První uvedenou skupinou problémů je možné řešit vhodnou volbou typu chrániče (výhody typu G s dobou nepůsobení 10 ms). V případě ochrany v obvodu s rentgeny se nabízí použití ještě odolnějšího typu R, případně pro větší reziduální proudy se nabízí použití selektivních typů (nejčastěji s citlivostí 300 mA). Volba vhodného typu závisí na charakteru zátěže, zapojení a způsobu provozu (viz např. koordinace chráničů se svodiči přepětí). Pokud i přes všechnu snahu nějaké potíže nastanou, většinou lze najít uspokojivé řešení, aby instalace byla bezpečná a zároveň funkční. Obecně se dá říci, že nežádoucí vypínání chráničů je nepříjemné, ale nedochází k ohrožení bezpečnosti.

Méně příznivá situace nastává v případě, kdy proudový chránič nevybaví ani při vzniku většího reziduálního proudu. Jak bylo zmíněno výše, jednou z příčin může být přítomnost stejnosměrného reziduálního proudu, který dokáže tzv. oslepit chránič typu AC a ten není schopen vybavit. Řešením je volba typu A. V porovnání s tímto rizikem je ale v reálné instalaci daleko větší spící problém a tím je nefunkční proudový chránič, na kterého spoléháme jako na posledního zachránce. Obecně se ví, že je požadováno pravidelné testování funkce pomocí testovacího tlačítka, ale realita je jiná. V běžných domovních instalacích není žádná účinná možnost jak majitele donutit alespoň k občasné kontrole. Ve zdravotnických instalacích se naštěstí provádějí pravidelné kontroly, takže proudové chrániče jsou stále v poměrně dobré kondici. Již před mnoha lety bylo ověřeno, že pravidelně testované chrániče vykazují až desetinásobně vyšší životaschopnost než ty, které nebyly po uvedení do provozu nikdy testovány. Navíc bylo prokázáno, že zpožděné typy G a S vykazují podstatně vyšší provozní spolehlivost než nezpožděné typy.


Pro omezení rizika selhání se proto ve zdravotnických instalacích jednoznačně doporučují proudové chrániče se zvýšenou provozní spolehlivostí. Jejich konstrukce zaručuje, že není nutné provádět tak časté zkoušky funkce. Interval testování je jeden rok, což je výhodné právě pro instalace ve zdravotnictví, kde není možné odpojit některé obvody i po velice dlouhou dobu (ARO, JIP, atd.). V nedávné minulosti se používala řada PHF7, která byla řešena jako speciální patentovaná kombinace elektromechanického a napěťově závislého chrániče. Toto provedení se osvědčilo, ale napěťová závislost byla na závadu v některých zemích, kde se napěťově závislé typy obecně nepřipouštějí. Proto byla tato řada postupně nahrazena novou konstrukcí odvozenou od klasického elektromechanického chrániče, který je plně napěťově nezávislý, a proto je přijatelný ve všech zemích, které využívají IEC normy. Označení této nové generace je dRCM. Vedle základní funkce proudového chrániče se zvýšenou spolehlivostí je k dispozici i doplňková funkce signalizace hodnoty reziduálního proudu. Tyto přístroje jsou pouze typu A (citlivost na AC a pulzující DC reziduální proudy), typ AC se již nenabízí.


Na obrázku 4 je uveden typ dRCM, který vyžaduje testování funkce v intervalu 1 rok. Jak bylo zmíněno, konstrukce vlastního chrániče je shodná s běžně vyráběnými elektromechanickými typy. Rozdíl spočívá v tom, že celý mechanizmus je vyroben z vybíraných komponentů a tím je dosaženo užších tolerancí vybavovacích proudů. Proto je možné garantovat užší rozmezí vypínacích proudů od 75 do 100%, než tomu je u běžných typů (50-100%). Současně se používají vypínací charakteristiky G nebo S, což samo o sobě významně zlepšuje provozní spolehlivost. Pro informaci uvádíme přehled dnes nabízených typů (další podrobnosti jsou uvedeny v katalogu Instalační přístroje).

Ing. František Štěpán
Eaton Elektrotechnika s.r.o.