MIKLÍK v Prušánkách: Nenechat si ujet vlak a také nebýt otrokem státu!

Redakce:
Podzimní seance v Prušánkách sice neměla jarní návštěvnost, leč informace byly! V tomto článku se pokusím předat myšlenku Jaroslava Miklíka jeho živým slovem a opisem v textu ... (Upozornění: Opis živého slova je pochopitelně odlišný!)

Elektrotechnika je vlak. Ten jede po jednosměrné koleji. Není cesty zpět. Jedoucí vlak má před sebou mnoho vyhybek, které soupravu dostanou na cesty jiné. Před lokomotivou běží hrstka lidi s lucernou a hledají tu správnou cestu. Někteří upadli a vlak je přejel. V salonním vagonu hned za lokomotivou sedí soukromé firmy, které nám zabezpečují výchovu a vzdělávání vysloveně komerčně pro nás pro všechny.

V následujících vagónech sedí elektrotechnici, projektanti, revizní technici, montážní organizace ... jen se dívají dopředu, sedí a vezou se.

Vedle tohoto vlaku se drží madla ti, kteří jsou staří, nemocní. Jakmile se madla pustí, vlak jim ujede. A už nikdy, ten člověk, vlak nedohoní.

Hrozně mne mrzí, že ti, kteří sedí ve vlaku (byť s platnou jízdenkou) pouze čekají na  informace. My, kteří se vezeme vlakem, vůbec netušíme, kdo jsou ti světlonoši hledající cestu! Jsou tam různí zástupci společností, cechů, společenstev. Často nekoordinovaně nachází různé dvojkolejné cesty. Vlak se snadno dostává na slepou kolej a zastaví se.

Před revolucí existovala technická normalizace a ČSN byly k dispozici u všech podniků. Nebyly zdarma, ovšem byly  snadno dostupné. Dnes společnosti do počtu deseti lidí nemají prakticky finanční schopnost pořídit normy v dnes požadovaném rozsahu. A co je zcela katastrofální? Skutečnost, že nikdo netuší, zda dnes zakoupená ČSN za nemalé peníze bude platit ještě zítra! Nemyslím, že je nutné aby měl všechny ČSN montér, ale projektant by měl.

Kdo je to garážový projektant?
Před dvěma léty jsem hovořil na AMPERu o drobných podnikatelích v projektování. Tito lidé neprojektují garáže ale projektují z garáží, na  starých strojích a starém software. Tedy např. deset let stará T602 a tomu časově poplatný projekční systém. To je právě ten projektant, který se pustil madla vlaku a již nikdy ho nedoběhne.

Dnešní doba pro projektování je velmi dobrá. K dispozici jsou různá řešení. Je z čeho vybírat. Ovšem z hrůzou zjišťujete, že nelze použít stará pravidla. Kombinace moderních produktů, jejich používání, životnost a záruky se řídí dle aktuálních světových trendů.

Proč budeme v područí státu?
Podívejme se na ta množství elektrotechniků, vezoucí se ve vlaku. Sedí a čekají co se bude dít. A co se bude dít? To, co se bude hodit státu. Resp. to, co obhájí další profese. To, co prosadí lobby jiných oborů. To se bude dít. Elektrotechniků je stále mnoho. Většina z nich sedí a vyčkává. Malé skupinky se snaží ale bojují proti sobě. Jednotu nevytváří. Neexistuje tedy jeden hlavní požadavek. Existuje mnoho rozdílných názorů, které ve svém součtu pro vládnoucí sestavy politiků znamenají pouze shluk nesrozumitelných údajů ...

Vždyť se podívejme jen na naši vyhlášku 50/78Sb.!
Třicet let starý předpis dodnes přežívá v různých obměnách, nejednotě výkladu a přezkoušení. Stále se hovoří o změně. Návrhů bylo již nespočet. Bohužel v republice neexistuje síla (autorita), která by tento úkol dovedla k cíli.

Musíme si přiznat, že čekáme na zázrak.
Každý z nás, nechť si přizná svůj vlastní nezájem o vývoj. A pokud si toto uvědomí, snadno pochopí, že si odebírá morální právo kohokoliv kritizovat,když on sám ruku k dílu nepřiložil.

Národní soustava povolání
vznikla soustava financovaná z fondu EU "Sektorová rada elektrotechnická". Ovšem kdo ví, kdo tuto radu založil, kdo je členem nebo co bude mít tato rada za úkol? ....

O tom, že profese upadá, bohužel již není pochyb ...
vzpomeňte si, že kdysi byly elektrotechnické školy výběrové! Dnes se hlásí na náš obor velmi málo zájemců. Jedna část nemá vážný zájem a druhá s úspěšnými výsledky pokračuje na vysoké školy. V řemesle chybí kvalifikovaní pracovníci. Na jedné straně chybí řemeslníci a na straně druhé se plní úřady práce obory, které společnost nepotřebuje. resp. je menší poptávka na vysokou nabídku.

V kraji Vysočina si elektrotechnici vystačí i bez platné vyhlášky 50/78Sb.
Tato skutečnost nezajímá žádný úřad. Pouze v případě nehody se hledá důvod na koho uvalit vinu. Tedy vyhlášku 50/78Sb. si lidé obnovují spíše proto, kdyby náhodou .... nikoliv proto, aby se udržovali ve vědomostní kondici. Také proto můžeme v různých koutech republiky spatřovat rychlé dálkové korespondenční kurzy vyhl. 50/78Sb., které spočívají především v převodu peněz a vystavení certifikátu.

Setkání organizoval Karel Sovák www.zkušebna.cz.

Závěr redakce:
Po mnohé tyto informace překvapením nejsou. Pro jiné je vývoj v elektrotechnice zcela lhostejný. O mnoha věcech se v naší společnosti nehovoří. Jde o jakési tabu. Není právě toto jedna z chyb?

Máte k tomuto tématu svou připomínku, názor? Diskuzi naleznete zde!