Povrchové rozvody elektřiny v dřevostavbách

S nejstarším způsobem provedení elektrických rozvodů v dřevostavbách se dnes lze setkat již jen výjimečně, převážně jen u ponechaných „mrtvých“ vedení. Jedná se o použití kroucených vodičů (jádra vodičů byla měděná, na nich byla základní pryžová izolace a na povrchu textilní oplet, tyto vodiče byly stočeny do šroubovice) upevněných na povrchu stěn na porcelánové roubíky. Přístroje (spínače, zásuvky) u tohoto způsobu rozvodu měly vesměs základní monturu a kryt z porcelánu a celková sestava přístroje byla namontována na dřevěnou destičku upevněnou na stěnu. Použité zásuvky byly obvykle vybaveny vestavěnou pojistkou a rovněž neměly ochranný kolík. Takto provedené rozvody je v současné době nutno považovat za naprosto nevyhovující jak z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem, tak z hlediska nebezpečí iniciace požáru.

Pozdější variantou těchto rozvodů bylo, že tyto vodiče byly uloženy do povlakové trubky, které měly korpus tvořen ze svinutého papíru, syceným asfaltem, doplněný ovinutým kovovým páskem. Elektroinstalační krabice jak odbočné, tak přístrojové byly tvořeny kovovým pláštěm vyloženým izolací z papírové hmoty napuštěné rovněž asfaltovou hmotou. Tyto krabice se ukládaly do nehořlavého lože, například sádrového, o tloušťce stěny minimálně 5mm. Tento systém se bez velkých změn využíval až do počátku šedesátých let minulého století, kdy byl ukončen pro zdravotní rizika dělníků ve výrobě tohoto úložného materiálu. Pokud se tento způsob provedení elektroinstalace v dřevěném objektu nachází a je funkční, nelze ho rovněž považovat za vyhovující, a to především i z hlediska degradace vlastností použitých izolačních hmot s ohledem na stáří rozvodů.

V šedesátých létech minulého století došlo k rychlému rozvoji chemického průmyslu v oblasti plastů vhodných pro elektrotechnický průmysl, a to především na bázi měkčeného PVC. V začátku využití těchto vodičů při jejich kladení na hořlavé podklady byla obava, že by vodič (kabel) ve své celistvé, průběžné části mohl iniciovat požár a z tohoto důvodu se elektrické rozvody (samotné vedení, odbočné i přístrojové krabice, svítidla atd.) podkládaly nehořlavou izolační podložkou, například lignátem nebo distančním uložením.

Tato obava u průběžného vedení se však nepotvrdila, takže zůstal požadavek na podkládání (distanční uložení) pro odbočné i přístrojové krabice, svítidla a další elektrická zařízení, pokud toto není přímo určeno pro montáž na hořlavý podklad.