Jak již to bývá v případě nahrazení „českých“ norem, normami které jsou českými verzemi evropských harmonizačních dokumentů, jsou tyto nově vydané harmonizované normy v některých svých ustanoveních odlišné od ustanovení „původních“ českých norem. Právě tyto „odlišnosti“ jsou hlavním důvodem, proč se snažíme vysvětlit rozdíly mezi oběma normami a zejména jak provádět kontroly a revize ve zdravotnictví. Součástí přednášky bude i porovnávání ustanovení ČSN 33 2140 a ČSN 332000-7-710.

ČSN 332000-7-710 „Elektrické instalace nízkého napětí – Zařízení jednoúčelová  a ve zvláštních objektech – Zdravotnické prostory“, ještě sice neplatí samostatně, ale již se množí poměrně dost dotazů, které jednoznačně dokladují, že ne všechny ustanovení „nové“ normy jsou dostatečně srozumitelná.

V předmluvě k ČSN 332000-7-710 se uvádí hlavní změny proti předchozí normě ČSN 33 2140, kde se mimo jiné uvádí, zavedení tří základních skupin zdravotnických prostorů, což je opravdu zásadní změna, která ve velké míře ovlivňuje pohled na požadavky této „nové“ normy.

U každé nově vydané normy je důležité si uvědomit její rozsah platnosti, tak aby při samotné činnosti nedošlo již v samém počátku k fatální chybě, tím že bude daný prostor posuzován podle chybné normy. Požadavky normy platí zejména pro nemocnice, soukromé kliniky, lékařskou a dentální praxi a určené místnosti zdravotnické péče na ostatních pracovištích a pro elektrická zařízení v prostorech určených pro lékařský výzkum. Požadavky normy mohou být také použity ve veterinární medicíně a vztahují se také na elektrické instalace v nemocnicích a klinikách (včetně těch, které jsou umístěny v pojízdných nebo přepravitelných jednotkách), sanatoriích a zdravotních klinikách, v domech s pečovatelskou službou pro seniory a dlouhodobou péčí, kde se pacienti podrobují lékařské péči, v lékařských centrech, ambulantních klinikách a odděleních, ošetřovnách pro zraněné a v ambulantních zařízeních. Z výše uvedeného přehledu prostorů, pro které norma platí, je zřejmý její poměrně široký „záběr“.

Je nutné upozornit, že požadavky této normy neplatí pro ME (zdravotnické) přístroje, pro které platí soubor norem ČSN EN 60601.

Základní filozofií ČSN 33 2140 byla existence tzv. „Požadavků“ k ochraně před nebezpečným dotykovým napětím. Pro větší přehlednost si tyto požadavky v úvodu přednášky souhrnně uvedeme.

• Požadavek „P0“     –     základní požadavky
• Požadavek „P1“     –     ochranné uzemnění
• Požadavek „P2“     –     ochranné pospojování
• Požadavek „P3“     –     omezení dotykového v místnostech určených k přímým zásahům na srdci
• Požadavek „P4“     –     proudové chrániče
• Požadavek „P5“    –     zdravotnická izolovaná soustava (ZIS)
• Požadavek „P6“     –     ochrana oddělením obvodů
• Požadavek „P7“     –     ochrana bezpečným napětím
• Požadavek „GE“     –     hlavní nouzový zdroj elektrické energie
• Požadavek „E1“, „E2“     –     speciální nouzové zdroje elektrické energie

Povinnost splnění těchto požadavků pro jednotlivé prostory byla velice přehledně uvedena v tabulce číslo 3 „Aplikace požadavků“, takže praktické využití bylo aktuální a velice jednoduché.   Bohužel v nové ČSN 332000-7-710 žádná takováto tabulka neexistuje, i když výše uvedené požadavky jsou v normě také více či méně aplikovány, ovšem poměrně méně přehledným způsobem.

Jak již bylo uvedeno zavedení tří základních skupin zdravotnických prostorů v ČSN 332000-7-710, což je zásadní změnou oproti předchozím ustanovením. Jedná se o následující skupiny:

skupina 0
Zdravotnický prostor, kde se nepředpokládá použití žádných příložných částí a kde porucha (zkrat) zdroje nemůže způsobit ohrožení života.

skupina 1
Zdravotnický prostor, kde při první závadě nebo při přerušení základního napájení je možné připustit přerušení provozu (funkce) zdravotnických elektrických přístrojů, aniž by došlo k ohrožení pacienta. V tomto zdravotnickém prostoru se předpokládá použití příložných částí jak zevně, tak i uvnitř těla, ale ne v místech, která jsou vyhrazena skupině 2.

skupina 2
Zdravotnický prostor, kde se předpokládá použití aplikovaných částí pro intrakardiální použití nebo pro náročná ošetření či chirurgické zákroky, kde výpadky (přerušení) napájení mohou ohrozit pacienty.

Poznámka: Intrakardiální použití je postup, při kterém je elektrický vodič umístěn do srdce pacienta nebo se pravděpodobně dostane do styku se srdcem.

V ČSN 33 2000-7-710, příloha B, tabulka B1 jsou uvedeny příklady přiřazení zdravotnických prostor do jednotlivých skupin.

Z výše uvedených definic je zřejmé, že prostory zařazené do skupiny 1 a 2 jsou z pohledu používání zdravotnických zařízení, považovány za prostory s výskytem většího rizika z hlediska možnosti úrazu elektrickým proudem.

U každé revize elektrické instalace (zařízení) je jedním ze základních podkladů „Protokol o určení vnějších vlivů“, v případě zdravotnických zařízení musí být tento „Protokol“ navíc doplněn o tzv. „Klasifikaci zdravotnických prostorů“ (včetně zařazení do příslušné skupiny). Domníváme se, že bez tohoto rozdělení nelze revizi elektrické instalace řádně provést, protože dle dané skupiny se odvíjí i konkrétní požadavky na provoz elektrických zařízení a instalací.

Samozřejmě, že mezi nejdůležitější požadavky z hlediska bezpečnosti, patří aplikace ochranných opatření z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem. Připomínám, že přehled základních ochranných opatření je uveden v ČSN 33 2000-4-41 ed.2:

• Automatické odpojení od zdroje.

• Dvojitá nebo zesílená izolace.

• Elektrické oddělení.

• Ochrana malým napětím SELV, PELV.