... pokračování

Od srpna 2001 platná ČSN 33 2000-7-704 „Elektrická zařízení na staveništích a demolicích“ podstatně zpřísňuje požadavky pro staveniště, opravy, přístavby nebo demolice stávajících budov, veřejné inženýrské a zemní práce. Není-li připojení provedeno přes stavební rozvaděč, ale ze stávajících rozvodů, je nutno provést případné doplnění a úpravu těchto rozvodů. Pokud je ochrana před úrazem el.proudem neživých částí zajištěna ochranným prvkem se samočinným odpojením od zdroje, pak nejvyšší dovolené dotykové napětí nesmí překročit 25V (AC) efektivní hodnoty střídavého napětí nebo 60V (DC) nezvlněného stejnosměrného napětí. Zásuvky se jmenovitým proudem do 32A včetně a trvale zapojená ruční elektrická zařízení musí být proti úrazu chráněna buď proudovým chráničem, jehož jmenovitý vybavovací reziduální proud nepřekročí 30mA, nebo musí být napájeny bezpečným malým napětím SELV. Dále je možno použít elektrické oddělení, kde každá zásuvka je napájena ze samostatného oddělovacího transformátoru.

Významnou roli hrají na stavbách šňůrová vedení. Je vhodné si zopakovat několik hlavních zásad:

1. Pohyblivé, poddajné přívody a šňůrová vedení jsou obvykle vystaveny většímu mechanickému namáhání. Z toho důvodu je technickými normami uložena ve srovnání s požadavky na ostatní elektrická vedení řada zpřísňujících prvků. V první řadě je řešena bezpečnost elektrického zařízení. Způsob zapojení musí vylučovat napětí na přístupných kontaktech vidlice. Tímto požadavkem je myšlen i zákaz montáže vidlic na obou koncích šňůry. Na jednu vidlici smí být připojen jen jediný pohyblivý přívod. Totéž platí i pro nástrčky a pohyblivé zásuvky. Šňůry musí být v místě připojení spolehlivě odlehčeny od tahu a zajištěny proti posunutí, vysunutí i zkroucení žil. Částečná deformace izolačního pláště je přípustná do té míry, která nemůže způsobit zhoršení izolačního stavu. Vstupní otvory pro šňůry musí být konstrukčně řešeny tak, aby nebyly příčinou poškození šňůr. Pokud tento požadavek nemůže být splněn, musí být použito návleček. Konce jader žil musí být vhodně upraveny tak, aby se jednotlivé drátky neoddělovaly a jádra byla pevně zapojena do připojovacích svorek.
    
2. Požadavek na delší ochranný vodič oproti vodičům fázovým nebo krajním, je uložen pro případ vytržení šňůry z vidlice, pohyblivé zásuvky apod., kdy má být zajištěno přerušení ochrany před dotykem jako poslední. Ochranný vodič musí být po celé délce opatřen izolací barvy zelenožluté (ČSN 33 0165). Je-li v souladu s požadavky ČSN 33 2000-5-54 použit vodič PEN lze ve smyslu ČSN EN 60446 použít žílu světle modrou s návlečkami barvy žlutozelené nebo opačně žílu žlutozelenou s návlečkami barvy světle modré.
    
3. Šňůrová vedení musí být kladena tak, aby nebyla vystavena mechanickému poškození. Na zemi mohou ležet pouze tehdy, nehrozí-li jim nebezpečí poškození obvyklým používáním prostoru nebo pokud nemohou být samy příčinou úrazu (např. zakopnutí). Nesmějí se klást na mokrá, vlhká ani frekventovaná místa. Pokud některé z uvedených nebezpečí hrozí, musí se chránit krytem nebo polohou. Pokud je zvolen způsob závěsu, musí být použito dovolených konstrukcí nebo podpěr. Výška závěsu musí umožňovat obvyklé použití prostoru. Například výška vedení nad cestou musí být alespoň 5m, výška nad zemědělskými plochami 6m. Pokud je využito podpěr, které jsou od sebe vzdáleny méně než 5m, provádí se prosté zavěšení, při vzdálenosti nad 5m se proveden zajištění proti posunutí a nad 15m nebo přechodu místa s charakterem cesty, musí být šňůra zavěšena na laně nebo s konstrukční úpravou stejného charakteru.

Šňůrová vedení, použitá pro dočasný rozvod se smějí zhotovovat ze šňůr CGSG, CGTG (pro přehlednost použit starý způsob značení) nebo dalších typů o stejné nebo vyšší ochraně proti mechanickému poškození. Jednotlivé délky do 50m se spojují rozvaděčích, rozvodkách nebo pomocí zásuvkových spojů se zajištěním proti rozpojení.

ČSN 33 2000-7-717 „Mobilní nebo transportovatelné buňky“ platná od roku 2005 upřesňuje a mění požadavky ČSN 34 1330 „Předpisy pro silová zařízení v pojízdných a převozných prostředcích“, kterou ruší k 1.6.2007. Do uvedeného data platí normy souběžně. Už z názvy vyplývá, že se nejedná o komplexní náhradu. Norma pojednává o buňkách, které jsou součástí silničního vozidla nebo jsou jím transportovatelné. Norma se nevztahuje na generátorové jednotky, pojízdná strojní zařízení, karavany ani na pojízdné prodejny.

