PŘEDPISY UPRAVUJÍCÍ BEZPEČNOST A ODSTRAŇOVÁNÍ RIZIK U ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ Zákony – nařízení vlády – vyhlášky 

...pokračování

Bezpečnost a rizika obecně
Elektrické zařízení jako vyhrazené technické zařízení vyžaduje k bezpečnému provozu a minimálnímu riziku dodržování některých zásad. Zde je možno vycházet z již zmíněného schématu obsahujícího základní požadavky bezpečnosti. Pokud nebudeme uvažovat nejjednodušší obsluhu elektrických zařízení a spotřebičů půjde o odbornou způsobilost. Základem je dosud platná vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice a to přes řadu nedostatků vzhledem k praxi. Při stále stoupající složitosti elektrických zařízení se stává odborná způsobilost nutností pro kvalifikovaný výkon povolání a řemeslných činností. Dovolím si doplnit, že i zde by mělo dojít k rozlišení skutečné odbornosti ve vztahu k široké škále specializací, které dnes elektrotechnika představuje. Každý, kdo o této problematice něco ví si sám dokáže udělat úsudek o lidech se „všeobjímající“ vědomostí v elektrotechnice. Zásahy laiků do elektrického zařízení je možno obecně označit za evidentně rizikové.

Jaké ohrožení bezpečnosti nebo jaká rizika při práci, provozu, údržbě a dalších činnostech na elektrických zařízeních a s nimi vznikají?
V prvé řadě jde o úrazy elektrickým proudem, kde je problematika rozpracována asi nejlépe s ohledem na dlouhodobou znalost tohoto problému. Pokud budeme vycházet z technických norem a ustanovení jedné ze základních je třeba též připomenout ohrožení hospodářských zvířat. Nejedná se o porovnání mezi osobami a hospodářskými zvířaty, ale o společně ohrožující činitel, kterým je působení elektrické energie na živý organismus. Dovolím si poznamenat na základě praxe, že se můžeme setkat s údivem při konstatování, že celá řada hospodářských zvířat je citlivější na elektrické podněty než člověk. Když na doplnění připomeneme, že se odborníci do zemědělství zrovna nehrnou máme částečné vysvětlení pro nežádoucí události, které zde vznikají. Přitom vnější vlivy na technická zařízení v zemědělství působí většinou mnohem více než v řadě jiných odvětví hospodářství.

Dalším ohrožením jsou hmotné škody, které představují požáry a průmyslové výbuchy či havárie iniciované elektrickým podnětem. V rámci vzdělávání elektrotechniků a při získávání odborné způsobilosti jsou probírány požadavky technických norem, které řeší ochranu před požárem. Za připomínku stojí, že jde o návaznost technických norem a dalších předpisů z oblasti požární ochrany. Zákon o požární ochraně, vyhláška o požární prevenci a nařízení vlády k provedení zákona o požární ochraně se v mnohém odvolávají na normy, ale také na místní předpisy a návody výrobců či technickou dokumentaci. Je třeba si uvědomit, že se zmíněné technické podklady takto stávají závaznými na úrovni předpisu, který je uvádí. Pro někoho to může být překvapením zejména u tepelných spotřebičů. Tím je možno upozornit na nutnost provádět elektrická zařízení a jejich posouzení podle celého souboru platných technických norem. Jestliže to platí pro základní soubor ČSN 33 2000, je třeba postupovat stejně u norem mimo třídy elektrotechniky ČSN 33 až 38, které upravují provoz některých zařízení a spotřebičů. U topidel je to příkladně ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení a zde zejména požadavky na bezpečné vzdálenosti od hořlavých předmětů a podkladů.

K problematice požární bezpečnosti je možno zařadit i provedení elektrických instalací v budovách a to nejen za normálních podmínek provozu. Pro elektrickou instalaci by mělo obecně platit, že se nesmí stát zdrojem nebezpečí nebo ohrožení úrazem elektrickým proudem; nadměrným teplem nebo požárem; průvodními jevy provozu (elektrický oblouk, mechanické a dynamické účinky a další). Je třeba počítat s dalšími požadavky, příkladně že:

1. určité části instalace musí být provozuschopné i při neobvyklých a mimořádných stavech jaké představují požáry, zátopy a další ohrožení,
2. elektrické instalace a trasy vedení nesmějí usnadňovat a přispívat k šíření požáru,
3. elektrické instalace a vedení nesmějí při požáru zvyšovat nebezpečí jevy jako je vývin toxických plynů a zplodin, snížení viditelnosti apod.

Jedná se mimo jiné o vazbu elektrických instalací na stavební zákon a otázky provozní či projektové dokumentace, podle kterých by měla být problematika řešena. Často jde však jen o zbožné přání a některé instalace představují technickou lidovou tvořivost. K jakým následkům a koncům potom dochází je možno vysledovat z různých vydání černé kroniky nebo neradostných statistik požárů zpracovaných Hasičským záchranným sborem.

Je zde v této souvislosti ještě jeden dosti podstatný problém v elektrotechnické praxi a to rozváděče. Technické požadavky vycházejí ze souboru norem ČSN EN 60439, kde pro laickou obsluhu jsou určeny typově schválené rozváděče TTA. V provozu by se mělo jednat o schválený výrobek (tedy bezpečný) a jeho instalaci by měla provádět kvalifikovaná osoba. Vše je ještě doplněno požadavky na přezkoušení a revizi. Jak je tomu ve skutečnosti není žádným tajemstvím a samovýroba rozváděčů ze schválených výrobků není ničím neobvyklým. Potíž je však v tom, že schválená rozváděčová skříň naplněná schválenými přístroji nevytvoří automaticky typově schválený rozváděč. Potom platí, že pokud se nic nestane je vše v pořádku. Když se něco stane je vše jinak. Jen namátkou častý nedostatek sestavovaných rozváděčů jsou neupevněné svorky vodičů uvnitř rozváděče, když norma říká něco jiného. Je možno jmenovat i dodatečné upevnění přístrojů kovovými šrouby do plastové skříně s označením dvojité izolace, kde výrobce podobný zásah nepředpokládá. Trochu zarážející u rozváděčů je celá řada vzdělávacích akcí pořádaných jak výrobci tak agenturami, cechy a společenstvy, které v minulosti podrobně řešily problematiku výroby, údržby a schvalování.

K vlastním činnostem na elektrických zařízeních došlo k podstatné změně, když koncem roku 2005 přestal platit po přechodném období soubor norem ČSN 34 3100 – 91. Nebudu se blíže věnovat tomuto problému ani nové normě ČSN EN 50110 ed.2. Pouze si dovolím připomínku, že nová norma nevede tak říkajíc technika za ruku a neobsahuje technicko organizační opatření. Uvádí pouze požadavky a limity, které mají být dodrženy a nechává na řešiteli jak se s nimi vypořádá. Je to vlastně naplnění požadavku po samostatnosti v počínání, po které technici na mnoha akcích po celá léta volali. Proto je překvapující, že když zde možnost volby je, najednou to pro někoho zase není dobře. Skutečností zůstává, že současná evropská normalizace technicko organizační opatření v normách neuvádí a že tomu tak bude i do budoucna. Řešení bude na každém, kdo bude před problém postaven, včetně toho jaké řešení zvolí a v případě potřeby obhájí.

...pokračování