Nové elektrotechnické normy v oblasti pravidel pro elektrotechniku v roce 2008

Tato norma je českou verzí evropské normy EN 50160:2007 a s účinností od 2010-06-01 nahradí ČSN EN 50160: 2000 (souběžná platnost).

Norma popisuje a udává hlavní charakteristiky napětí v místech připojení uživatelů z veřejných distribučních sítí nízkého a vysokého napětí za normálních provozních podmínek. Norma udává meze nebo hodnoty charakteristických hodnot napětí, jaké může za normálních provozních podmínek očekávat kterýkoliv uživatel, nepopisuje průměrný stav veřejné distribuční sítě.

Předmětem normy je definování a popis charakteristik napájecího napětí týkající se: kmitočtu; velikosti; tvaru vlny; symetrie třífázových napětí.

Elektřina, tak jak je dodávána uživatelům, má různé charakteristiky, které jsou proměnné a které mohou mít vliv na užitečnost elektrické energie pro uživatele. Tato norma popisuje charakteristiky elektřiny v podmínkách střídavého napětí.

S ohledem na užití elektřiny je žádoucí, aby napájecí napětí bylo střídavé s konstantním kmitočtem, s dokonale sinusovým průběhem vlny a s konstantní amplitudou. V praxi však existuje mnoho faktorů, které způsobují odchylky. Na rozdíl od normálních výrobků je její užívání jeden z hlavních faktorů, které vyvolávají změny „charakteristik„.

Tam, kde je to možné, definuje tato norma běžně očekávané změny parametrů napětí. V jiných případech poskytuje pokud možno nejlepší kvantitativní naznačení toho, co lze očekávat.

Tato norma mimo jiné uvádí tyto údaje:

• Kmitočet sítě: Za jmenovitý kmitočet napájecího napětí je 50Hz. normálních provozních podmínek musí být střední hodnota kmitočtu základní harmonické měřená v intervalu 10s.
• Velikost napájecího napětí: Normalizované jmenovité napětí Un pro veřejnou síť nízkého napětí je
  • pro čtyřvodičové trojfázové soustavy
    Un = 230V mezi fází a uzlem;
  • pro třívodičové trojfázové soustavy
    Un = 230V mezi fázovými vodiči.

POZNÁMKA: V soustavách nízkého napětí je dohodnuté a jmenovité napětí stejné.

• Odchylky napájecího napětí: Odchylka napětí nemá přesáhnout ±10%.
  POZNÁMKA V případech napájení odlehlých oblastí, napájených dlouhými vedeními nn může někdy být napětí mimo rozsah Un +10%/-15%. Uživatelé sítě by o tom měli být informováni.

ČSN EN 50160/Z1 (33 0122) Charakteristiky napětí elektrické energie dodávané z veřejné distribuční sítě (červen 2008)
Tato změna obsahuje pouze informaci o souběžné platnosti ČSN EN 50160:2000 a ČSN EN 50160 ed. 2:2008 (souběžná platnost končí 2010-06-01).

ČSN EN 60664-1 ed. 2 (33 0420) Koordinace izolace zařízení nízkého napětí – Část 1: Zá-sady, požadavky a zkoušky (duben 2008)
Tato norma je českou verzí evropské normy EN 60664-1:2007, která je identickým převzetím mezinárodní normy IEC 60664-1:2007.

Uvedená norma s účinností od 2010-03-01 nahrazuje ČSN EN 60664-1 (33 0420) z dubna 2004, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou.

Daná norma se zabývá koordinací izolace elektrických zařízení nízkého napětí. Platí pro zařízení pro použití do 2000m nad hladinou moře, se střídavým jmenovitým napětím do 1000V se jmenovitými kmitočty do 30kHz nebo se stejnosměrným jmenovitým napětím do 1500V.

Nová norma stanovuje požadavky pro vzdušné vzdálenosti, povrchové cesty a pevnou izolaci pro zařízení s ohledem na kritéria jejich provedení. Zahrnuje metody elektrických zkoušek s ohledem na koordinaci izolace.

V daném případě se jedná o základní bezpečnostní normu, která má vést technické komise odpovědné za různá zařízení k tomu, aby rozumně upravily své požadavky tak, aby bylo dosaženo koordinace izolace.

Norma byla revidována pro zajištění rozlišené koordinace pro hlavní rozvody nízkého napětí, ostatní instalační systémy a vnitřní obvody zařízení. Zdůrazňují se pravděpodobnostní aspekty přepětí a jsou zahrnuty požadavky pro pevnou izolaci.

Kromě několika redakčních vylepšení, byly proti předešlému vydání provedeny následující hlavní změny:

• Doplnění japonských síťových podmínek s ohledem na jmenovitá impulzní napětí, zracionalizovaná napětí a jmenovitá napětí napájecích soustav pro různé režimy řízení přepětí.
• Doplnění dimenzování vzdušných vzdáleností menších než 0,01mm.
• Uspořádání tabulky a odpovídajících vzorců s ohledem na zkušební napětí pro ověření vzdušných vzdáleností v různých nadmořských výškách.
• Doplnění interpolace velikostí povrchových cest pro pracovní izolaci.
• Doplnění dimenzování povrchových cest s uvažováním žeber.
• Revize dřívější kapitoly 4 “Zkoušky a měření“ (nyní kapitola 6), aby se docílilo podrobnějšího popisu zkoušek a jejich účelu, zkušebního zařízení a možných alternativ.
• Změna Přílohy C “Metody měření částečných výbojů“ z dřívější technické zprávy typu 2 (nyní nazývané TS) na normativní Přílohu C.

