Goebelův typ
Zatím se elektřina vlastní energetickohospodářské soutěže téměř neúčastnila. Galvanické články a různé ty magnetoelektrické stroje vyráběly jen malé množství elektřiny. Také o upotřebitelné elektromotory se pokoušeli již desetiletí marně. Roku 1841 rozepsal Deutscher Bund soutěž na konstrukci elektrické lokomotivy. A po pětadvaceti letech ji zase odvolal, poněvadž nebylo předloženo ani jedno praktičtější řešení.
Edisonův typ
Četné byly pokusy s elektrickým obloukovým světlem. Roku 1849 bylo po prvé osvětleno jeviště elektrickým světlem, v pařížské Opeře. Za několik let dostala obloukové lampy jedna světlárna (maják). Byly to však ojedinělé kuriozity, nevědělo se, zda se osvědčí.
Když asi v půli padesátých let minulého století sestrojil německý hodinář Heinrich Goebel elektrickou žárovku podle všech pravidel - lahvičku to od kolínské vodičky se zuhelněným vláknem bambusovým - nezajímal se o ni opravdově nikdo. Jako chudý vystěhovalec postával Goebel v newyorských ulicích před vozíkem a ukazoval svůj div za 1 cent. Tato první žárovka na světě byla pouhou kuriozitou pro pouliční obchod. Takovými žárovkami osvětloval Goebel i výklad svého krámku, napájel je 60 články.
Edisonův typ
Friedrich, Alexander. Neviditelná armáda. Praha, 1942.
Více o Heinrichu Gobelovi zde ...