Poslední ELEKTRO Emila Širůčka

Přestože časopis ELEKTRO a portál Elektrika lze nazvat konkurencí, spolupráce na pozadí existovala celou dobu. Osobně jsem toto médium vždy považoval za pokračování tradice Elektrotechnického Svazu Československého, resp. profesora Vladimíra Lista a jeho nadšených přátel. Pokud se začtete do vývoje elektrotechniky na počátku minulého století a pečlivě prozkoumáte tehdejší okolnosti událostí, neunikne vám, že všichni, kdo stáli v počátcích, tomu obětovali vše. A Emil Širůček, jako novodobý následník a pokračovatel, nebyl jiný. Spolu jsme se nepotkávali jen na komerčních událostech, měli jsme profesní vztah, kdy jeden nabízel myšlenky druhému a rádi jsme se vzájemně špičkovali. Každý z nás byl zcela jiný, zaměření obou médií bylo shodné a přesto všechno jsme šli každý za svou myšlenkou. 

Časopis ELEKTRO není pouhým inzertním plátkem
Nesoutěží o vydání většího počtu stejných komerčních sdělení. Má své autory, inzerenty a také svůj vlastní obsah. To je alespoň mé osobní kritérium při hodnocení periodik. Informační médium se dá posuzovat z různých úhlů pohledů. Pro někoho je rozhodující křídový papír, pro jiného počet obrázků, stránek, textu, někoho zajímá skutečný obsah a pro některé je to jen vydané číslo. ELEKTRO stále drží rovnováhu a svou tradiční úroveň.

Magické uzávěrky před tiskem
S velkou pravděpodobností většina čtenářů nemá ponětí o náročnosti výroby jediného čísla časopisu jako je ELEKTRO. My sami v Elektrice jsme si zkusili (2007-2010) sazbu a uzávěrku našich novin Electrotimes, abychom na vlastní kůži prozřeli z domněnky, že jde o snadný proces. Také proto, jsme tehdy Electrotimes vyměnili za Elektrika.TV. A od té doby jsme legendě papírového časopisu ELEKTRO začali skutečně vnitřně fandit. Zásadní rozdíl mezi námi, my máme uzávěrky průběžně, ELEKTRO jednou měsíčně.

Emil Širůček byl ředitelem,
před tím kdysi šéfredaktorem, ale ať již měl jakoukoliv funkci na vizitce, vždy musel hlídat všechny vrstvy společnosti. "Kéž by to vše bylo pouze o psaní článků!", řekne zaručeně každý na stejné pozici jako byl Emil. Nejdříve musíte splnit všechny související povinnosti (obsah, vývoj, vztahy, provoz, inzerenti, propagace ...) a pak, za odměnu, si můžete udělat nějakou svou vlastní reportáž.

A co bude dál?
ELEKTRO musí pokračovat! To mi říká můj osobní našeptávač! Považuji to za jakousi červenou nit české elektrotechnické identity. Před sto lety prý vše začalo v Praze na Vodičkově ulici u Bumbrlíčka ... ESČ ... a po sto letech to má skončit? Opravdu? Ano, vše začíná a vše končí. Pokud už je prvotní myšlenka elektrifikace tak rozvinutá, že není potřeba osobní invence, pokud se dnes již nenajdou investoři a především lidé oddaní tvorbou takového média, pak ano. Ale věřím, že to tak nedopadne!

A toto je poslední Emilovo číslo časopisu ELEKTRO
Původně jsem chtěl uvést co nalezneme uvnitř vydání. A nakonec jsem se neudržel napsat výše uvedené, k čemu před tím nebyl zvláštní důvod. Jednoduše jsme všichni pracovali. Nyní má však česká elektrotechnika o jednoho srdcaře méně.

  Emile, děkujeme ...