Každého napadne při instalaci přepěťových ochran v síti nn myšlenka: zbytkové napětí při odvádění přepětí (po zapůsobení přepěťových ochran) by mělo být co nejmenší, tím bude ochranný účinek nejvyšší. Autor tohoto článku zaznamenal v minulosti dokonce tento argument od odborníka na přepěťové ochrany: „Já si koupím tyto svodiče přepětí třídy C“, poněvadž mají o 10 – 15V nižší omezovací napětí (v tomto případě šlo o varistorové svodiče, takže šlo prakticky o varistorové napětí, které bývá i u tohoto svodiče nazýváno též zapalovací napětí).

Jak je to tedy s kvalitou svodičů v tomto ohledu?

Nesmíme zapomenout na tato fakta:
1) Přepěťové ochrany tvoří ucelený systém, v němž má své místo každá třída požadavků na ně. Rozmezí přípustných zapalovacích (omezovacích) napětí je natolik široké, že určité místo daného typu ochrany v něm nemusí být kritické. Důležité je, aby na konci řetězce přepěťových ochran bylo zbytkové napětí na svorkách chráněného zařízení nižší než je odolnost chráněného zařízení předepsaná v ČSN EN 61000-4-5 (zákon č. 22), která musí být samozřejmě zajištěna.
2) Nižší napětí, kdy už ochrana začíná působit, znamená také její častější funkci, což může mít za následek snižování její životnosti, která závisí na počtu průchodů proudu. Z tohoto hlediska je lépe, když má ochrana spíše vyšší „zapalovací“ napětí.
3) U jiskřišťových svodičů bleskových proudů dochází při vzniku oblouku uvnitř svodiče k silnému snížení vnitřního odporu. Záleží na technologii konstrukce svodiče, zda jde téměř o zkrat nebo zda je odpor natolik vysoký, že následný proud ze sítě nízkého napětí trvá krátkou dobu a je daleko nižší než při zkratu. Podle zkušeností autora tohoto článku + měření počtu zápalů bleskojistek na nadzemních drátových vedeních může snížení zapalovacích napětí z 1,5kV na ca. 1kV znamenat desetinásobné zvýšení reakcí bleskojistek. V tomto případě může tedy snížení zapalovacího napětí mnohanásobné zvýšení zápalů bleskojistek. Pokud není dobře ošetřeno „vnitřní zhášení“ následného proudu přímo v ochraně, děje se tak předřazeným jištěním vně bleskojistky. Pokud nám záleží především na zachování ochranné funkce svodiče, využíváme k tomuto zhášení nadproudové jištění určené pro ochranu před nebezpečným dotykem a pro ochranu instalačních vodičů před proudovým přetížením. To ovšem znamená přerušování napájení, které je v tomto případě desetkrát častější. Je to žádoucí? Samozřejmě není. Zvláště pak u neobsluhovaných instalací, jakými jsou např. základnové stanice pro sítě mobilních telefonů, zařízení pro snímání a přenos dat rádiovým signálem, vykrývací vysílače televizního a rozhlasového signálu, stanice katodické ochrany apod. Víme dobře, že technologie RADAX-flow umožňuje spolupráci jiskřišťového svodiče s předřazenými pojistkami v rozmezí jmenovitých proudů 25 – 36 A/50 Hz, i s jističi od 40 do 50A.

Závěr:
Zbytečně nízké hodnoty omezeného (zbytkového) přepětí na přepěťových ochranách mohou přinášet problémy:
- snižování životnosti ochran
- zbytečné přerušování nepřetržitého napájení.
Je tedy žádoucí, aby měly ochranné úrovně určitý odstup od nejvyššího možného provozovacího napětí, přitom aby jejich ochranná úroveň byla vždy nižší než maximálně přípustná pro daný úsek vedení podle ČSN 33 0420 a pro koncové zařízení v souladu s ČSN EN 61000-4-5.

Pro posouzení kvality jiskřišťových svodičů je důležitý rovněž údaj minimálního jmenovitého proudu předřazené pojistky, která může být zapojena ať už v proudovém okruhu vedení nebo ve větví ke svodiči. Čím menší je tato hodnota (zajišťující „selektivitu“ s typem přepěťové ochrany), tím lze považovat svodič bleskového proudu za kvalitnější.