---

Výpovědi odborníků si můžete přečíst v textové podobě ...

Když už se bude továrna schopna rozhodovat, co vyrábět, v jakém množství atd. tak otázka zní, jestli to bude vyrábět na tom nebo jiném světadíle. To je otázka naprosto marginální. To je další ze vstupů, které při rozhodování celkového systému se musí vzít v úvahu a je to jenom otázka dopravních nákladů, které se musí zakalkulovat do celkového rozhodovacího procesu, aby z toho vyšlo ano, teď je potřeba se přeorientovat na jiný typ výrobku, protože je to zajímavé a je to zajímavé i přesto, že to musí dodat na druhou stranu zeměkoule.


Jedna ze základních myšlenek, Průmyslu 4.0 je vlastně změna struktury řízení všech procesů. Předpokládáme, že ten vertikální způsob řízení v pyramidě klasické, top managment, ekonomický managment, a potom dejme tomu jednotlivé prvky výroby, budou jakýmsi způsobem změněny a bude horizontální integrace podstatně posílenější, protože budou umět spolu komunikovat jednotlivé autonomní subsystémy celého hodnotového řetězce, které si samy rozhodnou, zda je potřeba posílit tu a tu část výroby, např. zdvojit nějakou linku nějakým paralelním posílením, nebo vypustit nějakou část výrobního procesu, aby bylo možné i v hromadné výrobě udělat customizaci.

Odchylky a personalizovat výrobu pro konkrétní zákazníky, přestože je vyráběná se všemi výhodnými atributy, které nám poskytuje hromadná výroba. A to je velice důležité, abychom byli schopni včas rozhodnout pozor, blíží se výrobek pro konkrétního zákazníka, tedy systém musí sám říct, "subsystém bude vypuštěn, protože bude část výrobního řetězce nahrazena něčím jiným", samozřejmě s tím už bude souviset jeho otestování, imatrikulace a také expedice konkrétnímu zákazníkovi.

Elektrika.tv
Teď si představme, že to bude po celém světě. Fabrika bude vyrábět krabice a najednou komunikační systém M2M (machine to machine) podá požadavky, že dočasně změní krabice na míče a nakonec fabrika zjistí, že vyrábí míče a nevyrábí krabice. A že už je nevyrábí nikdo jiný než například tato továrna v Itálii. Řekl bych, že bude potřeba nějaký supervisor, aby se to nezlomilo samo někam úplně jinam.

Jiří Holoubek
Neumím si představit nějakou autoritu, která by to byla schopna zastat a řídit. Všechno to jsou věci, které budou spojeny se službami. To znamená, že bude existovat dodavatel, nebo zprostředkovatel dodávek, a ten řekne, jestli má zájem o produkt nebo nemá. A v případě, že nebude mít zájem, tak nebude produkt objednávat. To je globální problém. A je opravdu možné, že se produkt bude vyrábět v Indonésii, a nebo ve Stockholmu ve Švédsku.

Elektrika.tv
Takže připouštíš, že když bude poptávka najednou někde jinde, tak v některém státě výroba sama zanikne?

Jiří Holoubek
Sama zanikne. Protože ta linka se změní. Výrobní linka musí mít takový potenciál, aby opravdu byla schopná se změnit, a teď jde o to, jestli za nějaký dlouhý časový úsek díky umělé inteligenci a změně celého toku materiálu. My stále uvažujeme výrobní proces jako proces od produktů, od jakéhosi materiálu, polotovaru po produkt jako jednu trubku. Je to takový pipelineový systém. V nových obchodních modelech, které už přicházejí, je spíš platformový přístup. To znamená, mnoho zdrojů, které umím diverzifikovat a poskládat tak, abych měl i mnoho produktů. Čili klasická průtoková roura výroby, produktu od A až do Z se změní. A i myšlení těch, kteří s tím budou obchodovat, implementovat zákazníkům, se změní na to, že tady mám široké portfólio potenciálních dodavatelů různých věcí a potenciálních zákazníků.

Bohužel to postupně podle mého názoru bude směřovat k tomu, že vlastní producent, který vyrobí věc, produkt, část nějakého technologického zařízení, která bude implementovaná dál apod. nebude mít žádnou dominanci na trhu a bude převálcován jenom obchodníky s daty, kteří budou vědět naprosto přesně (díky právě těm datovým tokům, které budou shromažďovat u sebe), od koho kam je to potřeba zadat.

