Poslední čtvrtstoletí jsem s veletrhy u nás a ve světě spojen, ať chci nebo nechci. Mám co srovnávat pohledem návštěvníka, novináře i spoluorganizátora. Pokud bych se měl vyjádřit k právě skončenému strojírenskému veletrhu, pak bych rád napsal něco jiného než co lze vyčíst z tiskových zpráv.
Veletrhy se vyvíjí souběžně s obory, kterých jsou nositely. Jádrem každé takové události jsou dva základní faktory, informace a jejich příjemci. Aby veletržní událost splnila svůj účel, je nutné, aby byly obě hodnoty vyvážené. Bez informací není publikum a publikum, kterému chybí ty správné informace, nelze označit za správný scénář.
Minulý týden se na MSV v Brně představil nový projekt Digitální továrna 2.0. Organizovat motivační setkání odborníků, realizátorů a zájemců o digitalizaci firemních či výrobních procesů mělo za cíl propojit fragmentované vědomosti, představy a také požadavky k vylepšení byznysu. Proto také Digitální továrnu 2.0 označuji za motivační, nikoliv kontraktační veletrh. Způsob konečného provedení byl však poměrně velkým "oříškem". Považte, šlo o nedigitální setkání nad tématem digitalizace.
Organizační tým se skládal z týmů vizionářů tématu a realizátorů. A v relativně velmi krátkém čase se podařilo vytvořit letošní první koncept Digitální továrny 2.0. Pokud uvádím "první", pak tím myslím verzi, která se zvládla uskutečnit. Myšlenek, vizí a představ bylo totiž daleko více. Ve hře byl čas, možnosti, vztahy a také rozpočet. Pokud se ozývá, že "je vše o penězích", pak bych oponoval, protože v mnohých případech byla realizace Digitální továrny 2.0 o důvěře a velkém nadšení.
Proč zrovna digitalizace strojírenství?Často se skloňoval název dávného "INVEXu", který letos v určitém smyslu zažil comeback. Až nyní chápu, že se musel pro svou velikost rozpadnout, aby se v jiných podobách navrátil zpět. A ne náhodou znovu do Brna. I přesto, že se jednalo o zaměření na strojírenský segment, analogicky se dá snadno odvodit nasazení i v jiných průmyslových oblastech. Strojírenství je nositelem velkého ekonomického obratu a právě zde se dá očekávat největší pozitivní efekt digitalizace.
Ohlasy jsme registrovali již na výstavní ploše. Jak od návštěvníků, tak od vystavujících. Asi společným sdělením bylo "... to jsem nečekal, fakt jsem se dozvěděl ...". Nepochybuji o tom, že by se nepodařilo udělat něco jinak, než by někdo měl v očekávání. Z mého pohledu perfekcionismus skončil právě s překotným nástupem technologií. Pokud svůj produkt vyladíte k dokonalosti, jde už pravděpodobně o běžný standard, který nikoho nepřekvapí.
Co bude dál? Digitální továrny 2.0 byl na první pohled známý. Výstavní plocha, stánky, konference, rozhovory, stream ... ale přece jen bylo ještě něco jiné. Kdo pomyslí na sociální sítě, digitální marketing a kampaně, pak tudy opravdu neproudila vyšší než standardní energie. Dovolím si to malé tajemství neprozradit, protože ho plánujeme příští rok ještě zvětšit.
Kdo nestihl návštěvu, nezaznamenal všechny vystavovatele, nebo by si chtěl znovu poslechnout některé rozhovory, bude mít možnost. Na Elektrika.TV budou některé rozhovory postupně vycházet.
A kdo byl vzniku Digitální továrny 2.0 nejblíže? Hlavnní tým: Zdeněk Havelka, Michalis Busios, Jiří Holoubek, Radmila Svobodová, Alena Minaříková, Pedro Gomez, Miroslav Minařík, Michal Svoboda, Lukáš Helan, Karin Broučková ... a příště o technické realizaci ...
Více o Digitální továrně 2.0
zde.