí, se samozřejmě odvíjí od ČSN EN 50110-1 ed.2, kde se stanovuje osoba odpovědná za elektrická zařízení, která může část odpovědnosti převést na jinou osobu než pověřenou (například za provádění revizí). Připomínám, že měření v rámci periodických revizí v prostředí s nebezpečím výbuchu, se mohou provádět pouze v případě, že není jednoznačně přítomna výbušná atmosféra, i toto by měl revizní řád jednoznačně obsahovat.
  

• Revizní řád by měl také přesně popsat postup v případě, že při revizi bude zjištěno, že zařízení není schopno bezpečného provozu, a tudíž nesmí být provozováno (vypnuto), i když tento postup může být samozřejmě uveden také v MPBP. V postupu by mělo být také uvedeno, zda má být při zjištění tohoto druhu závady, revize úplně přerušena nebo má být v revizní činnosti pokračováno apod. V případě prostorů s nebezpečím výbuchu by mělo být v revizním řádu jednoznačně stanoveny závady, při kterých se nesmí zařízení dále provozovat.

• Požadavky na odbornou způsobilost jednotlivých profesí, které nějakým způsobem s prováděním revizí souvisí. Samozřejmě, že by měly být stanoveny zejména jednotlivé kvalifikační stupně – paragrafy, dle Vyhlášky č. 50/1978 Sb. Revizní technik musí mít pro daný revidovaný prostor odpovídající rozsah, který je konkrétně specifikován v osvědčení pro provádění revizí, který vydalo ITI Praha (od 1.1.2010 nově TI ČR). Jestliže se jedná o speciální technologie či zařízení, může provozovatel požadovat po jednotlivých profesích i další školení, například ze znalosti MPBP, pokynů výrobce (nebo účast na školení výrobců) apod. Požadavky na kvalifikaci se mohou vztahovat jak na kmenové zaměstnance, tak i na zaměstnance dodavatelských firem. Zde je zejména nutné kvalifikaci důsledně kontrolovat, například kontrolou „Osvědčení“, případně i „Oprávnění“ pro provádění revizí a zkoušek elektrických zařízení.  Pokud se jedná o revize prováděné dodavatelským způsobem, může si provozovatel například vymínit předkládání kalibračních listů od měřících přístrojů (MP), kterými se revize provádí, i když samozřejmě součástí zprávy o revizi je i údaj o tom zda je MP kalibrován. Ten, kdo jednotlivé doklady, jako jsou „Osvědčení“, „Oprávnění“, „Kalibrační listy“ apod., kontroluje, by samozřejmě měl mít dostatečně proškolen o tom, co daný dokument má obsahovat (platnost osvědčení, platnost kalibrace apod.). Termín kalibrace uvádí ten, kdo přístroj používá, ve svém „Metrologickém řádu“ či se řídí návodem výrobce. Požadavek na kalibrace může být také součástí revizního řádu.

• Revizní řád také může obsahovat kapitolu o vazbě na vnější kontroly, například kontroly oblastního inspektorátu práce (OIP), technické inspekce ČR (dříve ITI Praha), auditorské firmy v rámci udělování certifikátu ISO apod. V této kapitole se například může uvádět, kdo zodpovídá za zpracovávání a předkládání požadované dokumentace apod.

• Požadavky na rozsah provedených revizí, kontrol a zkoušek. Tato kapitola je z hlediska obsahu jednotlivých zpráv a protokolů jedna z nejdůležitějších. Zde si může provozovatel stanovit jednotlivé body, které vyžaduje, aby revizní zpráva obsahovala. Tím se vyhne ve finální fázi dohadům, zda byla revize dodavatelským způsobem provedena v dostatečném rozsahu. Samozřejmě, že za zpracování této kapitoly by měl být zodpovědný ten, kdo má o provádění revizí dostatečný přehled a absolvoval potřebná školení. Nemusí se jednat nutně o revizního technika. Součástí revizního rádu (např. jako příloha) může být i vzor daného typu revize. To, že by revize měla zahrnovat základní termíny při revizi prohlídku a zkoušení (včetně měření) se například uvádí i v ČSN EN 50110-1 ed.2.

Jelikož v mnoha revizních zprávách nejsou zejména body prohlídky vůbec uváděny, doporučuji základní body prohlídky, v rámci revize elektrické instalace, v revizním řádu uvádět. Dále připomínám, že základní body, které by měla revizní zpráva obecně obsahovat, jsou uvedeny i ve Vyhlášce č.73/2010 Sb. v příloze č.2 (bod č. 6).

Závěrem také připomínám, že elektrická zařízení provozovaná v prostorách s nebezpečím výbuchu, zvlášť nebezpečných, s nebezpečím požáru spadají mezi zařízení, která mohou být uvedena do provozu pouze se souhlasem organizace Státního odborného dozoru (TIČR), proto není vyloučené, že součástí inspekce může být i kontrola opatření, které provozovatel zařízení musí přijmout a zahrnout do svého MPBP.