A tím sklouzneme k Itunes, co máme všichni v Iphonech. Itunes nesložil nikdy žádnou skladbu, ale má jich statisíce, se kterými obchoduje. Stejně jako Amazon nenapsal ani jednu knížku, ale obchoduje s nimi. Ví, kde je potřeba vzít a kam je potřeba dodat. A možná i na této bázi skončí třeba podpora zemědělské výroby, kde když si někdo objedná zorané pole, u providera, organizátora, datově úspěšného, protože bude mít architekturu, která mu bude vyhovovat právě pro tu selekci dodavatelů, propojení s koncovými uživateli a bude vědět, jak má být pole zpracované a je úplně jedno, jestli to bude traktorem z Brna, nebo odjinud. Ale bude to schopen zajistit. A tam bude pravděpodobně vznikat nejvyšší přidaná hodnota, jakýsi reálný pesimismus starého člověka mého typu, který říká pozor, ona vlastně vlastní výroba a vlastní produkce už nebude tak lukrativní možná, jak obchodování s daty a myšlenkami, propojování potřeby s nabídkou produktů.

Elektrika.tv
Výrobní systém bude mít své dodavatele. A už ví, jaké má mít vstupní hodnoty. Pokud uvidí, jaká je aktuální poptávka, tak už dokáže reagovat sám a odpovědět,
... ano jsem schopen to za těchto podmínek vyrobit,
... ne nejsem schopen.
Pokud mu zmizí jeho dodavatelé, tak výrobu může zrušit a přesměrovat.
Nemáš odběratele, nevyrábím.
Nemáš dodavatele, nevyrábím.
Přestěhuji linku jinam. To se dostáváme do toho Matrixu.

Jiří Holoubek
Ano přesně tak, to pak končí Matrixem, protože pak je to začarovaný kruh. Pokud bude sběr dat relevantní, tak bude možné se v relativně krátké době přizpůsobovat potřebám, upravit hodnotový řetězec tak, aby vyhovoval koncovému uživateli. Koncový uživatel však není úplný konec.

Koncovým uživatelem je výrobek s ukončenou životností, který se musí nějakým způsobem demontovat, recyklovat, zpracovat, znovu použít pro komponenty. Už na základě demontáže, recyklace, budou znovu vznikat další relevantní data proto, aby původní vývojář, který je na druhé straně hodnotového řetězce, na začátku, mohl přemýšlet, o tom, jestli není lepší produkt navrhnout nějakým lepším způsobem. Protože stroj, který jsme recyklovali, sešrotovali, nebo ukončili jeho životnost, měl tolik a tolik servisních zásahů. Ponese takové informace. Měl tolik a tolik havárií, oprav ... V rámci své životnosti spotřeboval tolik a tolik energie ... Práce s relevantními daty, zastřešená nějakou buď umělou inteligencí, nebo částečně umělou inteligencí, s velkou podporou nějaké nové datové architektury, bude hrozně důležitá.
Bude ovládat celý řetězec, až od prvotního nápadu. Dnes jsou systémy, kdy na základě servisního zásahu na konkrétním velmi komplikovaném zařízení se dozví projektant, který je o 4-5 generací před tímto servisním zásahem. "Pozor, na těchto svorkách se děje nějaké přehřátí", např. když se bavíme o elektrických zařízeních, které je nám oběma blízké, "na těchto svorkách, dochází k nějakému přehřátí, proto je potřeba je jinak dimenzovat nebo je potřeba snížit přechodový odpor, tím, že ve svorce bude jiný kontaktní materiál". Takže už takové informace ze servisního zásahu, mohou být velice důležité proto, aby se okamžitě design zařízení, nebo komponenty změnil.

Elektrika.tv
A to už je Internet věcí.

Jiří Holoubek
Přesně tak. Ten potom bude souviset s tím, že po změně, u projektanta, někde na začátku hodnotového řetězce konkrétního produktu, bude možné říct: "Ano, udělali jsme tento zásah, ... znamená to, že už budeme sbírat data o nějakém chování během nasazení už toho koncového produktu, nějakého velkého zařízení.  Tam kde bude "svorečka" jen jedním nepatrným komponentem. Ale budeme vědět, že v rámci prediktivní údržby vůbec nemusíme tento soubor svorek sahat, protože už víme, že jsou nadimenzovány na základě zkušeností z provozu a opravdu je není potřeba po dobu prvních 5 let vůbec potřeba servisovat, dotahovat apod.
To je právě propojení analytické propojení dat, které mi umožní optimalizovat nejen vlastní výrobu, ale i servis, i činnost v rámci ukončení životnosti výrobku a tím pádem podstatně zvýšit celkovou produktivitu. Protože, když v tom Německu v roce 2013 řekli, že bude po nasazení Průmyslu 4.0 zvýšená efektivita výroby až o 32%, tak se všichni zaradovali. Ale dohlédli jen na vlastní efektivitu průmyslové výroby. Nedohlédli na spojení povýrobních a předvýrobních etap. Možná jsme naivní, ale myslíme si, že potenciál právě komunikace a mezi jednotlivými fázemí hodnotového řetězce je opravdu veliký a bude opravdu podstatně zvyšovat efektivitu celého řetězce.


