Detektory PIR - 2. díl, jak je správně zapojit

Dnešní článek je volné pokračování tohoto příspěvku, ve kterém byla přiblížena správná instalace čidla PIR.

Výstupní obvod čidla (poplachovou smyčku) je nutné zapojit tak, aby bylo možné sledovat tyto stavy:

Klidový režim

Poplach

Sabotáž (neoprávněný destrukční zásah do systému)

Výstupní signál předáváme k ústředně elektrické zabezpečovací signalizace (dále jen EZS), případně koncentrátoru k dalšímu zpracování.

Obrázek 1

Na 1. obrázku vidíme detekční obvod čidla s výstupním poplachovým kontaktem S1 zakončeným svorkami Sv1a a Sv1b. Dále je detekční obvod napájen napětím U na svorkách Sv2a a Sv2b. Je zřejmé, že k tomuto zapojení je nutné vést nejméně čtyřžilový kabel.

Tato nejjednodušší detekční smyčka může být:

A) otevřená (NO kontakt)

R=nekonečno - klidový stav

R=Rv - signalizace poplachu (Rv= impedance přívodního vedení)

B) uzavřená (NC kontakt)

R=nekonečno - signalizace poplachu

R=Rv - klidový stav (Rv= impedance přívodního vedení)

Obě varianty nepočítají se zapojením ochranného kontaktu (tamperu), ani s ochranou vedení proti sabotážnímu zásahu. Proto se toto zapojení v praxi nepoužívá.

Obrázek 2

Na 2. obrázku přibyl odpor R1, včleněný mezi svorky Sv1a a Sv1b. Informaci od čidla tedy přebíráme ze svorek Sv3a a Sv3b.

V tomto případě by musí být S1 v provedení NC (uzavřená smyčka).

Impedance smyčky v různých případech vypadá takto:

R=Rv - klidový stav (Rv= impedance přívodního vedení)

R=R1+Rv - signalizace poplachu (Rv= impedance přívodního vedení)

R=nekonečno - přerušení vedení (sabotážní zásah)

Obrázek 3

Včleníme-li na 3. obrázku před svorku Sv3a ještě ochranný (tamper) kontakt S2, varianty na smyčce pak vypadají následovně:

R=Rv - klidový stav (Rv= impedance přívodního vedení)

R=R1+Rv - signalizace poplachu (Rv= impedance přívodního vedení)

R=nekonečno - přerušení vedení nebo otevření čidla (sabotážní zásah)

Zapojení na obrázcích 2. a 3. nazýváme jednoduše vyvážená smyčka.

V případě, že je sabotáž provedena zkratováním přívodního vedení k čidlu, systém na tento destrukční zásah nezareaguje.

Obrázek 4

Abychom byli schopni rozpoznat i sabotáž provedenou zkratováním přívodního vedení k čidlu, musíme použít tzv. dvojitě vyváženou smyčku, která je znázorněna na obrázku 4.

Do série s ochranným (tamper) kontaktem S2 zapojíme odpor R2.

V tomto případě musí být S1 v provedení NC (uzavřená smyčka).

Impedanční varianty na smyčce vypadají následovně:

R=R2+Rv - klidový stav (Rv= impedance přívodního vedení)

R=R1+R2+Rv - signalizace poplachu (Rv= impedance přívodního vedení)

R=nekonečno - přerušení vedení nebo otevření čidla (sabotážní zásah)

R=0 - zkratování vedení (sabotážní zásah)

Velikosti odporů R1 a R2 jsou pro systémy od různých výrobců různé, zpravidla se pohybují mezi 1k - 12k. Nejčastější jsou 1k, nebo 2k2.  Tyto odpory zpravidla dodává výrobce spolu s ústřednou EZS.

Ústředny EZS na svých vstupních obvodech pracují s "rozvážením" +/-30% až +/- 1%. Do tohoto rozmezí se musí vejít hodnota odporu vedení smyčky (Rv). Vzhledem k tomu, je záměrně volena relativně vyšší hodnota odporů R1 a R2, aby poměr mezi nimi a odporem vedení byl co největší.

Standardně jsou pro připojení čidel používány kabely s průřezem žil 0.4 až 0.5mm. V případě extrémně dlouhých vedení smyček je nutné zvýšit průřez žil přívodního kabelu a tím zmenšit odpor vedení, abychom dodrželi toleranci rozvážení smyčky.

V tomto příspěvku uvádíme pouze vybraná základní zapojení.  

ČSN EN 50 131 určuje tzv. kategorie rizik. Mimo jiné je požadavky normy definován i typ zapojení poplachové smyčky pro danou kategorii. Tímto tématem (rozdělení systémů EZS do kategorií a požadavky na jednotlivé kategorie) se bude zabývat samostatný příspěvek.