Revizní technik by měl být velmi důležitou osobou při montážích nových elektrických instalací či při opravách zařízení stávajícího. Žel bohu, ani jedna ze stran si to neuvědomuje dostatečně důrazně. Že výchozí revizní zpráva provedená po ukončené montáži elektrické instalace je nedílnou součástí předávané zakázky, to snad již nikdo nezpochybňuje. Otázkou druhou je kvalita této provedené revize a vlastní vypracování revizní zprávy, a zejména její soulad se skutečným stavem. A to nemluvíme o takové maličkosti, jako je „skutečná dokumentace skutečného stavu“. Neboť požadavek na vydání „PAPÍRU“, o kterém již léta píši, je určující hybnou silou při různých kolaudačních řízeních v poslední době. Jeden by řekl, i díky publikační činnosti a prezentovaných zkušenostech v odborných časopisech, že si současný revizní technik dá větší pozor při zpracování výchozí revizní zprávy, že bude více tlačit na dodavatele montážních prací, na projektanta i na různé subdodavatele (například výrobce rozváděčů, dodavatele různých připojených zařízeních na revidovanou instalaci atd.). Jenže reálný stav je úplně jiný, na hony vzdálený od požadovaného (a tudíž stavu málo ohrožujícího revizního technika, v neposlední řadě vlastně i dodavatele elektrické instalace). Ale o tom až dále.

A co revize po provedené opravě?
V podstatě žádný předpis či norma neříká, že se má provádět revize po provedené opravě stávajícího zařízení. A když revizi neprovede revizní technik, jak se doví majitel či provozovatel opravovaného zařízení, že zařízení po opravě je v pořádku, odpovídá příslušným předpisům a neohrožuje osoby či majetek úrazem elektrickým proudem či požárem elektrického zařízení??? Nijak!!! Existuje sice pojem „Záznam o kontrole“ dle stále platné ČSN 331500, provedený odpovědnou osobou. Jenže řekněme si na rovinu, páni kolegové, kolikrát jste při své praxi s tímto dokumentem, zcela určitě velmi důležitým, setkali??? Přitom je to doklad, který nejen že chrání montážní dodavatelskou firmu před reklamací provedené práce, ale ve svém důsledku i revizního technika, který má tu smůlu, že se „přimotá“ k ukončení opravy elektrického zařízení a má ten „dobrý nápad provádět revizi“! Abychom mohli „zabřednout“ hlouběji do problému, musíme si zopakovat některá známá fakta.

ZÁKLADNÍ ROZDÍL MEZI REKONSTRUKCÍ A OPRAVOU ELEKTRICKÝCH ROZVODŮ.

1. OPRAVA
Oprava elektrických rozvodů obecně spočívá v tom, že při opravě se uvádí elektrický rozvod do vyhovujícího stavu vztaženému ke stavu původnímu, vzniklému při uvedení el. zařízení do provozu. Z tohoto rovněž plyne, že opravy se mohou dělat podle ČSN a ostatních technických předpisů platných v době vzniku a uvedení zařízení do provozu. Výjimkou je pouze provozování a zřizování elektrického zařízení, které bylo zakázáno závazným předpisem některou ze státních organizací. Základní definice je také uvedena již v dlouho platné ČSN 33 1500-příloha. POZOR, toto neplatí pro zařízení s nebezpečím výbuchu, zájemce odkazuji například na vládní nařízení 406/2004 Sb!

Oprava
„Úkon, kterým se odstraňuje částečné fyzické opotřebení nebo poškození za účelem uvedení elektrického zařízení do provozuschopného stavu, obnovují se jeho technické vlastnosti, odstraňují funkční, vzhledové a bezpečnostní požadavky“.

Za opravu elektrického zařízení se rovněž rozumí doplnění stávajících elektrických rozvodů o jednotlivou zásuvku, svítidlo a přemístění elektrického zařízení. Viz též čl. 2.3. zmiňované ČSN 33 1500.

„Za nová ani rekonstruovaná elektrická zařízení pro účely této normy se nepovažuje rozšíření existujícího elektrického obvodu nn, které nevyžaduje změnu jištění. Zprávu o výchozí revizi nahrazuje v tomto případě záznam o kontrole s podpisem pověřeného pracovníka“.

V souvislosti právě s opravami stávajícího elektrického zařízení se velmi často hovoří o takzvaných záznamech o kontrole, o kterých jsem psal již výše. Pokud tedy je takový záznam vypracováván a provozovatelem požadován!!! Tady mají opravářské a montážní firmy co dohánět, a to je, prosím, požadavek v normě již od roku 1991. Se zvyšujícím se právním vědomím, bohužel jen části, odborné veřejnosti se problematika oprav či rekonstrukcí dostává více do popředí a revizní technik se musí více zajímat o předpisy právní, které doposud lehce přehlížel, i přestože byly součástí zkoušek revizních techniků již v dobách mých začátků, samozřejmě platné v té době. A co je požadováno v současnosti, se zájemce dozví například na stránkách ITI Praha.

