ABB EPJ: Schuko systém v České republice?

Již mnohokrát byl diskutován problém možnosti či nemožnosti využití zásuvek a vidlic pro domovní a podobné účely s postranními ochrannými kontakty (zkráceně Schuko – německé zkratkové slovo ze Schutzkontakt). Než se pozastavím nad důvody, proč nelze tento systém využívat v ČR, zmíním se stručně o historii chráněných domovních zásuvek a vidlic v naší části Evropy.

Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, tedy v době začátku bouřlivého rozvoje využívání stále nových elektrických spotřebičů a také v souvislosti s trendy ve zvyšování bezpečnosti elektrických instalací, bylo nutné přejít z do té doby nechráněných elektrických rozvodů na chráněné, tedy se samostatnými ochrannými vodiči. S tím souvisela i změna v koncepci domovních zásuvek a vidlic.

Prakticky v celé kontinentální Evropě byl používán původní nechráněný zásuvkový systém, zkonstruovaný T. A. Edisonem, tedy s roztečí kolíků na vidlici 19 mm, s délkou kolíků rovněž 19 mm. Ve zmíněné době byly v Evropě rozpracovány dva hlavní chráněné podsystémy tohoto Edisonova řešení: v Německu s postranními ochrannými kontakty a ve Francii s ochranným kolíkem na zásuvce. Důvody pro výběr vhodného řešení ponechme stranou, ale v roce 1933 bylo v tehdejším Československu (a následně i v Polsku) normalizováno francouzské řešení, převzaté tehdy podle belgické normy. A zde musím poznamenat, že na území protektorátu Čechy a Morava ani po dobu okupace nebyly zaznamenány viditelné snahy o změnu zásuvkového systému na systém německý – technické a předpisové normy byly v plné pravomoci tehdejšího elektrotechnického svazu ESČ.

Vraťme se nyní do doby nedávno minulé a do současnosti. Se zrušením závaznosti technických norem z hlediska zákona o technické normalizaci se poprvé objevily snahy o umožnění využití zásuvek s postranními ochrannými kontakty v tuzemských elektrických instalacích. Technická normalizační komise č. 22 pro elektrotechnické předpisy tehdy zdůvodnila nemožnost jejich využití nejen odvolávkami na platné normy a nové zákony, zabezpečující jejich používání, ale současně poukázala na nebezpečnou slučitelnost obou evropských podsystémů.

Nová vlna zájmu o „Schuko“ systém nastala po vstupu ČR do Evropských společenství.

Mnozí lidé se domnívají, že domovní vidlice a zásuvky jsou označovány grafickou značkou shody s evropskými normami a nařízeními CE, ale to je právě hrubý omyl.

Z nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí (a navazujícím na zákony č. 22/1997 Sb., 71/2000 Sb. a 205/2002 Sb. o technických požadavcích na výrobky), jednoznačně vyplývá, že domovní zásuvky a vidlice nemohou být posuzovány pravidly pro shodu – viz b. 5 přílohy č. 1 k tomuto nařízení. To je samozřejmě proto, že v jednotlivých členských zemích platí různé národní normy na zásuvky a vidlice. Tato direktiva ES není vůbec nikterak nová – Směrnice Rady 73/23/EHS z 19. 2. 1973 o harmonizaci právních předpisů členských států, týkajících se elektrických zařízení určených pro užívání v určitých mezích napětí. Příloha II této direktivy zakazuje značení domovních vidlic a zásuvek značkou pro shodu (tedy značkou CE), protože na ně stále chybí společná evropská norma!

Znamená to tedy, že i po vstupu ČR do ES celá tato skupina výrobků podléhá schvalování národními zkušebnami.

V naší zemi to znamená nutnost označování grafickou značkou ESČ – samozřejmě po jejím přidělení státní zkušebnou EZÚ Praha.
Dokud tedy nebude vytvořen společný evropský systém domovních zásuvek a vidlic, nelze počítat s jakoukoli změnou v našich instalacích, která by mohla mít za následek snížení bezpečnosti.