Kabelová oka Al
PCP#7: Jak se žije, jí a pije na montáži v Iráku
Document Actions
Jak se žije na východním písku? V jakém komfortu se tam bydlí? Když skončí práce, jaká čeká montéra zábava, kam se v odloučení ubírají jeho myšlenky? Procházky pouští určitě nenahradí dlouhé procházky hustým českým lesem. Co tedy znamená, když skončí práce? Co jídlo? Kdo vaří a co vaří? Jak českému čtenáři co nejlépe popsat tamní situaci, aby byla taková práce motivační? Kdy se asi změní prvotní nadšení z dobrodružství ve standardní pracovní výkon? Apropo a co ženský? Jak vypadá ta jediná ženská, co bude asi v kantýně?
Redakce portálu Elektrika,
ze dne:
10.06.2022
reklama
V předchozím díle Tomáš popisoval pocity při odjezdu do neznámé země. Časté domněnky zpočátku a opakované konce. Popisoval dovednosti a znalosti zahraničního montéra ...
... přepis mluveného slova reportáže ...
Jak se tam žije? Jak tam bydlíš? Když vypadneš z práce, vypadneš i myšlenkama? Že by ses šel projít do nějakého pěkného lesíku, to neočekávám. Co u tebe znamená, když skončí práce? Kolik je to hodin a kam míříš? Do hospody asi ne ...
Tam se nedá moc věcí dělat. V podstatě ten kemp je osazený karavanama. Jsou to vylepšené kontejnery, ve kterých bydlíme po dvou. Na jedné straně jeden, na druhé straně druhý. Uprostřed je sociální zařízení a díky tomu, že už tam působíme delší dobu, tak ti zkušenější kolegové z nás si postavili vedle nohejbalové hřiště.
Pro větší náhled kliknout!
Na rafinérku jsme poslali dotaz, abychom se nenudili, na nějaké vybavení. Tak tam máme kulečníkový stůl. Je tam zařízená lehká posilovna. Je to o tom, jak kdo chce trávit čas. Třeba jeden stavbyvedoucí nás vždycky dokope k tomu, že si půjdeme zahrát nohejbal. Vytvoříme skupinu šesti borců. Ti hrají nohejbal, další kolegové si třeba sednou k tabulím, počítají nám to.
Tak se snažíme fungovat týmově. Co se týče ubytování, tak paradoxně je sranda, že v Čechách se obecně v bojleru vytváří teplá voda. V Iráku to funguje stylem, že v zimě se v bojleru vytváří teplá voda, ale v létě se v něm uchovává studená. Protože to je jediné místo, kde se dá uchovat studená voda. Bojlery i nádrže na vodu jsou mimo karavan a když je venku (na sluníčku může být třeba 80°C) tak jak udržet někde studenou vodu je problém. Pokud se člověk nechce spálit, když se jde osprchovat, tak jediná možnost je pustit si teplou z bojleru, která je vlastně studená.
Jak vypadá ta jediná ženská, co bude asi kantýnská?
Ženský na stavbě nejsou. Jediné, které se tam vyskytují teď v poslední době se tam objevuje inženýrka technologie a možná tam je i nějaká elektrikářka. Chodí normálně s šátkem na hlavě, jinak administrativní pracovnice, co chodí do rafinerie, jsou celé zahalené v klasickém černém oděvu.
Jak to na vás působí?
Nevím jak na kolegy, ale mě to nějak extra neovlivňuje.
Nevím jak na kolegy, ale mě to nějak extra neovlivňuje.
A co jídlo?
Tak to je kapitola sama pro sebe. Patřím k těm, co jsou extra odolní. Netrpím na střevní problémy, ale máme kolegy, kteří jsou schopní strávit i několik týdnů po příjezdu na záchodě, než si zvyknout na jejich jídlo! A konkrétně tady je bezpečnostní riziko, tak nás nikam nepouštějí. Jídlo nám vozí a připravují ho místní lidé v místních podmínkách. Většinou je to rýže, kuře plus třeba beran. Paradoxně zvláštní je to, že oni mají jiné chutě. Tak používají dost věcí ochucených do kysela.
V té lokalitě je velice populární takzvaný "basratee". Jsou to sušené limetky. Přidávají to do jídla a tímto dochucují. To jídlo je zvláštní. Člověku to nějak na začátku nepřijde, ale díky tomu, že to všechno na jedno brdo, tak postupně mu to začne už vadit. K obědu máme většinou rýži, rizoto s kuřetem nebo s hovězím nebo s beranem. Já to vždycky nepoznám. Buď se to dá jíst nebo se to nedá jíst. Vždy ve čtvrtek a pátek mají slavnostní jídlo, protože v pátek mají víkend, tak později rybu takže máme pečenou rybu.
Jeden týden tam byl kuchař, který se asi vyžíval v rizotu. Měli jsme 5 druhů rizota. Jedno s kuřecím masem, pak s kuřecím masem a koprem, pak s krevetami a takhle se to točí dokolečka.
Tragické jsou večeře. Standardně hranolky. K tomu karbanátek nebo teď nevím jak se to jmenuje. Prostě mleté maso napíchlé na špejli. Má hroznou chuť. Jíst se to dá tak čas od času. Jinak většinou, když se to nedá jíst, tak máme v rafinérce své smečky psů. Bereme to standardně našim hafanům, kteří jsou velice šťastní. Vždycky nás chodí vítat.
Čím to zapíjíte?
Co se týče pití, tak standardně voda. Ta je všude a dávají nám slazené limonády. Většinou Pepsi-cola, nějaké džusy.
A pivo?
Kolegové dokáží koupit nealkoholické pivo. Já si na pivo moc nepotrpím, takže to neřeším. Ale co se týče piva, tak si kupují místní nealkoholické pivo. Jinak vždy, když přiletí, tak se předzásobují na freeportu.
Nakoupí se co se dá. Kolega říká: "Není to o tom jakou máte rádi značku, ale o tom, co se tam zrovna dá koupit!".
Pokračování příště ...
| TEXT Z OBLASTÍ | SOUVISEJÍCÍ KONTAKT |
|---|---|
|
|
Příbuzné
Příbuzné články
PCP#9: Proč by v Iráku měli kromě rafinérií stavět také spalovny
Příbuzné diskuse a ostatní zdroje
Tomáš popisuje elektromontáže v Iráku