Z pohledu právních předpisů je vhodné zmínit a porovnat „motivace“ jak ze strany silnoproudu, tak ze strany slaboproudu. Silnoproudař pracuje s nn, tj. s vědomím, že jde o život, čemuž také odpovídá přísné nastavení právních předpisů. U slaboproudaře je situace jiná. Zde je důležité, jestli se jedná o PBZ nebo nePBZ. V případě PBZ
je samozřejmě situace shodná se silnoproudem, tj. také jde o život. Nicméně u zbylých nePBZ slaboproudých systémů (až na výjimky v oblasti Security, které jsou pro tyto účely bezpředmětné) již o život nejde. To je na jednu stranu pravda, ale na druhou tím definice motivací/povinností nekončí. Aby to nebylo tak jednoduché, tak je nutné v rámci nePBZ dle obr.1 rozlišovat mezi Elektronickými komunikacemi a Security.

Onen čtvrtý pilíř budovy – Elektronické komunikace – je na rozdíl od Security dnes brán jako veřejný zájem, a má tudíž i odpovídající oporu v právních předpisech. Na požadavek dostupnosti k veřejným službám elektronických komunikací pamatuje jednak §6, odst. 1, vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, tak speciální zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Tento zákon definuje elektronické komunikace jako přenosové systémy, popřípadě spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných sítí a mobilních zemských sítí, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí pro kabelové televize, bez ohledu na druh přenášené informace. Po posouzení těchto i ostatních návazných právních předpisů lze formulovat několik základních výchozích předpokladů/ premis:

•    Koncový uživatel nemá být omezen ve volbě poskytovatele služeb elektronických komunikací.
•    Vlastník domu, bytu nebo nebytového prostoru je povinen umožnit uživateli příjem rozhlasového a televizního vysílání vč. zřízení vnitřního komunikačního vedení včetně rozvaděče a koncového bodu sítě (pozn: případné spory o rozsahu těchto povinností jsou v kompetenci příslušného stavebního úřadu v součinnosti s ČTÚ).
•    Stavebník je povinen při realizaci stavby zajistit připojení objektu na sítě elektronických komunikací (formou přípojky).
•    Způsob provedení vnitřních komunikačních rozvodů má být v souladu s normovými hodnotami.

Do pestrobarevnosti nastavených motivací zbývají ještě systémy z oblasti Security, které vedle PBZ a Elektronických komunikací mají oporu v obecných právních předpisech rozhodně nejmenší, stručně řečeno kromě požadavku na koncesovanou živnost a ochranu osobních údajů žádnou. Výsledkem postupné komercializace bezpečnosti je stav, kdy Security (běžně se vyskytující v budovách) je záležitostí pouze smluvní a jakékoli technické požadavky se stávají závaznými pouze smluvními ujednáními. Ve výsledku se dá říci, že na rozdíl od Security jsou PBZ a Elektronické komunikace pro stavbu tzv. podmiňující.
 
Z předchozích řádků je patrné, že vzhledem k různě nastaveným právním oporám jednotlivých skupin slaboproudých systémů, je situace na trhu, tedy i v projektování, velmi nepřehledná. Lze říci, že mezi laickou, ale i odbornou veřejností, panuje jednotný názor a respekt pouze v případě PBZ, což je konec konců pochopitelné. Ostatní systémy jsou v rukách trhu, kde často vyhrává pravidlo – není žalobce, není soudce. Tomuto stavu, resp. těmto motivacím odpovídá také přístup ke vzdělání v jednotlivých oborech.