#EH: Postup při normalisování v jejich začátcích před sto léty

1. Třeba rozhodnouti jasně a přesně, co se má normalisovati; rozhodnutí to závisí hlavně na okolnostech hospodářských! Nějakého věcného omezení toho, co by se mohlo normalisovati, není, rozhodují jen prvky hospodářské a psychické. Tak na př. se tvrdí, že nelze nor­malisovati dámské šaty, a přece jsou v konfekci mezinárodně normalisovány obchodními zvyklostmi hlavní míry šatu, jež se dělají na sklad ve 3 - 4 velikostech. Stejně je s mírami bot, rukavic, límců atd. Ale ani zde normalisace nepřestává; velký konfekční dům Marshall & Field v Chi­cagu dělá podle poslední mody na každou sezónu 3 druhy velikosti úplně stejných šatu, lišících se nepatrně barvou (ne vzorkem) aneb silou látky.

2. Dále je třeba rozhodnouti, jak se má normalisovati, neboť jsou dosud dva způsoby normalisace: normalisace výběrem, aneb nor­malisace výzkumem. Prvá vybírá z dosud vyráběného zboží to, které podle zkušenosti „praktiků“ ať obchodních či výrobních nejlépe vyho­vuje a se osvědčuje. Tohoto způsobu normalisace se hlavně užívá při takzvané simplifikaci. Druhý způsob snaží se najiti vhodnými pokusy, měřeními a výpočty, tedy metodami vědeckými, nejlepší a nejúčelnější řešení dané úlohy, tedy hledá optimum, jmenujeme-li tak nejhospodár­nější řešení technické úlohy.

Všeobecně nelze říci, který ze způsobů je lepší, neboť rozhodují zde nejen otázky hospodářské, ale i technické, konstruktivní a výrobní; jisto je, že oba způsoby mohou míti výsledek. Celkem však soustavné normalisování vede k vědeckému zkoumání a vědeckému přezkoušení starých zvyklostí. Tím se stává normalisace mostem, po kterém průmysl, výroba i obchod přecházejí k inodernisování a racionalisaci. Nelze ovšem ani zde zapomínati na hospodářské výsledky a důsledky takového roz­hodnutí.

3. Ponecháme-li dosud stranou otázku, kdo má normalisovati, je třeba rozhodnouti, kdy se má normalisace uskutečniti. Tu jsou dvě cesty možné, prvá, jež zavádí normalisaci postupně a zvolna, druhá, která ji zavede rázem. Rozhodnutí není snadné a závisí nesmírně na posici výrobce na trhu. Klasický příklad pro druhou cestu bylo přesed­lání Fordových závodů před 3 léty na nový model lidových aut tím, že se stará výroba rázem zastavila, a že se po několik měsíců konaly jen přípravy na novou výrobu.

V našich malých poměrech se velmi znesnadňuje přesedlávání na moderní normalisaci tím, že mnohé veřejné korporace a úřady velmi pomalu přijímají nové normy. Tím se působí nejen výrobcům, ale i celku velká hospodářská škoda, neboť se jen z liknavosti udržuje dvojí a tedy neracionelní výroba. Takový stav může býti na čas někdy i horší než před normalisaci.

4. Normalisace sama může míti úspěch, jen konají-li ji lidé dobré vůle; ani umíněnost, ani rozkaz normalisaci neuspíší. Proto při žádné normalisaci, ať závodní, ať mezinárodní, nesmí se z normalisačních prací někdo vylučovali, naopak nejlépe se osvědčuje pozvání všech interesentů, a v závodě všech oddělení, jichž se to týká. První čas každé takové porady se musí věnovati vytvoření srdečného ovzduší dobré vůle; čas na to vynaložený není ztracený.

5. Po dosažení dohody o předmětu normalisace a zvolení metody se má postupovali rychle, rázné a účelné, neboť jednak účastníci chtějí a mají právo vidět výsledky, jednak se tím nejlépe ukojí okamžitá po­třeba. Trváli normalisační práce dlouho, stane se snadno, že se časem změní okolnosti tak, že třeba začíti znova neb že se konjunktura pro­pase, aneb že nálada k dohodě zmizí. Postup těchto prací se nesmírně urychlí a zintensivní, když se o každém jednání týž aneb následující den napíše a rozešle věcný a logický zápis:

a) Odborné komise, které zpracují podrobně jednotlivé normy na vědeckém podkladě.

b) Přijetí stávajících a zavedených norem nejrůznějšího původu, jako normy jednotlivých závodů aneb normy cizí; přijetí se ovšem může státi jen se souhlasem interesentů.

c) Schválení norem spolupracujících odborných společností, pokud pracovní metody společností zaručují úspěch a všeobecný souhlas.

d) Přijetí všeobecných zvyklostí, což se hodí jen pro zcela jedno­duché případy.

a) Normy pro nákup hmot, polotovarů, strojů, staveb i zařízení.

b) Normy konstruktivní.

c) Normy nástrojů a nářadí.

d) Normy úkonů a prací.