Myslím si, že to je právě ten princip. Vy budete mít rozhraní a různé investice. Výrobní linky a zařízení budou propojeny po horizontále a já jako zákazník se budu účastnit nějakého spoluvytváření, jak to auto má vypadat. Doporučil bych kouknout na Digital Motors. Mají to postavené tak, že outsourcují vývoj. Na tom se podíli různí designéři. Továrny vyrábí určité série. Vše mají homologované. Tisknou na 3D tiskárnách. To je prostě úplně jiný byznys model než mají automobilky. Když se k tomu propracujeme, tak automobilky dnes zažívají obrovský boom, všechno super, ale mohou se dostat do situace, kdy je tento způsob převálcuje a jsme zase v jiném světě.
A pak si továrny skutečně budou samy rozhodovat a vy budete mít zainvestováno někde v systému do nějakého robota a ten vám bude generovat nějaký zisk a otázka je, jestli budou vůbec ty klasické továrny jak je známe, nebo firmy, jak je známe dnes. I právní systém se musí změnit, proto se to teď týká každého.

Myslím si, že to je v podstatě asi konečný cíl toho všeho. Jestli jste si všiml, pan Havelka neustále mluví o platformizaci výroby. Pravděpodobně nepůjde o to, že závody budou kompletní, ale o celou tu logistiku výroby komponent a montáže. Skutečně  by mohly existovat jenom platformy, které budou tímto způsobem výrobu realizovat. Myslím si, že to v budoucnu možné bude.


Já si myslím, že doba se zrychluje a toto probíhá už nyní. Ale samozřejmě ne v takové rychlosti, tak jako v minulosti, kdy nefungovaly elektronické e-mailové systémy, tak objednávka přicházela poštou, potvrzení objednávky docházelo také poštou, takže zpracování objednávky trvalo třeba 14 dní. Nyní zpracování objednávky trvá řádově hodiny.
Nyní přesun výroby z jedné lokace na druhou rok, dva, tak si doopravdy nedokáži představit, že se celá ta doba zrychlí. To znamená, že právě výsledek Průmyslu 4.0 může být skutečně, že přesun výrobních kapacit na základě nějakých parametrů, může probíhat daleko rychleji a bude to právě odpovědnost majitelů výrobních kapacit, aby našli takové nastavení, aby skutečně byli konkurence schopni v nové, rychlejší, měnící se době. To je velká výzva pro Průmysl 4.0 a právě společnost Phoenix Contact chápe princip Průmyslu 4.0 primárně být konkurence schopni i v rámci rychlejší doby a nepřesahovat výrobní kapacity do zdálivě levnějších lokalit.
 

V Americe jeden z velkých e-shopů testuje to, že jezdí dodávky se zbožím v určitém místě s určitým zbožím, co algoritmus vyhodnotí, že se v tu dobu tam pravděpodobně prodá. Statisticky v čase si zpracovávají poptávku, objednávky a z toho třeba vyhodnotí, že ve tvé čtvrti v Brně by se tento týden měla prodat nějaká pračka toho a toho typu. Tak oni už ji mají naloženou a jezdí tam, krouží tam a ví s velkou pravděpodobností, že přijde objednávka, kterou s velkou rychlostí dodají.
To už běží teď, takže tento moment, kdy umělá inteligence, resp. algoritmy dokáží zpracovat a vyhodnotit, kde je jaká spotřeba a přesunout se tam. Tak to myslím je již naprosto reálná věc.


Je možné, že se vytvoří něco jako burza volných výrobních kapacit, takže se volné výrobní kapacity budou obchodovat na nějaké otevřené platformě. Na druhou stranu je si potřeba uvědomit, že v tomto případě by to mělo nezbytně nutný sociální dopad, protože výroba by se stěhovala mezi kontinenty, mohla by se stěhovat mezi bohatým severem a chudým jihem, určitě to bude velmi složité i z pohledu sociálního a nejenom ve smyslu teda výroba se bude přesouvat, zda to bude autonomní či nikoliv.