KURIOZITA: Není vysazení netřesku lepší, než investice do aktivního hromosvodu?

Historie poznání je plna podivuhodných skutečností a nepochopitelných znalostí, které vyčnívají ze současných běžně přijímaných představ - a neplatí to jen o starých kulturách, které nám zanechaly pomníky svých dovedností. Mít na střeše hromosvod je v současnosti naprosto běžná věc. Jak to ale bývalo v dobách pár století nazpět, než byl blesk deklasován z božího hněvu na elektrický jev?

Většina lidí se bojí neznámého, tedy i elektrických úkazů, o kterých se dlouhou dobu toho příliš nevědělo. Přes všeovládající nevědecké a tmářské teorie, již ve starověku Egypťané, Indové, Etruskové nebo Číňané dokázali si s elektřinou poradit v mnoha jejích podobách a nebáli se ani bouřkových blesků. Svědčí o tom vysoké dřevěné sloupy s kovovými špicemi (většinou měděnými, ale i zlatými) před egyptskými chrámy, údajně spojené pásy se zemí. To celé představuje naprosto regulérní hromosvod - tisíce let před Franklinem a Divišem! Zjednodušené provedení představují kovové nebo bambusové tyče vetknuté do země. V návaznosti na tyto skutečnosti je zajímavé, že podobnou funkci zřejmě v Evropě měla nenáročná skalnička známá pod výmluvným českým názvem netřesk.

Ten pramení z pověry, že netřesky rostoucí na střeše stavení chrání před bleskem. Tak se skromné a přitom hojně odnožující netřesky vysazovaly na střechy chalup i dalších staveb po celá staletí a na venkově tomu věřili ještě před sto lety. Prastarou pověru, že kam se vysadí netřesk, tam blesk neuhodí, údajně dokonce "zlegalizoval" v latinsky psaném dekretu (všichni císařští úředníci již tehdy museli umět číst a psát v tomto jazyce) v rámci svých reforem státní správy a stavebnictví jako povinnost francký král a první středověký římský císař Karel I. Veliký (742 - 814).


Na první pohled vypadá ochranná funkce netřesku jako ryzí magie a dnes již směšná pověra (tak to bývá v současné populárně vědecké literatuře uváděno) odpovídající zaostávání raného středověku ve všech vědních oborech a technickém pokroku. Jak však uvádí v roce 2010 ve své knize o překvapivých vědomostech a utajovaných objevech "Záhadné vynálezy" Ing. Jan A. Novák, když se na tuto dekorativní rostlinu podíváme okem fyzika, nejspíše nás napadne, že naši předkové vůbec nebyli hloupí. Růžice tuhých, ostře zahrocených listů jsou totiž k odvádění statického elektrického náboje jako stvořené. Této funkci napomáhá ještě velké množství vody v buněčných pletivech. Dá se proto předpokládat, že koberec hrotitých netřesků vedl k neškodnému "odsátí" elektrického náboje ze střechy a jejího bezprostředního okolí, takže při bouřce nevznikl nebezpečný potenciál vedoucí k ničivému výboji. Jinak řečeno: blesk svou cestu ke střeše nenašel, takže pro něj bylo pohodlnější se vyřádit jinde.


Slavný hromosvod (sám jej nazýval "strojem meteorologickým") moravského premonstrátského kněze, doktora teologie, přírodovědce, fyzika a vynálezce Prokopa Diviše (1698 - 1765), měl podle představ svého tvůrce fungovat úplně stejně. Ve svém pojednání "Descriptio machinae meteorologicae" předpokládal, že 400 hrotů na koruně 42 metrů vysoké nosné tyči bude "vysávat" elektřinu z mraků. Přímětický hromosvod z dnešního pohledu plnil funkci jímače se svody zakončenými na zemnící soustavě, tvořené zakopanými kovovými kužely. Je známo, že se tento učenec zabýval mimo jiné také studiem působení elektřiny na rostliny. To jej mohlo inspirovat k světoznámému vynálezu.


Dnes se opět používá netřesk střešní (Sempervivum tectorum, složenina latinských slov "semper" (vždy) a "vivus" (žít), odkazující na schopnost této nenáročné vytrvalé robustní byliny původem z hor jižní Evropy růst na nehostinných místech) v celé Evropě i Severní Americe, ovšem k jiným účelům. Vysazuje se v zahradách, zejména na skalky, umísťuje na verandy a domovní schodiště, a znovu jako jedna z řady rostlin tvoří "zelené střechy" na obytných a jiných budovách.