Užité sítě a ochrana před úrazem jsou shodné se součastným požadavkem na minimalizaci rizik. Uvnitř buněk není povoleno užití sítí TN-C. Rovněž napájení má svá určená pravidla:

1. Připojení k nízkonapěťovému zdrojovému zařízení třídy ochrany I nebo II umístěnému uvnitř buňky. Zásuvky a pevně připojené spotřebiče jsou chráněny proudovým chráničem, u kterému není normou definována citlivost. Tyto zásuvky musí být opatřeny štítkem s upozorněním „Tyto zásuvky nesmí být používány pro připojení elektrických spotřebičů užívaných vně buňky“. Zásuvky umístěné vně buňky nebo určené pro spotřebiče vně buňky musí být připojeny přes proudový chránič s jmenovitým vybavovacím proudem nepřesahujícím 30mA.
    
2. Připojení k nízkonapěťovému zdrojovému zařízení třídy ochrany II umístěnému vně buňky. Zásuvky a pevně připojené spotřebiče jsou chráněny proudovým chráničem, ani zde není definována citlivost. Zásuvky i zařízení musí mít nevodivý kryt a je zde uplatněna ochrana neuzemněným místním pospojováním. Rovněž tyto zásuvky musí být opatřeny štítkem s upozorněním „Tyto zásuvky nesmí být používány pro připojení elektrických spotřebičů užívaných vně buňky“. Zásuvky umístěné vně buňky nebo určené pro spotřebiče vně buňky musí být připojeny přes proudový chránič se jmenovitým vybavovacím proudem nepřesahujícím 30mA.
    
3. Připojení k síti s libovolným způsobem uzemnění pevného rozvodu (síť TN nebo TT) a ochranou samočinným odpojením od zdroje pomocí proudového chrániče. Rovněž zde jsou zásuvky a pevně připojené spotřebiče jsou chráněny proudovým chráničem, u kterému není normou definována citlivost. Další požadavky jsou shodné s předchozím odstavcem.
    
4. Další možností je připojení k síti s libovolným způsobem uzemněním pevného rozvodu libovolné sítě TN, TT, IT s využitím vlastního oddělení transformátorem a následnou sítí IT se zemničem nebo s hlídačem izolačního stavu, který reaguje na první poruchu (v případě použití hlídače izolačního stavu nevřazujeme proudové chrániče).
    
5. Posledním uvedeným případem je připojení k libovolné síti pomocí elektrického oddělení s transformátorem uvnitř buňky. Tento způsob ctí hlavní zásady pro elektrické oddělení ve smyslu ČSN 33 2000-4-41.

Jako společné požadavky lze definovat použití vhodného typu vedení, respektovat požadavek na minimální průřez 2,5mm² Cu (netýká se informační technologie), minimální krytí přívodu do buňky IP 55, zásuvek a vidlic přívodu IP 44 a zásuvek vně buňky v krytí minimálně IP 54.

Na viditelném místě buňky musí být umístěn štítek s jasnou a jednoznačnou informací pro uživatele buňky, na jaký typ zdroje může být buňky připojena. Nedílnou součástí vybavení buňky musí být průvodní dokumentace, instrukce výrobce a majitele pro obsluhu a provozní i opravnou údržbu.

Mimo výše zmiňovaný požadavek na výchozí revizi staveništního rozvodu jako celku a pravidelnou odbornou kontrolu, prováděnou formou inspekčních pochůzek nelze opomenout požadavek na pravidelné revize elektrického zařízení staveniště v rozsahu určeném ČSN 33 2000-7-704 a to ve smyslu požadavku ČSN 33 1500, tj. v půlročních intervalech a revize elektrických spotřebičů dle ČSN 33 1610 i přenosného elektrického nářadí podle doposud platné ČSN 33 1600.

Při revizích elektrického zařízení prováděného revizním technikem je nutné mít na paměti, že revizní technik posuzuje stav v okamžiku prováděné revize. Samozřejmě má právo přijímat podklady mající již dříve zmiňované náležitosti včetně data zhotovení, které mu technické normy pro sestavení revizní zprávy povolují. Chci ale zdůraznit, že zejména na stavbě, kde je vysoká rizikovost a situace se mohou rychle měnit, má přesné určení data prováděné revize velkou váhu. Ve vlastním zájmu revizního technika je vhodné u větších staveb zpracovat více revizních zpráv podle dílčích celků, které byly v konkrétních dnech revidovány. Tyto revizní zprávy se na závěr stanou přílohou celkové revizní zprávy, která bude sloužit pro potřebu majitele, orgánů státní správy a případnou kolaudaci. Předejdeme složitému prokazování, zda závada, která měla za následek mimořádnou událost vznikla před nebo po revizi. Způsob provádění revize a náležitosti revizních zpráv byly předmětem přednášek v roce 2004 po vydání změny Z3 normy ČSN 33 1500 „Revize elektrických zařízení“ a vydání přepracované normy ČSN 33 2000-6-61 „ Výchozí revize“ včetně přílohy F, která je určena pro provádění revizí pravidelných.

Závěr:
Cílem přednášky bylo upozornit nejen na „novinky“ v oblasti právních předpisů a technických norem, ale také na požadavky starých platných norem, které už byly v mnoha případech zapomenuty, ale v součastné době, kdy je kladen stále větší důraz na minimalizaci rizik, jsou aktuální.

Přednášku berte jako dílčí, řeší jen fázi přípravy a doprovodných staveništních podmínek stavby, ale už ne požadavky na vlastní realizaci stavby. Druhou fází na se na dalším setkání pokusím řešit, pokud možno komplexně, aktuální požadavky na vlastní realizaci stavby.

Přednáška je v celé verzi součástí "Sborníku přednášek LPE číslo 22", který lze objednat za cenu 150,-Kč + dobírka.
Objednávku lze pohodlně vyřídit níže uvedeným formulářem.