Skrytá montáž vodičů a kabelů

Hovoříme-li o skrytém způsobu montáže vodičů a kabelů v souvislosti s bytovou výstavbou, máme na mysli vedení uložená v trubkách pod omítkou, v trubkách zalitých v betonu, v trubkách nebo kabely v dutých příčkách nebo kabelová vedení v omítce či v drážkách pod omítkou.

Nespornou předností skrytých způsobů montáže vodičů a kabelů je, že při jejich použití nedochází k narušení estetického vzhledu interiérů. Mají ale také další výhody, jako jsou např. dobrá ochrana před mechanickým poškozením a z toho vyplývající dlouhá životnost nebo minimální nároky na údržbu. U trubkových vedení je výhodné ponechat prostorovou rezervu pro dodatečné úpravy a doplňování dalších vodičů. Relativní nevýhodou je přitom nutnost vytváření hlubších drážek ve zdivu. Nevýhodou je i nutnost používání odbočovacích nebo protahovacích krabic ve vzdálenostech do 15m při přímém vedení a do 10m při vedení s ohyby. Mezi nevýhody patří i rozdělení montážních prací alespoň do dvou etap:

• 1. etapa - vytváření drážek a montáž úložné soustavy, včetně zatahování vodičů do trubek
• 2. etapa - propojování vodičů v krabicích a montáž elektroinstalačních přístrojů.

Při montáži se mohou používat tuhé elektroinstalační trubky s hotovým, průmyslově vyráběným příslušenstvím, obsahujícím tvarové díly (kolena, ohyby, spojky) a také spojovací hrdla ke krabicím. Na trhu jsou i tuhé plastové trubky, které lze při použití vhodných přípravků ohýbat nebo na nich vytvářet spojovací hrdla bez nutnosti jejich zahřátí na vyšší teplotu (jak to známe z dřívějška např. z oblasti odpadních plastových potrubí). Výhodou tuhých trubek je snadnější zatahování vodičů.

Pohodlnější je používání ohebných zvlněných trubek, které se v nepřerušených délkách vedou z jedné krabice do druhé, ovšem zatahování vodičů je již poněkud obtížnější.

Při kladení trubek je nutné dbát následujících zásad:

• Trubky se musí vést co nejkratším směrem, ve vymezených instalačních zónách s použitím výrobků schválených pro používání v České republice a v souladu s předpisovými normami ČSN. Horní a dolní vodorovná zóna je v rozmezí od 150mm do 450mm od hotového stropu či hotové podlahy. Svislé instalační zóny jsou v rozmezí od 100mm do 300mm od okenního nebo dveřního otvoru nebo od rohu místnosti (v hrubé stavbě). Svislé zóny mohou být kolem oken a dvoukřídlých dveří po obou stranách, u jednokřídlých dveří jsou jen na straně zámku s klikou. V instalačních zónách se umisťují také domovní i sdělovací zásuvky, spínače a další přístroje. V kuchyních, pracovnách a domácích dílnách přistupuje ještě další zóna, určená pro přístroje u pracovní plochy. Tato zóna leží v pásmu od 0,9m do 1,2m od hotové podlahy. V půdních vestavbách a podobných prostorách se šikmými stěnami jsou zóny vedoucí shora dolů považovány za svislé.
• Ve vymezených vzdálenostech se musí používat vhodné protahovací nebo odbočovací krabice. Mohou to být i krabice přístrojové, stropní svítidlové, vývodky pro nástěnná svítidla, rozvodnice nebo jiná koncová zařízení trasy trubky. Na trubce mezi dvěma krabicemi smí být nejvýše dva ohyby, při průřezech protahovaných vodičů do 4mm2 až tři ohyby.
• Při souběžném vedení dvou a více trubek lze mírně ohnout trubky vedoucí do odbočovacích krabic, průchozí trubky se musí ponechat rovné.
• Ohyby v rozích místností (mezi sousedními stěnami nebo mezi stěnou a stropem) se musí zhotovit s dostatečným poloměrem ohybu, přičemž trubka musí být překryta postačující vrstvou omítky. Dostatečného poloměru ohybu dosáhneme zasekáním do přiměřené hloubky ve zdivu.
• Průměry trubek se volí takové, aby pojmuly potřebný počet vodičů o průřezech přiměřených zatížení jednotlivých obvodů. Možné počty vodičů podle jejich průřezů pro jednotlivé průměry trubek udávají výrobci úložných soustav ve své dokumentaci. Při volbě průměru trubky ale musíme vzít v úvahu i zatížení jednotlivých vodičů v souvislosti s ohřevem jejich jader při průchodu zatěžovacího proudu. Čím více vodičů bude ve společném svazku (ve společné dutině), tím bude horší jejich ochlazování. Aby nemohlo dojít k jejich přehřátí, bude nutné snížit možný počet vodičů ve společné trubce.
• Do trubek zatahujeme nejen silové, ale i sdělovací vodiče. Do společné dutiny se silovými vodiči lze zatahovat i vodiče pomocných obvodů, příslušných k témuž zařízení. Není-li to na závadu přehlednosti montáže nebo bezpečnosti provozu, popř. nebrání-li tomu příslušné předpisy, mohou být ve společné trubce uloženy ovládací, regulační, signální, měřicí a další pomocné obvody. Jedná-li se o společné vedení silových vodičů nn a sdělovacích vedení na bezpečné malé napětí (SELV), musí být izolační pláště vodičů a kabelů ověřeny zkouškou zkušebním napětím 4kV. Tak je tomu např. při souběhu silových vedení s kabelem instalační sběrnice systémové elektrické instalace EIB. Všechny vodiče musí být přehledně označeny, aby nedošlo k jejich záměně.