V nové normě je mimo jiné uvedena rozsáhlá kapitola 3 „Termíny a definice“, z které je účelné uvést následující:

• Koordinace izolace: vzájemný vztah vlastností izolace elektrického zařízení při uvažování předpokládaného mikroprostředí a dalších ovlivňujících namáhání
• Vzdušná vzdálenost: nejkratší vzdálenost vzduchem mezi dvěma vodivými částmi
• Povrchová cesta: nejkratší vzdálenost mezi dvěma vodivými částmi po povrchu izolačního materiálu
• Pevná izolace: pevný izolační materiál vložený mezi dvě vodivé části
• Pracovní napětí: nejvyšší efektivní hodnota střídavého nebo stejnosměrného napětí přes jakoukoli jednotlivou izolaci, která se může vyskytnout, když je zařízení napájeno jmenovitým napětím
• Výdržné napětí: napětí přiložené za předepsaných zkušebních podmínek na vzorek, které nezpůsobí průraz a/nebo přeskok na vyhovujícím vzorku
• Impulzní výdržné napětí: nejvyšší vrcholová hodnota impulzního napětí předepsaného tvaru a polarity, která za stanovených podmínek nezpůsobí průraz izolace
• Pracovní izolace: izolace mezi vodivými částmi, která je nutná pouze pro řádnou funkci zařízení
• Základní izolace: izolace nebezpečných živých částí, která vytváří základní ochranu
• Přídavná izolace: nezávislá izolace, která je přidaná k základní izolaci pro ochranu v případě poruchy
• Dvojitá izolace: izolace obsahující jak základní, tak i přídavnou izolaci
• Zesílená izolace: izolace nebezpečných živých částí, která zajišťuje takový stupeň ochrany před úrazem elektrickým proudem, který je rovnocenný dvojité izolaci

ČSN EN 60664-1/Z1 (33 0420) Charakteristiky napětí elektrické energie dodávané z veřejné distribuční sítě (duben 2008)
Tato změna obsahuje pouze informaci o souběžné platnosti ČSN EN 60664-1:2004 a ČSN EN 60664-1 ed. 2:2008 (souběžná platnost končí 2010-07-01).

ČSN EN 60664-5 ed. 2 (33 0420) Koordinace izolace zařízení nízkého napětí – Část 5: Komplexní metoda pro stanovení nejkratších vzdušných vzdáleností a povrchových cest rovných nebo menších než 2mm (červenec 2008)
Tato norma je českou verzí evropské normy EN 60664-5:2007, která je identickým převzetím IEC 60664-5:2007.

Daná norma stanoví dimenzování vzdušných vzdáleností a povrchových cest pro prostorové vzdálenosti rovné nebo menší než 2mm na deskách s plošnými spoji a rovnocenných konstrukcích, kde vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty jsou shodné a procházejí podél povrchu pevné izolace, jako jsou dráhy popsané v článku 6.2 ČSN EN 60664-1 ed. 2.
Pozn. Dimenzování v této normě je přesnější, než je uvedeno v Části 1. Nicméně jestliže není přesnost podle této normy požadována, má být místo ní použita Část 1.

Tato norma může být použita pouze jako celek. Není dovoleno vybrat z této normy jeden nebo více článků a použít je namísto odpovídajících článků Části 1. Navíc tato část může být použita pouze společně s Částí 1.
Pozn. Omezení vzdušných vzdáleností na 2mm nebo méně platí pro základní a přídavnou izolaci. Celková vzdálenost zesílené nebo dvojité izolace může být větší než 2mm.

Uvedená norma má status základní bezpečnostní publikace podle IEC Pokyn 104.

Kromě několika redakčních vylepšení, byly proti předchozímu vydání provedeny následující hlavní změny:

• Doplnění japonských síťových podmínek s ohledem na jmenovitá impulzní napětí, zracionalizovaná napětí a jmenovitá napětí napájecích soustav pro různé režimy řízení přepětí.
• Doplnění dimenzování vzdušných vzdáleností menších než 0,01mm.
• Uspořádání tabulky a odpovídajících vzorců s ohledem na zkušební napětí pro ověření vzdušných vzdáleností v různých nadmořských výškách.
• Doplnění interpolace velikostí povrchových cest pro pracovní izolaci.
• Revize dřívější kapitoly 4 “Zkoušky a měření“ (nyní kapitola 6), aby se docílilo podrobnějšího popisu zkoušek a jejich účelu, zkušebního zařízení a možných alternativ.

