JE NUTNÉ ZDŮRAZNIT. ŽE NORMY ZTRATILY SVOJI ZÁVAZNOST. ALE NE PLATNOST!

Jak pohlížet na nezávazné technické normy a jak s nimi pracovat?
Filozofie je následující: Technická norma představuje standardní řešení a nezávazná je proto, aby se nestala překážkou pro řešení pokrokovější, modernější a lepší. Nezávaznost technických norem umožňuje toto řešení použít bez nutnosti absolvovat zdlouhavé vyjímkové řízení a přesvědčovat o jeho výhodnosti a kvalitnosti neopomenutelné účastníky, kteří o výsledku výjimkového řízení rozhodují. Je zde ovšem jedno úskalí, spíše však nebezpečí. Například u elektrické instalace, navržené a provedené podle nezávazných technických norem, v případě, že dojde k problémům, které nebylo možno předvídat, není třeba obhajovat zvolený způsob technického řešení a dalších detailů, neboť se jedná o způsob standardní. V případě odchýlení se od nezávazných technických norem, které samozřejmě je možné, už nastává situace, v takovém případě mnohem složitější. Zdůvodnění, že zvolené řešení je alespoň na té úrovni, jako řešení, uvedené v nezávazné technické normě, je pak nezbytné. Může být ovšem v některých případech jen velmi obtížné.

Proto se výrobci i montážní organizace v zemích, kde nezávaznost technických norem má už dlouhou samozřejmost, technickými normami stále raději řídí a jejich nezávaznosti využívají pouze vyjímečně, nastane-li skutečná akutní potřeba nestandardního řešení. Stejný postup je nutné doporučit i použivatelům této příručky. Dalším problémem je okruh "harmonizovaných norem", uvedených vždy jako příloha k vládním nařízením vydaným podle zákona č. 22/1997 Sb., ve mění zákona č.71/2000 Sb., (podrobnosti například IP č. 64 "Seznam harmonizovaných norem platných k 01.01.2002.).

USPOŘÁDÁNÍ ELEKTROTECHNICKÝCH A ENERGETICKÝCH NOREM
Předkládáme použivatelům této příručky přehled českých technických norem, které jsou zaměřeny na elektrotechniku a energetiku, (třídy 33 až 38) nebo je lze pro tyto oblasti využít. Tento přehled pochopitelně, (s ohledem na obsáhlost) neobsahuje veškeré české technické normy, ale převážně normy základní, (například pro veličiny a jednotky, spolehlivost, technické výkresy a pod., ale ne pro výpočetní techniku, týkají-li se této techniky bezprostředně) elektrotechnické a energetické. Základní změnou, kterými soustava českých technických norem prochází a na kterou je nutné upozornit, je zavádění mezinárodních a evropských norem do soustavy českých norem. Tím se do soustavy českých technických norem, které jsou uspořádány do jednotlivých tříd a skupin tvořících vždy určitý odborný celek, promítá koncepce a uspořádání mezinárodních norem, tedy prvek cizí, (uspořádání je zcela odlišné) a v žádném případě pochopitelně nepřispívá k zlepšení přehlednosti celého souboru norem.

SJEDNOCOVÁNÍ NÁRODNÍCH NOREM NA ZÁKLADĚ MEZINÁRODNÍCH NOREM
Zákon č. 22/1997 Sb., ve mění zákona č. 71/2000 Sb., ,,° technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů" neuvádí již přímé vyjmenování mezinárodních norem. Přesná dikce je uvedena v § 6, odst. e.): "plnění povinností vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích a využívání výsledků mezinárodní spolupráce". Tím lze rozumět jak normy vydané některou z celosvětových organizací, (například ISO nebo IEC) tak normy vydané regionálními organizacemi. Jejich nejbližším příkladem jsou pro nás Evropské normy vydávané evropskými normalizačními organizacemi CEN, CENELEC a ETSI.