První elektrická osvětlení
V sedmdesátých letech minulého století se na našem území začaly objevovat první elektrické soustavy tvořené dynamem, vodiči a Křižíkovými obloukovými lampami nebo již Edisonovými žárovkami. Součástí každé takové soustavy byla i malá parní elektrárna, jejíž dynamo bylo poháněno pístovým parním strojem či turbínou.

Rozvod elektrické energie na delší vzdálenosti neexistoval, a ani existovat nemohl, protože stejnosměrný proud, který dynama vyráběla, nebylo možné transformovat. Dynama musela produkovat potřebnou energii přímo na místě spotřeby. V roce 1878 bylo do tkalcovny v Moravské Třebové instalováno šest dynam a šest obloukových lamp s proudem 25 ampér. V témže roce byla osvětlena obloukovkami plzeňská papírna Ludvíka Pietta, cukrovar v Židlochovicích, Měšťanský pivovar v Plzni a brzy nato i řada dalších závodů. Po osvětlení továren se začalo s výstavbou osvětlení divadel a veřejných prostranství (Jindřichův Hradec, Písek, Pardubice). O tom, že naše země šly v té době v čele pokroku, svědčí i skutečnost, že již v roce 1882 postavil Thomas Alva Edison jako první v Evropě ústřednu v dnešním Janáčkově divadle v Brně. Poprvé tak bylo na starém kontinentu využito žárovkového světla ve veřejné místnosti. V témže roce ozářily Křižíkovy obloukovky pražské Stýblovo knihkupectví a Hainzovo hodinářství na Staroměstském náměstí. V roce 1889 vybudoval Křižík velkou elektrárnu v Praze na Žižkově, kde zpočátku pracovala čtyři dynama a poté ještě osm dalších. Současně bylo uvedeno do provozu žižkovské veřejné osvětlení s obloukovými lampami a žárovkami. Na síť se připojila i řada obchodů. Pro elektrárny bylo získání dalších zájemců o elektrickou energii (nejlépe továren) - kromě veřejného osvětlení - klíčovým problémem. Větší počet odběratelů totiž umožnil rovnoměrnější odběr elektrické energie po celý den, nejen v noci. Křižík osvětlil Žižkov nejprve šesti sty žárovkami (z nich většina byla umístěna v obchodech a bohatých domácnostech) a šestnácti obloukovými lampami.

Tento počet se záhy rozšířil na dvě stě padesát obloukovek, tři sta žárovek na veřejné osvětlení a přes dvanáct set žárovek na osvětlení soukromé. Jasná zář obloukovek osvětlovala hlavní ulici, žárovky ulice vedlejší. Žárovky však byly umístěny jako nouzové osvětlení na hlavní třídě. V případě, že obloukovka zhasla, automatickým přepínačem se rozsvítila žárovka. Žižkovská elektrárna je považována za první veřejnou elektrárnu v Čechách. V Praze (Žižkov byl tehdy samostatným městem) bylo trvalé elektrické osvětlení ulic instalováno až o pět let později, a to na Václavském náměstí. O rozsahu Křižíkových instalací elektrického osvětlení svědčí například práce provedené v letech 1885 - 86 na reprezentační budově na Žofíně (Slovanském ostrově). Hlavní lustr nesl dvě stě padesát žárovek, dva vedlejší lustry po sto devíti žárovkách a tento počet doplňovalo přes sto menších svítidel. Na západním konci ostrova byla zřízena domácí elektrárna se třemi plynovými motory napojenými na čtyři dynama. Další menší elektrárny pak vznikaly v různých místech Prahy, v Čechách i na Moravě. Kromě osvětlení se elektrická energie začala prosazovat i v dopravě. První městská elektrická dráha (tramvaj) v Rakousko-Uhersku byla postavena Křižíkem pro Jubilejní výstavu r. 1891 mezi Letenskými sady a dnešním Výstavištěm. Křižík pak postavil a 21. 6. 1903 uvedl do veřejného provozu první měziměstskou elektrickou železniční trať v Rakousko-Uhersku, a to mezi Táborem - Bechyní, která po modernizaci slouží veřejnosti dosud.

Na Zemské jubilejní výstavě v Praze 1891 dosáhl Křižík vůbec největšího úspěchu. Světelná fontána byla velkolepým překvapením pro návštěvníky, stejně jako obrovský reflektor osvětlující z věže Průmyslového paláce nejen výstaviště, ale i okolí.

Můžeme být pyšní, že v elektrotechnice jsme v dobách její pionýrské minulosti nezůstávali za světovým pokrokem. Od zavedení telegrafu, telefonu, až po využití elektrické energie k osvětlení či dopravě jsme uváděli vždy tyto novinky do praxe ne-li jako první v Evropě, pak záhy po Americe.

Zdroj: tiskoviny ČEZ