„Záznam o kontrole
Písemný doklad o výsledku provedené kontroly, který obsahuje soupis provedených úkonů včetně výsledků případných měření a zkoušek, z něhož je patrný stav elektrického zařízení v rozsahu provedených úkonů“.

Není to samozřejmě druh revize, ale záznam podepsaný zodpovědnou osobou, který může použít revizní technik při sestavování výchozí nebo pravidelné revize obdobně jako písemný doklad vypracovaný příslušným specialistou (viz Změna 3 ČSN 33 1500). Jen je potřeba donutit nějakým způsobem tyto osoby i firmy k jejich vydávání.

Revize po opravě:
Často používaný název pro „Záznam o kontrole“, používaný ve smyslu čl. 2.7
ČSN 33 1500 pro elektrická zařízení na kterých jsou během jejich užívání provedeny práce charakteru oprav, které mohou mít vliv na bezpečnost. Tato zařízení je možno dále provozovat jen tehdy, jestliže stav takto opraveného zařízení byl prověřen kontrolou a o kontrole byl vyhotoven záznam s podpisem pověřeného pracovníka. Tento název je často používán na základě požadavku zákazníka-provozovatele, kterému předáváme opravené zařízení a on chce tuto skutečnost o bezpečnosti zařízení mít dokladovanou.
A chce revizi!!! Ale zatím mluvíme pouze o „bílých vránách“, než o fungujícím systému dokladování. Ovšem není to systémové, a reviznímu technikovi hrozí určité riziko, že tento „Záznam o kontrole“ bude provozovatelem zneužit a vydáván orgánům dozoru či jiným kontrolám jako platná pravidelná revize, i když nemá ty správné náležitosti pravidelné revize ve smyslu ČSN 33 1500 a souvisících předpisů.
Poznámka autora:
Nerad bych, aby čtenáři tohoto příspěvku nabývali dojmu, že žiji na nějaké jiné planetě, kde se požadavky zákonů a norem běžně dodržují, jen si myslím, že je potřeba na povinnosti jiných vůči ostatních stále upozorňovat, aby revizní technik nebyl jen tím posledním, který odnáší průšvihy jiných a dopadá jen na něj tvrdost zákona. A idealista po třiceti dvou letech v oboru fakt nejsem!!!

Výše uvedeným problémem se zabývá i nová ČSN 33 2000-6, jenž vyšla na konci roku 2007 a řeší revize výchozí i pravidelné. Pro ty z vás, kteří zatím neměli možnost tuto normu číst, vkládám do tohoto článku alespoň toto:

Základní informace.
Do 1. 9. 2009 se může společně s touto normou používat dosud platná ČSN 33 2000-6-61 ed. 2 z dubna 2004. Tato norma řeší revize elektrických instalací, nikoliv však revize systému ochrany před bleskem podle ČSN EN 62305, a revize připojených zařízení z této instalace připojených (viz specialisté).
Do nové normy byla doplněna kompletní kapitola 62 pro pravidelné revize.

V kapitole 61 – „Výchozí revize“ této nové normy se uvádí národní poznámka N1, která přibližně říká toto:
Revize se provádí též po dokončení oprav, pokud nestačí prověření kontrolou dle čl. 2.7 ČSN 33 1500, jak o tom píši výše. V podstatě bude záležet i na tom, zda zařízení bude „opravováno“, nebo na zařízení bude provedena „rekonstrukce“. Tento problém řeší řada revizních techniků již dlouhá léta. Zejména při absenci technické dokumentace je to někdy problém, v pohledu revizního technika problém velmi důležitý.

Tady bych chtěl upozornit své případné čtenáře a posluchače. V posledních letech se změnilo mnoho norem a předpisů nejen v oboru elektrických instalací, ale i v oboru ochrany před požárem u elektrických zařízení, a to nemluvím o zcela nových materiálech a postupech používaných v tomto oboru. Doby, kdy byla kontrola provedení protipožárních opatření založena na direktivním příkazu pro všechny podniky, jsou již dávno pryč. Lze to dobře dokumentovat na příkladu z mé praxe v národním podniku POLDI SONP Kladno.
Stále z těch dob doznívá snaha některých revizních techniků posuzovat i provedení požárních přepážek i dalších opatření včetně krytí. Za provedení však odpovídá provádějící firma, která vydává i příslušné osvědčení, revizní technik pouze kontroluje úplnost podle TD (když je k dispozici) a toto osvědčení přidává ke své revizní zprávě. A vyhodnocovat vyhovující krytí přístrojů a spotřebičů v případě chybějících dokumentace (např. štítků, atestů apod.) provádějí naši kolegové „jen se zaplaceným vysokým životním pojištěním“, zejména v prostorách s nebezpečím výbuchu. I přes ironický podtext předchozí věty je ale až k nevíře, kolik našich „kolegů“ stále posuzuje správné krytí a provedení podle vlastní úvahy!

