Martin Lahoda, PHOENIX Contact
Primárně ta covidová doba ukázala všem, jak je digitalizace důležitá. A myslím si, že ukázala všem v jakém stavu se nacházíme.

Jiří Holoubek, Elektrotechnická asociace ČR
Nic revolučního se nestalo, vlastně těch pět, šest let od té doby, co vznikla národní iniciativa Průmysl 4.0 a možná to, že jsme ty atributy, ty základní atributy Průmyslu 4.0 začali trošku více rozvíjet, více je začali přibližovat průmyslové praxi, trošku víc s nimi  průmyslovou revoluci seznamovat.

A co je asi to nejdůležitější, tak je to, že jsme začali v průmyslové praxi jednotlivé firmy přesvědčovat o tom, že bez bez toho, že by odstartovaly digitální transformaci svojí, tak se jim bude těžko aplikovat právě Průmysl 4.0 v rozhodujících atributech, což je interoperabilita, ta virtualizace a simulace, což jsou také autonomní subsystémy, které pracují vlastně na nějaké nižší úrovni a nezatěžují celý systém daty a mohou pracovat tedy autonomně a ta parametrizace nebo autoparametrizace a rekonfigurovatelnost těch jednotlivých subsystémů, to je myslím postupně naplňováno a právě podmínkou pro to ale je, aby firmy opravdu byly ochotny nastartovat svojí digitální transformaci.

A to musím říct, že se v relativně vysokém procentu daří. Zatímco bohužel ještě pořád i v té jakési kategorii, kteří ještě vůbec nezačali a neuvažují o nějaké strategii digitální transformace, což zní sice velice vzletně, ale je to opravdu jenom to rozhodnutí, ano půjdeme touto cestou. Tak těch pořád je nějakých pětadvacet, třicet procent. Což je podle mého názoru katastrofální číslo. Katastrofálně vysoké číslo.  

Jiří Bavor, ATOS
Stalo se to, že se o tom čím dál víc mluví, když to tak řeknu. Což je dobře a špatně. Protože ono se dá říct, že se o tom jenom mluví, ale na pozadí to tak opravdu není. Dramaticky se posunulo to, čemu se kdysi říkalo e-business nebo e-commerce a i teďka vlastně díky covidu a opatřením s ním souvisejícím se dramaticky zvýšil podíl nakupování na webu a ty technologie jsou daleko dostupnější a využívány v reálném životě daleko větší skupinou lidí. Zatímco prostě dřív ten e-commerce byl pro geeky a nebo lidi, co se tím bavili, tak teďka babička z Horní Dolní si nechá přivést nákup.

Takže to posunutí do reálného života v oblasti nakupování je dramatický naprosto. Další asi co je vidět, ve využití ve školách, vzdálená výuka i vzdálená školení ve firmách, taky naprosto normální. Ale i ve firmách ten posun vlastně k tomu homeworkingu, tam je to dramaticky vidět. A posunují se nejen úřednický zaměstnání nebo takový ty klasický office jako účetnictví a podobný, ale posunují se i ty technický zaměstnání. Už je poměrně běžný, třeba, že designér, kterej pracuje s cadovým softwarem nesedí v práci, ale sedí doma ve svý kanceláři a využívá k tomu třeba vzdálený přístup na nějakej pořádnej server, na kterým mu to všechno běží a on tam jenom vzdáleně přistupuje. Což má docela i zajímavý konsekvence potom z hlediska bezpečnosti dat. Jestli má ty data doma nebo jestli je má na tom serveru a jaký všechny ty data se vyměňujou, k jakým systémům přistupuje. Myslím si, že se to dramaticky posunulo.

V těch firmách se to méně než byla očekávání, ale zase na druhou stranu jsou firmy, který prostě už skoro jedou stoprocentně v tom, čemu se říká Industry 4.0 nebo tý digitalizaci. Prostě bez nich ten obchodní model už není. Ať už to jsou logistický firmy, ať to jsou obchodní firmy, ať to jsou logistický sklady, prostě tam už je to totálně nasazený a jinak to nejde. Takový ty standardní výrobní firmy ano, ale myslím si, že to bude ještě pár roků trvat.

Jan Prokš, Elektrotechnická asociace ČR
Obecně zlepšila, prohloubila informovanost jak ve firmách, tak ale i od těch, kteří 4.0 propagují, zavádějí, implementují. Ono to nemusí vyplývat ze všech průzkumů, které probíhaly, protože to, že se zlepšila informovanost, může se projevit například tím, že někteří potom sami sebe hodnotí jako méně digitální, méně inovativní. Ale to není tím, že by byli méně inovativní, ale je to tím, že se jim posunulo měřítko. Že dokáží lépe vyhodnotit v širších souvislostech atd.

Takže já si myslím, že se  zlepšila informovanost lidí, že se takovéto, takový wow efekt z toho, že to zachrání celou ekonomiku trošičku pominul. Přistupujeme k tomu trošičku racionálněji. Už si malinko lépe dovedeme představit, co Průmysl 4.0 znamená. A pro ty propagátory, třeba je lépe vidět, jaká úskalí se v tom praktickém životě objevují a jaké problémy je třeba řešit. To znamená, že bych řekl, že ta informační úroveň se zlepšila.

Petr Pospíšil, EPLAN ČR
Jestli zásadní věci, tak to člověk zapomíná. Pět let je dlouhá doba. Nicméně co já pozoruju rozdíl před pěti lety a dnes. Před těmi pěti a více lety jsme hovořili hlavně o automatizaci podniků, o Průmyslu 4.0, atd. Zatímco dneska spíš hovoříme o tom, jak jí naši zákazníci využívají. Takže od vizí jsme se dostali do realizace a používání.
Martin Lahoda, PHOENIX Contact
Primárně covidová doba ukázala všem, jak digitalizace je důležitá. A myslím si, že ukázala všem v jakém stavu se nacházíme. To znamená, před covidem jsme si už mysleli jak jsme hodně digitalizovaní. Nicméně, když přišel covid, tak se samozřejmě ukázaly obrovské díry v té základní digitalizaci, už jenom jakoby zajistit plynulou komunikaci do začátku,byl velkej problém.

Ta přetíženost nástrojů byla obrovská, takže myslím si, že je to první věc, která se ukázala teď během posledních pěti let. No a ty následné věci, které s tím souvisely, to znamená omezení pohybu lidí, ten obrovský boom, který nastal po vlastně té covidové krizi. Ta ukázala opět jakým způsobem jsou nástroje důležité a zdaleka že nejsme tak daleko v té digitalizaci, jak jsme si třeba mysleli. Opravdu si myslím, že tím, že je nedostatek lidí, tak je potřeba, už všichni víme, že je potřeba skutečně digitální nástroje nasazovat a myslím si, že pořád výměna informací hodně selhává.

Ale pozor! Existují i opačné případy, kdy změny neprobíhají tak synchronně, jak bychom předpokládali.
Zdeněk Havelka, CEREBRICA
Řekněme zkušenost z jedný nejmenovaný velký firmy. Informatici říkají za čtyři roky budeme mít SAP a bude to úplně super. Za čtyři roky, jo. A tohle je způsob uvažování v jedné relativně velké firmě v České republice.

---