Měření odporu ochranného vodiče

Tímto měřením se prokazuje, že ochranné spojení neživých částí s ochranným vodičem napájecí sítě je dostatečné k:

• včasnému odpojení spotřebiče v případě poruchy, kdy se na neživé části průrazem izolace dostalo napětí ze živé části,
  

• odvedení unikajících proudů do země,

• vyrovnání potenciálů mezi zemí a neživými částmi.

U klasicky provedených spotřebičů třídy ochrany I, tj. těch, u nichž v případě poruchy základní izolace mezi živými a neživými částmi dojde k automatickému odpojení, kdy poruchový proud procházející obvodem, jehož součástí je fázový a ochranný vodič, způsobí vybavení ochranného prvku, se měří odpor ochranného vodiče přívodu. Tím, že se naměří dostatečně malý odpor ochranného vodiče, je ověřena jeho spojitost. Ta je důležitá pro zajištění včasného odpojení v případě průrazu izolace, k odvedení unikajících proudů, které by jinak protékaly tělem uživatele, do země, a také, a to v případě, že průraz není dokonalý, k vyrovnání potenciálu mezi neživou částí a zemí, se kterou je ochranný vodič přívodu ke spotřebiči spojen.

Při prohlídce je třeba zkontrolovat, zda ochranný vodič po celé své délce od místa připojení až k ochranné svorce ve spotřebiči prochází v jednom celku a dále pak k připojeným neživým částem pokud možno bez přerušení s co nejméně spoji. Připojení ochranného vodiče a jeho spoje je nutno zkontrolovat nejen prohlídkou, ale je účelné přezkoušet i pevnost spojů rukou.

O tom, že je elektrický odpor ochranného vodiče dostatečně nízký, je nutno se přesvědčit měřením (viz obr.). Za maximální hodnotu pro dosažení spojení s dostatečně nízkým odporem je možno (velmi zhruba) pokládat hodnotu odporu do 1Q. Norma předepisuje 0,2Q.