PŘEDPISY UPRAVUJÍCÍ BEZPEČNOST A ODSTRAŇOVÁNÍ RIZIK U ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ Zákony – nařízení vlády – vyhlášky 

Úvod

Působení elektrické energie mimo vyhrazenou oblast představuje možnost specifického ohrožení, které obvykle člověk není schopen rozlišit svými smysly dříve, než k němu dojde. Obecně můžeme konstatovat, že elektrický proud je nebezpečný pro toho, kdo nezná jeho účinky a kdo nepřizpůsobuje svoje jednání platným fyzikálním zákonům.

Elektrická energie se dosti rychle prosazovala již v minulosti v mnoha oblastech lidského počínání. Znamenalo to výstavbu nových zdrojů, rozvodů elektřiny, přístrojů k ovládání toku energie a také vytvoření pravidel pro využití elektrické energie. S velkou řadou předností, které elektřina nabízela se postupně ukazovala negativní stránka působení v případech, kdy se vymkla kontrole a regulaci. Nežádoucí události způsobené elektrickou energií bylo třeba omezovat a provádět potřebná ochranná opatření. V prvé řadě to byla ochrana před úrazy elektrickým proudem a následně i ochrana majetku v případech požárů iniciovaných elektřinou.

Administrativní předpisy upravovaly požadavky na živnostenské provozovny k účelu výroby a vedení elektřiny zřízené vázáním na udělení zvláštní koncese již říšským zákonem č. 188 z 20.12.1883. Pro podnikání jsou nyní podmínky upraveny živnostenským zákonem – zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Pro elektrotechnickou praxi je dosti komplikující skutečnost, že počet změn tohoto zákona je opravdu značný, což pochopitelně ztěžuje orientaci v samotném zákoně. Na živnostenský zákon navazují některá nařízení vlády jako nařízení č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných, ve znění pozdějších předpisů (nařízení vlády č. 492/2004 Sb.), nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů (nařízení vlády č. 491/2004 Sb.) a nařízení vlády č. 209/2001 Sb., kterým se stanoví seznam živností jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky na odbornou způsobilost stanovenou tímto nařízením.

Ve vztahu k současnosti je možno připomenout schválení bezpečnostních předpisů Elektrotechnického svazu československého v Praze výnosem ministerstva veřejných prací dne 30.3.1921 s působností od 15.4.1921, po vydání doplňků k předpisům z roku 1920. Připomeňme, že šlo o dlouhý časový úsek, kdy činnost v oblasti elektrotechniky upravovaly Předpisy ESČ, a poslední byly vydány v roce 1950. Následovalo období, kdy činnosti v elektrotechnice upravovaly technické normy a to závazným způsobem na základě zákona č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci, který platil do 15.9.1991 a byl nahrazen zákonem č. 142/1991 Sb., o československých technických normách. Podle tohoto zákona je již na normách uváděno jen jedno datum a to měsíc vydání normy a normy se staly většinou nezávaznými. Definitivní změnu v závaznosti technických norem potom znamenal zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a soubor nařízení vlády, kterými se zákon prováděl.

Na základě zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod je uplatňován článek 2 – Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá a článek 4 – Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Pokud vezmeme v úvahu ukládání povinností technickou normou z doby její závaznosti, potom je zřejmé, že bylo třeba učinit kroky k nápravě a sjednocení postupů ve vztahu k právnímu systému Evropy.

Všechny zde uvedené důvody jsou ještě propojeny se zákoníkem práce a jeho novelami, především od roku 2000. Jedná se zejména o hlavu pátou zákoníku práce, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, která obsahuje ustanovení o prevenci rizik (§ 132 a), odborné způsobilosti (§ 132 b), výrobních a pracovních prostředcích a zařízeních (§ 134 a) a zvláštní odborné způsobilosti (§ 134 b). Zákoník práce však není jediným zákonem, který upravuje činnosti na úseku elektrotechniky. U staveb jde ještě o stavební zákon, u spotřebičů a výrobků o zákon o obecné bezpečnosti výrobku. V oblasti samotného výkonu činností na vyhrazených technických zařízeních o zákon o státním odborném dozoru a zákon o inspekci práce. Všechny uvedené oblasti lidské činnosti by měly z hlediska elektrických zařízení směřovat k co nejvyšší bezpečnosti a z pohledu nových zákonných ustanovení k odstraňování rizik. Vše lze zjednodušeně zařadit do schéma následujícím způsobem:

Bezpečný výrobek <--> Odborná způsobilost <--> Bezpečnost <--> Odstraňování rizik

Pokud chceme v elektrotechnice zachovat jeden ze základních požadavků vycházejících z technických norem, potom je třeba, aby došlo v vzájemnému propojení a návaznosti výše uvedených činitelů. Je možno vycházet příkladně z ustanovení ČSN 33 2000-1, aby elektrická zařízení byla používána k účelu, ke kterému jsou určena (čl. 12.1) a byla zajištěna bezpečnost osob, hospodářských zvířat a majetku v případě ohrožení nebo poškození, k nímž by mohlo při obvyklém užívání elektrických instalací, rozvodů a dalších zařízení dojít (čl. 131.1). Z hlediska samotného výrobku považuje zákon (č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobku, § 3) za bezpečný výrobek takový, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jehož užití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném používání výrobku.

Zbývá ještě krátká zmínka k pojmu rizika, který je zaváděn příkladně novelami zákoníku práce počínaje rokem 2000. Pracovní rizika představují vazbu mezi člověkem, strojem a pracovním prostředím. Vyhledávání, posuzování a odstraňování pracovních rizik patří do oblasti prevence, která má stále větší význam. Je to možno dokladovat podle škod v pracovním procesu, které postihují životy, zdraví, pracovní prostředí a také jsou příčinou majetkových škod. S rozvojem strojního vybavení na pracovištích a nástupem stále složitější techniky rostou bohužel také škody vzniklé při nežádoucích událostech. Mnohým z nich bylo možno předejít vyhodnocením existujících rizik a učiněním potřebných opatření k jejich odstranění nebo alespoň snížení na přijatelné minimum.

Analýza a hodnocení rizik technických zařízení je spojena s uplatňováním technických norem, bezpečnostních předpisů, vyhlášek a zákonů. Český právní systém má rozpracovánu tuto problematiku celkem podrobně a v současnosti se intenzivně pracuje na sblížení s právním systémem ve vyspělých evropských státech. Druhou stránkou věci je skutečnost nedostatečného uplatnění zásad bezpečnosti technických zařízení (zejména vyhrazených), bezpečnosti práce a ochrany zdraví v praxi. Částky vynakládané na odstranění škodlivých následků, které vznikají při provozu, jsou každoročně obrovské.

...pokračování