Prvý druh norem jeví se tzv. specifikacemi, jakostními předpisy pro potřebné zboží a bude se jich v našem průmyslu jistě stále více a více užívati; proto uvedeme zde hlavní zásady, jak se sestavují. Specifikace

nákupní obsahuje totiž tři složky:

1. Jasné a odborné vypsání vlastností.

2. Vyzkoušení jich na dodávce.

3. Ustanovení, co se stane, nevyhoví-li dodávka.

Všechny tyto tři složky mají se koncipovali s dobrou vůlí, nebot největší chybou jsou drakonické specifikace (předpisy), které buď dodávku podstatně zdražují, aneb se obcházejí, často i nepoctivě proto, že jich nelze dodržeti.

Specifikace se dále mají dělati za styku s výrobcem, neboť velmi často nepatrná změna velmi podstatně dodávku zlevní.

Zkoušky ve specifikacích mají sloužili jen na zjištění žádané jakosti, nikoli k vědeckému zkoumání. Proto se má dáti přednost zkouškám jednoduchým a snadným. Do oboru zkoušek patří i rozhodnutí, kde a jaké množství se zkouší. Nesmí se také zapomínali, že žádná zkouška není zadarmo.

Velmi jasné musí býti ustanovení o nevyhovující dodávce; třeba rozlišovali mezi dodávkou, jež se nehodí technicky, a dodávkou, jež nevy­hovuje úplně hospodářsky.

Prvou dodávku je spravedlivo odmítnouti vůbec, u druhé možno skutečnou újmu vyvážili poenalisováním, jako na př. u transformátoru s menší účinností. Je však spravedlivo, aby se pak i prémií odměňo­vala dodávka s jakostí lepší, jež odběrateli poskytuje citelných hos­podářských výhod, jichž podle specifikace nečekal. Tak je zvykem pré­miovali vyšší účinnosti u vodních turbin aneb menší ztráty v železe u transformátoru.

---

Řádná specifikace musí býti výsledkem spolupráce oddělení nákup­ního, konstruktivního a dílen. Tato tři oddělení pak také musí dodávky podle specifikace kontrolovali tak, aby se časem podle nabytých zku­šeností mohla specifikace zdokonalili. Účelně lze dnes nakupovali v ně­kterém závodě, jen dbá-li se těchto zásad:

Poučným je přehled funkcí ústředního normalisačního oddělení výborně organisováných závodil Werner Werk fy. Siemens & Halske v Berlíně (Industrial Standardisation):

a) Sledování normalisace v průmyslu a užití její pro WW.

b) Zastupování zájmů WW v komisích normalisačních korporací veřejných a v komisích koncernu Siemens-Schuckertova.

c) Zřizování normalisačních oddělení v závodech WW.

d) Sbírání všech normalisačních prací závodů WW a jejich kontrola.

e) Příprava normalisačních listů k vydání.

d) Kreslení norem pro tyto normalisační listy.

g) Tisk, vydávání, rozdělování a registrace normalisačních listů a sešitů.

h) Dohled na uplatňování norem v závodech WW.

i) Evidence prodejných normalisovaných částí.

A. Obchodní prakse:
Korespondence, publikace a obchodní styky, výkresy, pravidla pro dodávky surovin, pravidla pro dodávky částí, organisace kanceláří a krámů, obchodní papíry, knihy a lístky.

B. Dílenská prakse:
Úprava povrchu kovů, apretura, nátěry, pravidla o broušení ná­strojů, zpracování isolačních hmot, pravidla vinutí, spojování, pravidla o montáži, pravidla o zkoušení a přijímání.

C. Kalkulace.

D. Základní normy:
Měření a řady čísel, strojnické konstrukce, elektrotechnické kon­strukce, nástroje, značky, názvy, zkratky.

E. Hmoty:
Železo, ocel a slitiny, mosaz, bronz a měď, hliník, alpaka, různé hmoty, isolační látky, laky, oleje, pryskyřice a pod.

F. Polotovary.
Rozdělení podle hmot jako výše.

G. Strojnické části:
Šrouby, šroubová spojení, klíny a řemenice, elementy spojo­vací a přenášecí, elementy pro řízení, škály, štítky, výstroj, pevné a pružné části.

H. Elektrotechnické elementy:
Spojovací části, kontakty, spínače, isolační elementy, odpory, magnety a elektromagnety, porculán, steatit, ebonit a pod., cívky a duše k nim, vodiče a příslušenství.

I. Nástroje a kalibry.
Ruční nástroje, vrtáky a třidla, frézy, nástroje řezací a střihači, soustružně, hoblovací a dírovací nástroje, soustruhy a upinadla, pomocné nástroje, leštící nástroje a různé.

J. Různé:
Podrobné normy, normy jiných závodů SS koncernu, normy cizích závodů, normy německé DIN, atd.

Konečnou snahou každého moderního závodu je dospěti touto normalisací částí a složek k normalizaci jakosti výrobku, i když výrobek sám není normalisován, neboť největší obchodní ztráty zaviní nestejná jakost. Aby se dosáhlo onoho ideálu, třeba výrobky i soustavně zkoušeti vedle normalisování.

---