Toto opatření se uplatňuje v podstatě pouze u vysokonapěťových instalací, sítí a zařízení. Tam musí být osoby nebo zvířata chráněny před nebezpečným krokovým a dotykovým napětím, a to i v případech, kdy je zařízení v normálním bezporuchovém provozním stavu.

Pokud totiž elektrické zařízení pracuje i za svého normálního provozního stavu s velkými proudy odtékajícími do země (např. u zařízení elektrické trakce), vzniká na zemniči velký úbytek napětí. Ten, pokud by byl celý soustředěn do malé plochy kolem části, z níž proud prochází zemničem do země, by byl nebezpečný. Aby se dotykové a krokové napětí kolem
uzemněné části zařízení snížilo, je zapotřebí tento úbytek napětí na zemniči rozložit. To je možné použitím zemniče rozloženého na větší ploše. Okrajové části zemniče přitom mohou být uloženy hlouběji než jeho části v blízkosti uzemněného zařízení. Potenciál pak směrem od uzemněného zařízení postupně klesá a přechází rovnoměrně na úroveň potenciálu vzdálené země. Tak je dotykové a krokové napětí sníženo na přípustnou hodnotu.

Typickým příkladem zařízení, kde se řízení potenciálů uplatňuje, jsou trakční systémy, v nichž mohou vznikat velké zemní proudy.

Řízení potenciálu se používá ve vysokonapěťových sítích pro rozvod elektrické energie, v rozvodnách a jiných energetických zařízeních. V těchto případech ovšem není řízení potenciálů prostředkem základní ochrany, ale slouží vlastně jako ochrana při poruše. Například při zemním spojení ve vysokonapěťových sítích, což je poruchový stav, stoupne napětí na uzemnění celé stanice. Kdyby toto napětí bylo soustředěno do jednoho místa, bylo by nebezpečné.