Pro příklad z té doby:
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, po několika velkých požárech kabelových prostorů a kanálů ve velkých hutních a strojírenských podnicích, patřící pod VHJ Hutnictví železa (Podbrezová, Chomutov a. j.), se ze strany státu objevil nebývalý (vynucený) zájem o provádění a kontroly těchto protipožárních opatření ze strany specialistů v tom kterém podniku. Můj bývalý zaměstnavatel, národní podnik POLDI SONP Kladno, nebyl výjimkou. K tomu nám měla pomáhat i nová norma ČSN 382156-„Kabelové kanály, prostory a mosty“. Samozřejmě závazná, jako všechny normy v té době, kde výjimky z normy schvaloval orgán státního dozoru. Byli vytvořeni požární specialisté elektro, kteří procházeli všechny kabelové kanály, mosty a prostory v podniku a kontrolovali podle této normy provedená protipožární opatření. Protože nebyly žádné zkušenosti, tak přepážky dělali zedníci a údržbáři jak to šlo, a hlavně z čeho šlo! Také to podle toho vypadalo. A tito specialisté pilně kontrolovali, zda není přepážkou vidět další úsek (což znamenalo, že zedníkům došla malta, skelná vata, nebo porfix), kolik metrů je od přepážky k přepážce, zda před výstupem z kanálu nestojí bikranová bedna, hromada ingotů, či nejsou vůbec dveře výstupu z kanálu zamčeny zvenčí, což byla oblíbená „kratochvíle“ některých mistrů odpovídajících za pořádek v místě výstupu. A komu kdy za zády bouchnul kabel v kanále, ten „takové dovedy“ proklínal, kudy chodil. Dokonce si myslím, že prohlídky i něčemu pomohly, i když nesmyslnost některých požadavků byla poplatná centrálně řízenému hospodářství. Vedli jsme učené debaty na téma, zda jutový obal kabelů je hořlavý ještě nebo již ne, jestli se juta musí ořezávat nebo napouštět, či zda se jedná ještě o průchozí kabelový kanál, či již průlezný, jestli použít kliku či kouli na dveřích hlavních protipožárních přepážek, jestli třicet centimetrů vody na dně kanálu je ještě málo, nebo už moc. Ale tyto zkušenosti byly pro nás neskutečnou školou i praxí pro léta budoucí!

Od té doby uplynulo hodně času, normu na kabelové kanály nám zrušili, normy jsou dávno nezávazné, revizní technik tedy konečně může rozhodovat na základě technického stavu a ne na základě porušení toho kterého článku normy, jak byl zvyklý dříve. Jenže také musí za své rozhodnutí nést odpovědnost. A to do dneška někteří kolegové stále „nevydýchali“.

Proto bych chtěl při této příležitosti své kolegy důrazně varovat! V žádném případě neposuzujte vlastnosti požárních přepážek či ucpávek, jejich požární odolnost, provedení nebo umístění, o druhu a velikosti krytí ani nemluvě.

Po předchozích zkušenostech z let minulých se už nenechám donutit či přesvědčit, abych posuzoval provedení protipožární přepážky například z důvodů požární odolnosti. Na tohle jsou již specializované firmy, existují zcela nové materiály, jsou již definovány jednotlivé požární odolnosti či provedení přepážek či ucpávek, a co hlavně, tyto firmy zcela odpovídají za provedení své práce a musí o tom vydat příslušné potvrzení, které můžeme použít nejen při prohlídce tohoto zařízení, ale i v přílohách revizní zprávy. Jen zatím chybí způsob, jak toto potvrzení z firmy „vyrazit“, respektive, jak donutit uživatele, investora či provozovatele, aby tento doklad od této firmy vůbec požadoval.
Tento problém se objevuje nejen při opravách stávajícího zařízení, ale i u zařízení nově zřizovaných.
A jen taková poznámka na okraj, s uzákoněnou protipožární vyhláškou hasičů na instalaci hasících přístrojů a kouřových čidel v nově stavěných domech a bytech, je to tak jen další požadavek na nutnost dokumentace při revizích instalací a na další doklad k revizi i kolaudaci.

AUTOR:
ING. MILOSLAV VALENA
ELEKTRO SLUŽBY KLADNO ROZDĚLOV
Soudní znalec v oboru elektrotechnika
Místopředseda Unie elektrotechniků České republiky
Člen HK ČR a Komory BOZ a PO
Člen TNK 22 při ČNI Praha

Použitá literatura:
Soubor ČSN 33 2000 v platném znění
ČSN 33 2000-6-v platném znění
ČSN 33 1500 v platné znění
Stavební zákon v platném znění
Vyhl. 499/2006 Sb.
Příspěvky autora 2000-2007-autorský výběr