ČSN EN 60664-5/Z1 (33 0420) Koordinace izolace zařízení nízkého napětí – Část 5: Komplexní metoda pro stanovení nejkratších vzdušných vzdáleností a povrchových cest rovných nebo menších než 2mm (červenec 2008)
Tato změna obsahuje pouze informaci o souběžné platnosti ČSN EN 60664-5:2004 a ČSN EN 60664-5 ed. 2:2008 (souběžná platnost končí 2010-10-01).

ČSN EN 60446 ed. 2 (33 0165) Základní a bezpečnostní zásady pro rozhraní člověk-stroj, značení a identifikaci – Značení vodičů barvami nebo číslicemi (idt EN 60446:2007; idt IEC 60446:2007) (vydání březen 2008)
Tato norma je českou verzí evropské normy EN 60446:2007, která je identickým převzetím mezinárodní normy IEC 60446:2007. Norma s účinností od 2010-03-01 nahrazuje ČSN EN 60446:2000, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou, a částečně mění terminologii uváděnou v ČSN 33 0165:1992.

Daná norma poskytuje všeobecná pravidla pro používání určitých barev nebo písmenno-číslicového značení k identifikaci vodičů za účelem vyloučení dvojznačnosti a zajištění bezpečného provozu. Tyto barvy nebo písmenno-číslicové označení vodičů je určeno k použití u kabelů nebo žil, sběrnic, elektrických zařízení a instalací.

Změny proti požadavkům předchozí normy jsou především:

• doplnění kapitoly 3 – Termíny a definice;
• doplnění kapitoly 4 – Identifikace vodičů;
• doplnění článků 5.3.4 až 5.3.6 – Používání dvoubarevných kombinací;
• doplnění článku 6.2 – Označení určitých vybraných vodičů;
• doplnění nové informativní přílohy A – „Identifikace některých vodičů značených barevným kódem a písmenno-číslicovým značením“;
• vypuštění staré informativní přílohy A – „Způsoby značení vodičů PEN v různých zemích“.

Byly doplněny následující definice:

• vodič pracovního pospojování: vodič zajišťující pracovní pospojování
• vodič pracovního uzemnění: uzemňovací vodič, který zajišťuje pracovní uzemnění
• vodič vedení; fázový vodič (v síti AC); krajní vodič (v síti DC): vodič, který je v normálním provozu pod napětím a je schopný podílet se na přenosu nebo rozvodu elektrické energie, není to však nulový nebo střední vodič
• střední vodič; vodič středního bodu: vodič elektricky spojený se středním bodem, schopný podílet se na rozvodu elektrické energie
• nulový vodič: vodič elektricky spojený s nulovým bodem (uzlem), schopný podílet se na rozvodu elektrické energie
• vodič PEL: vodič slučující v sobě funkci vodiče ochranného uzemnění a vodiče vedení
• vodič PEM: vodič slučující v sobě funkci vodiče ochranného uzemnění a středního vodiče
• vodič PEN: vodič slučující v sobě funkci vodiče ochranného uzemnění a nulového vodiče
• vodič ochranného pospojování: ochranný vodič zabezpečující ochranné pospojování
• uzemněný vodič ochranného pospojování: vodič ochranného pospojování vodivě spojený se zemí
• neuzemněný vodič ochranného pospojování: vodič ochranného pospojování, který není vodivě spojený se zemí
• ochranný vodič (označuje se: PE): vodič určený pro zajištění bezpečnosti, např. ochranu před úrazem elektrickým proudem

V normě je mimo jiné uvedeno:

• Pro označení vodičů jsou dovoleny následující barvy:
  • černá, hnědá, červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová, šedá, bílá, růžová, tyrkysová.
• Označení barvou se musí provádět u konců (zakončení) vodiče, přednostně však po jeho celé délce, a to buď barvou izolace, nebo barevnými značkami (markery), kromě holých vodičů, kde barevné označení musí být u konce vodičů a u připojovacích bodů.
• Barevné označení nebo barevné značky (markery) nejsou požadovány pro:
  • koncentrické vodiče kabelů;
  • kovové stínění nebo armování kabelů, jsou-li použité jako ochranné vodiče;
  • holé vodiče, kde trvalá identifikace není proveditelná;
  • cizí vodivé části použité jako ochranný vodič;
  • neživé části použité jako ochranný vodič.
• Doplňkové označení, například písmenno-číslicové, se připouští za předpokladu, že barevná identifikace zůstane jednoznačná.

ČSN EN 60446/Z1 (33 0165) Základní a bezpečnostní zásady při obsluze strojních zařízení – Značení vodičů barvami nebo číslicemi (vydání – březen 2008)
Tato změna obsahuje pouze informaci o souběžné platnosti ČSN EN 60446:2000 a ČSN EN 60446 ed. 2:2007 (souběžná platnost končí 2010-03-01).

ČSN 33 0165/Z3 Elektrotechnické předpisy – Značení vodičů barvami nebo číslicemi – Prová-děcí ustanovení (vydání – březen 2008)
Touto změnou se uvádí ČSN 33 0165:1992 do souladu s ČSN EN 60446 ed. 2:2008 (33 0165) především v oblasti terminologie.

Více informací z oblasti naleznete zde ...