Elektrika.cz - elektrotechnické zpravodajství
Tisknete článek: #EH: Princip ochrany bezpečným napětím v roce 1987 (klik pro návrat)
Stránka byla vytvořena: 5.08.2021
Všechna práva vyhrazena (c)1998-2024 Elektrika.cz
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materálu není povoleno bez předchozího písemného (e-mailového) svolení redakce portálu Elektrika.cz.

#EH: Princip ochrany bezpečným napětím v roce 1987


#EH: Princip ochrany bezpečným napětím v roce 1987
Ohlédněme se krátce na ochranu bezpečným napětím tak, jak nám ji přednášeli před třiceti lety. Jaká byla tehdy definice této ochrany? U jakých zařízení se používala ochrana bezpečným napětím? Proč někdo stále neví, proč se ochrana malým napětím nehodí pro spotřebiče s velkým výkonem? Co musel splňovat nezávislý zdroj malého napětí jako napřiklad měnič nebo transformátor? A jaké tedy byly podmínky pro ochranu bezpečným napětím? Třeba, že vidlice malého napětí na straně bezpečného napětí musela být nezáměnná s vidlicí na straně nízkého napětí ... atd. Kolik je toho dnes jinak?
Autorský článek, František Tuček, ze dne: 5.08.2021



Procvičení problematiky ochrany malým napětím je sice pro většinu odborníků zbytečná, ovšem existuje stále určitá minorita, která pravděpodobně u této části ve škole chyběla.

Podstata ochrany bezpečným napětím spočívala v zabránění nebez­pečných dotykových napětí na neživých částech elektrických zařízení tím, že se použilo bezpečné napětí u živých částí. Skutečnost, že bylo použito u živých částí bezpečné napětí umožnilo, aby neživé části elektrických zařízení byly bez jakékoli další kontroly (ochrany) z hlediska možného dotykového napětí.



Použití ochrany bylo ovšem omezeno převážně na spotřebiče malých výkonů, což bylo zdůvodněno značným proudem, který obvodem bez­pečného napětí prochází. Pro spotřebiče větších výkonů by tato ochrana byla neekonomická. Ochrana bezpečným napětím zajišťuje ochranu neživých částí základní a mohla být i ochranou zvýšenou.



Vlastní bezpečné napětí se mohlo získat ze závislého nebo nezávislého zdroje. Pokud se získávalo ze závislého zdroje, např. transformátoru nebo měniče, pak tento zdroj musel mít spolehlivě elektricky oddělené vinutí. Za spolehlivě oddělené vinutí se považovalo provedení, kdy výstupní vinutí nebo obvod byl oddělen od sítě zvýšenou izolací. Tomuto požadavku vyhovovaly ochranné bezpečnostní transformátory provedené v souladu s ČSN 35 1330.

Nezávislý zdroj, jako byly baterie, se nesměl v době, kdy byly použí­vány, tj. byly na ně připojeny spotřebiče nebo zařízení, nabíjet ze sítě s vyšším napětím, než bylo bezpečné.



Podmínky pro ochranu bezpečným napětím byly:
  • živé části sekundárního obvodu se nesměly spojovat s ochrannou soustavou ani se zemí, pokud to nebylo vzláštními předpisy výslovně dovoleno (např. řídicí obvody pracovních strojů viz ČSN 33 2200, dříve ČSN 34 1630);
  • kovové pláště vodičů obvodů bezpečného napětí nesměly být vodivě spojeny s neživými částmi primárního obvodu;
  • vidlice malého napětí na straně bezpečného napětí musela být nezáměnná s vidlicí na straně nízkého napětí, tj. nesmělo být možné zasunout ji do zásuvek nízkého napětí;
  • pokud se jako zdroj bezpečného napětí použil transformátor, musel být tento při práci v kotlích, kovových nádržích apod. umístěn vždy vně tohoto prostoru;
  • neživé části elektrických předmětů a zařízení s bezpečným napětím nesměly být úmyslně spojovány s ochrannou soustavou ani se zemí. Výjimku tvořily případy, kdy to zvláštní předpisy přímo dovolovaly (viz ČSN 33 2200, dříve ČSN 34 1630).

Dnešní elektrotechnik osciluje mezi slaboproudými a silnoproudými zařízeními stále častěji, proto přesah tohoto vědomostního oprášení není od věci.

Autor tohoto textu byl Jiří Sajner v knize Práce na elektrických zařízeních z roku 1987.
TIP na aktuální literaturu hledejte například zde!
TEXT Z OBLASTÍ
SOUVISEJÍCÍ KONTAKT

Konec tisknuté stránky z portálu Elektrika.cz.