Rozložení jasu při návrhu osvětlení

Množství světla v daném prostoru a jeho kvantitativní a kvalitativní vlastnosti, bez ohledu na spektrální vlastnosti a směr šíření, se objektivně nejpřesněji vystihuje jasem. Prostorové rozložení jasu vytváří světelnou atmosféru, která je součástí výsledného vjemu prostoru jako celku. Zatímco míra, nebo také úroveň, jasu, která je kvantitativní povahy, souvisí s pocitem dostatečnosti osvětlení, rozvrstvení jasu na jednotlivých plochách prostoru nebo také "struktura" jasů, která je kvalitativní povahy, spoluvytváří charakter prostoru tedy celkový subjektivní zážitek z daného prostoru. Například rovnoměrné rozložení jasu, které vzniká při rozptýleném osvětlení, vytváří velmi klidnou, čistou atmosféru. Naopak směrové scénické osvětlení je schopné vytvořit dramatickou až emociálně vypjatou atmosféru. Z hlediska světelné techniky je důležité, že rozložení jasu v zorném poli určuje adaptační úroveň zraku.

Celková úroveň jasu v prostoru ovlivňuje základní zrakové funkce, mezi které patří:

• ostrost vidění;

• kontrastní citlivost oka;

• účinnost zrakových funkcí (akomodace, oční pohyby apod.).

Rozložení jasu v rámci zorného pole má významný vliv na zrakový výkon i zrakovou pohodu. Nevhodné rozložení jasu může vést ke zvýšené námaze zraku, k jeho postupné únavě, a v jejím důsledku ke snížení zrakového výkonu a zhoršení zrakové pohody. Mezi případy nevhodného rozložení jasu patří:

• velký jas části zorného pole (oslnění pozorovatele);

• velké kontrasty jasu (únava zraku vlivem trvalé jasové readaptace zraku);

• malé kontrasty jasů (celková únava vlivem monotónního prostředí).

Požadavky na prostorové rozložení jasu se liší podle typu prostoru. U pracovních prostorů, kde se zrakové úkoly provádějí po delší časové úseky a kde rozložení jasu ovlivňuje zrakový výkon i zrakovou pohodu je třeba zajistit jak dostatečnou úroveň jasů, tak i jejich vhodné rozložení. Interval přijatelných jasů je vymezen minimální a maximální úrovní jasu. Minimální úroveň jasu se obecně týká dostatečnosti světla pro konkrétní zrakový úkol.

Maximální hodnota souvisí s oslněním. Při překročení této úrovně dochází k oslňování pozorovatelů, které má za následek zrakovou nepohodu a snížení zrakového výkonu. Pro vnitřní prostory se doporučuje, aby se jasy místa zrakového úkolu pohybovaly v rozsahu cca od 10 do 1000cd.m-2 a jasy pozadí v rozsahu cca od 50 do 500cd.m-2. Na obrázku 2 je uvedena závislost přijatelného rozsahu jasů stěn a stropu v závislosti na osvětlenosti srovnávací roviny.

Obr. 2 Přijatelné rozsahy jasů L stropu a stěn v závislosti na průměrné osvětlenosti srovnávací roviny Em

Vzhledem ke složitosti popisu světelných podmínek s využitím jasu jsou ve stávajících normách uvedena pouze doporučení týkající se poměru jasů dílčích částí zorného pole
Lú : Lb : Lp = 10 : 4 : 3 (zrakový úkol : bezprostřední okolí : pozadí) a hodnot činitelů odrazu hlavních ploch prostoru [1], [2], které přímo ovlivňují velikost povrchových jasů (tab. 1).

Tab. 1 Doporučené rozsahy hodnot činitelů odrazů hlavních ploch prostoru

Žák P., ČVUT – FEL, Praha

Toto je ukázka sborníku přednášek č. 41.