Mějte prosím na paměti, že tento příběh se odehrál před rokem 1959! Tehdejší elektroinstalace nebyly tak bezpečné jako dnes. V každém případě si vezměte ponaučení!
-
Byl mlhavý den uprostřed listopadu a sokolské hřiště v jednom místě v západních Čechách dokonale osiřelo. Sokolník, který se svou rodinou na hřišti bydlel, neměl celkem co dělat, a tak něco kutil v rozhlasové kabině. Jeho čtyřletý synek Jiříček se motal stále okolo něho. Jak pobíhal po kabině, zachytil se drátu od uzemnění zesilovače místního rozhlasu. Vykvíkl a svalil se na zem. Otec zaujatý nějakou drobnou prací ho okřikl, aniž se otočil. Náhle mu byl však podezřelý nápadný klid a ticho. Proto se obrátil po dítěti a viděl, že leží zkroucené na podlaze. Popadl jej do náruče, ale dítě bylo bez vlády. Zmodralé v obličeji, zuby zatnuté, pěstičky pevně sevřené.
Otec odnesl dítě do bytu, položil je na postýlku a sedl na kolo, aby přivedl lékaře. Měl štěstí, že právě lékař, který bydlel blízko sokolského hřiště, byl náhodou doma.
Lékař přispěchal a zjistil, že srdce chlapce se chvěje tak, jako by bylo zasaženo elektrickým proudem.
Po delším úsilí a odborném ošetření se podařilo hocha probudit k životu a zachránit ho před smrtí.
Lékař hlásil případ veřejné bezpečnosti a ta za účasti odborníka pro elektrotechniku případ vyšetřovala.
Při výslechu sokolník prohlásil, že synek nemohl přijít do styku s nějakým elektrickým zařízením, protože rozhlasová aparatura byla vypnuta a přívodní šňůra není ani zapojena do zásuvky. Zásuvka je na opačném konci místnosti a jinak je v kabině jen vypínač, na který dítě nedosáhne a stropní svítidlo.
Komise šla zjistit situaci do rozhlasové kabiny. Odborník si všiml, že v místě, kde se chlapec skácel, probíhá uzemňovací drát od zesilovače rozhlasové aparatury. Dotkl se drátu neonovou zkoušečkou a hle! Zkoušečka se rozsvítila plným napětím 220V. Záhadou bylo, kde se vzalo toto napětí v uzemňovacím vodiči aparatury, která byla úplně oddělena od elektrické sítě. Dalo to znalci hodně práce než mohl podat veřejné bezpečnosti konečný posudek a vysvětlení.
Uzemnění zesilovače předně nestálo za nic. Jeho odpor proti zemi byl větší než 100Ω. „Nehvízdalo vám to při rozhlase?“ — tázal se sokolníka. „Hvízdalo to šeredně a náš hlasatel se marně snažil nalézt příčinu” — odpověděl sokolník. „Tento druh zesilovače má zpravidla sklon k hvízdání, není-li řádně uzemněn,” doplnil odborník.
Vysokým přechodovým zemním odporem bylo vysvětleno, proč se napětí 220V může udržet na zemnicím drátě, aniž se přetaví příslušná pojistka. Kde však ta pojistka je a odkud se vůbec napětí bere, bylo vysvětleno až na hřišti.
Na hřišti bylo kolem dokola několik dřevěných stožárů a na nich byl jednak světelný rozvod 220V, jednak stará železná svítidla bez žárovek, jednak slaboproudé vodiče pro reproduktory místního rozhlasu. Světelné vedení bylo zapnuto a tedy pod napětím, ačkoli žárovky chyběly a osvětlení bylo naposled v provozu před čtvrt rokem.
U jednoho dřevěného sloupu se utrhla kotva a někdo její lano přehodil přes železné ramínko osvětlovacího tělesa na sloupu. Děti se v létě s velkou oblibou houpaly na konci volně visícího lana. To prohlásil sokolník a svědčilo o tom i to, že kotevní šroub na konci lana byl dokonale ohlazen od dětských ruček.
Při houpání se kotevní lano dřelo o slaboproudý igelitový vodič místního rozhlasu a prodřelo jeho izolaci. Tím byly lano, vodič i železné svítidlo na sloupu navzájem vodivě spojeny. Při listopadových deštích zateklo do svítidla a jeho izolace se poškodila. Elektrické napětí si prorazilo vodivou cestu do železné kostry svítidla a tím i do kotevního lana a vodiče místního rozhlasu.
Kdyby k poruše došlo v létě, kdy bylo hřiště stále plné dětí, pak by byl jejich život ohrožen, protože při snaze zhoupnout se na kotevním laně by došlo určitě k vážnému úrazu elektrickým proudem.
V listopadu však na hřišti děti nebyly a tak to odneslo vlastní dítě nedbalého sokolníka. Jak?
Vodič obvodu reproduktorů byl v zesilovači spojen přes kondenzátor s kovovou kostrou, která měla být uzemněna. Uzemnění bylo velmi špatné. Stačilo však k tomu, aby se střídavým napětím 220V probila isolace kondenzátoru a napětí se dostalo na kostru, a tím i na uzemňovací drát. Na přetavení pojistky však již vysoký odpor zemniče nestačil. Uzemňovacím drátem protékal stále proud asi 2A, což bylo 40krát více, než je proud, který je nebezpečný životu.
Rozbor v roce 1959Na sokolském stadiónu bylo elektrické i rozhlasové zařízení ve velmi zanedbaném stavu. Vodiče osvětlení byly pod napětím i mimo provoz, izolační stav svítidel byl zřejmě špatný a nebyl snad nikdy měřen, utržená kotva stožáru nebyla ani za půl roku opravena a naopak se trpělo, aby na uvolněném sloupu se houpaly na kotevním laně děti. Sloup se mohl snadno skácet!
Uzemnění zesilovače bylo velmi špatné a zemnič byl v zemi patrně dávno rozhlodán korozí. Ani kdyby jeho odpor byl menší, nepřetavila by se příslušná pojistka, protože byla neodborně spravována několika drátky.
Pro sportovní podnik přístupný široké veřejnosti a hlavně dětem, bylo zjištěno závad více než dost!