Kdo je výrobce rozvaděče a jak se posuzuje shoda

Podle §2 odstavec d) zákona 22/97 Sb. je výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek. Za výrobce se také může považovat i osoba, která upraví výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky.

Zákon 22 v §12 specifikuje podmínky pro uvádění výrobků na trh, popřípadě do provozu. Tyto podmínky zahrnují i postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování shody, dále jen „postupy posuzování shody“.

Jednotlivými postupy posuzování shody jsou zejména:

• a) posouzení shody za stanovených podmínek výrobcem nebo dovozcem,

• b) posouzení shody vzorku (prototypu) výrobku autorizovanou osobou,

• c) posouzení shody, při níž autorizovaná osoba zkouší specifické vlastnosti výrobků a namátkově kontroluje dodržení stanovených požadavků u výrobků,

• d) posouzení systému jakosti výroby v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

• e) posouzení systému jakosti výrobků v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

• f) ověřování shody výrobků s certifikovaným typem výrobku nebo se stanovenými požadavky, které provádí výrobce, dovozce, akreditovaná nebo autorizovaná osoba na každém výrobku nebo statisticky vybraném vzorku,

• g) ověření shody každého výrobku se stanovenými požadavky autorizovanou osobou,

• h) dohled nad řádným fungováním systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a v případě potřeby ověření shody výrobku s požadavky technických předpisů v etapě návrhu výrobku,

• i) posouzení činností souvisejících s výrobou výrobků,

• j) jiné postupy posuzování shody, jestliže je to nezbytné, zahrnující popřípadě i činnost akreditované nebo jiné osoby.

Poznámka JH: všimněte si, že požadavky jsou řazeny vzestupně – čím vyšší písmeno, tím vyšší náročnost při posuzování shody. Čím bude výrobek nebezpečnější, složitější nebo důležitější, tím náročnější bude postup při posuzování shody.

Vláda vládními nařízeními stanoví výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení. U těchto výrobků musí výrobce nebo dovozce vydat prohlášení o shodě jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobků stanovenými zákonem (22/97 Sb.) a technickými předpisy. Tyto výrobky se pak nazývají stanovenými výrobky.

Podle NV číslo 17 z 9. prosince 2002, stanovující technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí, které nabylo účinnosti dnem přistoupením ČR k EU, se za elektrické zařízení považuje jakékoliv zařízení určené pro použití v rozsahu jmenovitých napětí od 50V do 1000V pro střídavý proud a jmenovitých napětí od 75V do 1500V pro stejnosměrný proud.

JH: tj. za výrobky používající napětí vyšší než bezpečné!

Výrobce nebo dovozce stanovených výrobků je tedy povinen před uvedením výrobku na trh vydat písemné prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy a o dodržení stanoveného postupu posouzení shody. Náležitosti prohlášení o shodě stanoví vláda nařízením.

Podle NV číslo 17 §3 (Postup posuzování shody) platí pro elektrické zařízení posuzování postupem vnitřní kontroly výroby podle jeho přílohy 3 bod a). Potom je výrobce, nebo jeho zplnomocněný zástupce opatří označením CE a vydá ES prohlášení o shodě. Pro elektrické zařízení je tedy stanoveno nejjednodušší ověření podle bodu a) výše uvedeného seznamu ze zákona 22/97 Sb. Ovšem POZOR – neplatí to pro zařízení uvedené v příloze 1 NV číslo 17! Neplatí například pro elektrická zařízení určená pro použití v prostorách s nebezpečím výbuchu, ve zdravotnictví, ve výtazích, v letadlech apod. Pro tato elektrická zařízení platí jiná NV a hlavně jiné, značně přísnější postupy pro stanovení shody. Nicméně zde se budeme dále zabývat jen výrobky tj. v našem případě rozvaděči, na něž se nařízení vlády číslo 17 vztahuje.

V §19, 19a a 19b zákona je stanovena pokuta za neoprávněné či za klamavé užití české značky shody, za uvedení stanoveného výrobku na trh bez vydání prohlášení o shodě ve výši do 20 milionů Kč pro fyzickou osobu, až do 50 milionů Kč pro podnikající fyzickou osobu nebo právnickou osobu.

Kontroly provádí a pokuty uděluje ČOI (Česká obchodní inspekce).

Zbývá ještě říci, co se rozumí pod pojmem technické předpisy, se kterými musí být výrobky ve shodě. Podle §2h zákona 22 to jsou:

• technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo v technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku;
  

• jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, například podmínky používání, recyklace apod.
  

Nejčastěji to jsou v našem případě české technické normy. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví oznamuje ve svém Věstníku harmonizované a určené normy. Současně uvede technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují (nejčastěji příslušné nařízení vlády).

(Norma se podle §4a zákona stává harmonizovanou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené harmonizovanou evropskou normou - dále jen harmonizované normy. Jestliže je to nezbytné pro splnění technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády vydaného podle tohoto zákona, může Úřad určit pro posuzování shody další normy nebo technické dokumenty mezinárodních organizací, obsahující technické požadavky, jejichž vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu – dále jen určené normy.

Splnění harmonizované nebo určené normy a v případech vyplývajících z mezinárodní smlouvy též splnění zahraniční technické normy přejímající harmonizovanou evropskou normu se v rozsahu jejího obsahu považuje za splnění požadavků stanovených nařízením vlády, k němuž se tyto normy vztahují a tím i splnění požadavku zákona 22/97 Sb. v platném znění.

Za neoprávněné rozmnožení nebo rozšíření české technické normy, nebo její část může orgán dozoru udělit pokutu podle §19 a §19a zákona 22/97 Sb. až do výše 1 milionu korun.