Některé předpisy upravující bezpečnost a odstraňování rizik
Za jednu ze změn v oblasti bezpečnosti práce, která představovala jiný přístup k řešení problematiky je možno označit Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 155 o bezpečnosti a ochraně zdraví pracovníků a o pracovním prostředí – přijatou jako vyhláška č. 20/1989 Sb. do našeho právního řádu. V částečné návaznosti na Směrnici Rady EU o provádění opatření na zlepšení BOZP č. EEC/391/89 znamenala přijetí postupů, které respektovaly možnosti vědy a techniky současnosti. Konkrétně u odstraňování rizik na úrovni podniků bylo u postupů uvedeno hodnocení se závěrem – pokud je to technicky možné. Z toho bylo možno odvodit poznání, že některá rizika nelze odstranit a uplatňoval se postup k jejich snížení a zmírnění na přijatelnou míru. Další změny navazovaly na přejímání a sjednocování požadavků v návaznosti na vstup ČR do evropských struktur a sbližování našeho právního systému s vyspělými státy Evropy. Tolik k základním ustanovením a zařazení elektrických zařízení z hlediska bezpečného provozu a omezení negativního působení na okolí, tedy provozních rizik. Je nutno vycházet z faktu, že celý proces bezpečnosti technických zařízení a odstraňování rizik se neustále vyvíjí a proto dochází k jeho změnám nebo úpravám. Znamená to určité složitosti a nutnost sledování změn hlavně v technických normách a technických předpisech, ale jiné řešení není pro dosažení potřebné úrovně dosti dobře možné.

V další části jsou uvedeny některé předpisy související s problematikou:

• zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zde zejména hlava pátá - Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a § 273 Předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
• nařízení vlády č. 461/2000 Sb., kterým se provádí zákoník práce,
• zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru, ve znění pozdějších předpisů,
• zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce,
• zákon č. 253/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o inspekci práce,
• zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
• nařízení vlády č.17 – 27/2003 Sb., kterými se provádí zákon č. 22/1997 Sb., a jsou stanoveny technické požadavky na jednotlivé výrobky a zařízení podle charakteru jejich použití (po vstupu ČR do EU),
• zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku,
• zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů
• zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků,
• nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,
• nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí (Příloha – kapitola 2.1 Elektrické instalace),
• nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky,
• nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu,
• nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění pozdějších předpisů,
• nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích čistících a dezinfekčních prostředků,
• vyhláška č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti,
• vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice,
• vyhláška č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení,
• vyhláška č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích,
• vyhláška č. 20/1989 Sb., Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků a pracovním prostředí (Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 155 z 23.6.1981),
• sdělení č. 433/1991 Sb., Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví (Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 167),
• zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů,
• nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o požární ochraně,
• technické normy ČSN, zejména ve vztahu k bezpečnosti technických zařízení podle druhu a provozních podmínek, ve kterých bude provozováno.

Jak již bylo zmíněno dochází u zákonů, technických předpisů, vyhlášek a norem k celé řadě změn a proto je uvedený přehled jen dílčí informací, která neobsahuje všechny elektrotechnické činnosti a případně související požadavky pro další technická i jiná zařízení.

Závěr
Za důležitou součást odborné způsobilosti v elektrotechnice je možno označit znalost souborů právních předpisů a normativních dokumentů spojených s odbornou činností. Smyslem je zajistit standardním způsobem požadovanou úroveň technických zařízení, kdy o vyhrazených zařízeních to platí obzvláště. Odborné technické činnosti, včetně elektrotechniky, mohou zásadním způsobem ovlivňovat bezpečnost zařízení a to od jejich přípravy a zhotovení přes údržbu, kontrolu a revize prakticky po celou dobu provozu až do konce životnosti. Proto je v mnoha odbornostech zaveden systém prověřování vědomostí a přezkušování, který má přispět ke sledování nových trendů a změn požadavků předpisů všeho druhu, zejména potom technických norem. V současnosti je frekvence změn předpisů poměrně vysoká a nelze pro nejbližší období předpokládat nějakou změnu. Vyplývá to z přizpůsobování našeho právního řádu mezinárodním, zejména evropským zvyklostem, bez kterých bychom jen těžko obhajovali postavení našeho státu v mezinárodním měřítku. Smutnou skutečností zůstává, že v odborné přípravě elektrotechniků je stále celá řada překážek, převážně administrativního charakteru, vyplývající z nedobré legislativy, která vzdělávací proces komplikuje, ztěžuje a někdy jej přímo brzdí. Vyplývá to mimo jiné i z finančních nákladů na zajištění předpisů, vyhlášek a norem jejichž platnost má někdy téměř jepičí život a odrazuje vlastně řadu pracovníků od pohotového získávání informací a doplňování potřebných vědomostí.
V souvislosti s prováděním prací a s obsluhou elektrických zařízení je třeba si uvědomit, že se jedná o vyhrazené technické zařízení, tedy takové, u kterého je třeba počítat s určitou dosti vysokou mírou rizika. Využití elektrické energie je zaměřeno na poskytnutí služeb v nejrůznějších oblastech lidské činnosti a to tak, aby byla odstraněna namáhavá práce, zajištěny lepší pracovní podmínky, mechanizovány jednotvárné práce, rozšířily se možnosti v oblasti kultury, přenosu dat, vzdělávání, životních podmínek a je možno vyjmenovat mnohé další. Kromě zmíněného dobrodiní je však využití elektrické energie spojeno mnohdy s rizikem a nežádoucími účinky, které je třeba minimalizovat mimo jiné prevencí, kvalifikovaným přístupem a trvalým zvyšováním odbornosti.