Rozvodnice a elektrorozvodná jádra (2.)

Dokončení předchozí části ......
Typová zkouška se provádí na jednom kuse od každé velikosti vyrobených rozvodnic nebo jader pravidelně po 4 letech. Typovou zkoušku je nutno provést u každého nového výrobku, po přenesení výroby do jiného závodu a při každé změně konstrukce, materiálu nebo technologie, mohou-li tyto změny mít vliv na vlastnosti výrobku. Typová zkouška zahrnuje dílčí zkoušky uvedené v tabulce.

Kusová zkouška . Kusová zkouška se provádí na každé vyrobené rozvodnici nebo jádru a zahrnuje dílčí zkoušky uvedené v tabulce.

Funkční zkouška. Funkční zkouška sestává ze zkoušky mechanické a elektrické.

• Při mechanické zkoušce se provádí :
  a)ověření mechanické funkce přístrojů a jejich pohonů,
  b)ověření správně funkce odnímatelných krytů a dveří.
• Při elektrické zkoušce se provádí:
  a)zkouška hlavních a pomocných obvodů,
  b)správnost spínání přístrojů,
  c)kontrola činnosti signalizace a měřících přístrojů.

Zkouška mechanické pevnosti krytů. Pevnost krytů z plastických hmot se zkouší 10 rázy zkušební paličkou o hmotnosti 150g z výše 15cm podle ČSN 34 5613 zkouškou č. 311. Po této zkoušce nesmí být na krytech vidět žádné podstatné poškození: vlasové trhliny nejsou na závadu.

Zkouška ochranného spojení. Provedení ochranné svorky a přechodový odpor mezi kovovými neživými částmi výrobku a ochrannou svorkou se kontroluje podle čl. 55.

Zkouška napětím. Dostatečná izolace mezi živými částmi přístrojů, svorek atd. a uzemněnými částmi se kontroluje podle ČSN 34 5611 zkouškou č. 112. Zkušební napětí podle tabulky se připojí na 1 minutu mezi:

a) živé části
b) živé části navzájem spojené a kostru rozvodnice nebo jádra.

Při zkoušce musí mít všechny pojistky vložené pojistkové vložky a všechny spínací přístroje musí být zapnuté. Výjimku tvoří přístroje, jejichž cívky jsou napájeny z vlastního obvodu, vzájemně blokované vývody a obdobné případy. Při zkoušce se odpojí všechny prvky obvodů s nižším zkušebním napětím (např. usměrňovače, ochrany apod.).

Izolační zkouška. Dostatečná izolace mezi živými částmi přístrojů, svorek a vedení se zkouší podle ČSN 34 5611 zkouškou č. 111. Izolační odpor, který nesmí být menší než 2 MΩ se měří ve stejných místech a za stejných podmínek jako při zkoušce napětím.

Zkouška krytí. Zkouška krytí se provádí podle ČSN 34 5612 !!! (již neexistuje) !!! zkouškou č. 116, případně č. 221, a musí odpovídat požadavkům čl. 56.

Zkouška celkové odolnosti proti teplu. Odolnost izolačních částí proti teplu se zkouší podle ČSN 34 5615 zkouškou č. 511 !!! (norma zrušena bez náhrady.) !!!.

Zkouška nezápalnosti. Nezápalnost konstrukčních hmot se zkouší podle ČSN 34 5615 (JH-zrušena bez náhrady) horkým trnem vyhřátým na teplotu +300°C; posun trnu se neměří.

Zkouška ochrany před korozí. Ochrana ocelových částí proudového obvodu proti rezavění se zkouší podle ČSN 34 5616 zkouškou č. 611.