Před zahájením měření izolačního odporu spotřebiče je třeba si nejdříve položit otázku, zda lze a má smysl toto měření u kontrolovaného spotřebiče provést. Měření izolačního odporu patří k základním zkouškám, kterými se ověřuje elektrická bezpečnost spotřebiče, ale v mnoha případech, a lze říci, že u převážné části moderních elektrických spotřebičů, není toto měření dostačující k prokázání elektrické bezpečnosti spotřebiče.
Překážkou při ověření stavu izolací spotřebiče měřením jejich odporu napětím DC 500V bývají elektronické obvody spotřebiče. Obvykle sice nehrozí jejich poškození měřicím napětím, neboť elektronika spotřebiče musí být navržena tak, aby při typových zkouškách výrobků snesla vyšší napětí. Elektronika spotřebiče má ale na výsledky měření izolačního odporu jiný vliv, a tím je schopnost oddělit měřicí napětí od dalších živých částí spotřebiče.
Jako první příklad si vezměme spotřebič-stroj, jehož výkonové části jsou k napájecímu napětí připojovány elektronicky řízeným stykačem či spínačem. Není-li stroj v chodu, jsou jeho výkonové části, například motor, odděleny od síťového napájecího přívodu rozepnutými kontakty stykače, což vylučuje možnost změřit izolační odpor celé síťové části spotřebiče.
Druhým příkladem může být spotřebič s elektronickým regulátorem (osvětlení, otáček apod.). Přestože je sepnut síťový vypínač spotřebiče, stejnosměrné měřicí napětí nepronikne přes polovodičové prvky regulátoru a izolační odpor síťové části za regulátorem není ověřen.
Třetím příkladem je spotřebič, který sice elektrické prvky neobsahuje, ale jeho síťová část má vůči vodivé, dotyku přístupné části natolik velkou kapacitu (způsobenou například odrušovacími kondenzátory), že přes ni teče nezanedbatelný kapacitní proud i při síťovém kmitočtu 50Hz. Tuto vlastnost elektrické části spotřebiče samozřejmě měřením izolačního odporu stejnosměrným proudem nelze zjistit.
Izolační odpor napětím DC 500V nelze také měřit, pokud spotřebič obsahuje přepěťové ochrany dimenzované na síťové napětí 230V. Přepěťová ochrana představuje pro měření téměř zkrat a naměřený výsledek izolačního odporu neodpovídá skutečnosti.
Z uvedených příkladů je zřejmé, že pokud není známa konstrukce el. částí spotřebiče a jejich vliv na měření izolačního odporu, nelze jednoznačně říci, že změřením izolačního odporu s vyhovujícím výsledkem je prokázáno, že spotřebič je z elektrického hlediska bezpečný pro obsluhu. Proto je zcela na místě ustanovení ČSN 33 1600 ed.2, které nařizuje provést další měření pro ověření stavu izolací, a to měření unikajících a dotykových proudů.
Toto je ukázka sborníku L.P.Elektro číslo 75 (zde).
Pro členy BENEFIT clubu LPE je k dispozici celé znění sborníku (zde)!