HMV: K čemu po válce sloužily odpory spouštěcí

 

Je-li motor v klidu, nesmí se připnouti beze všeho přímo na síťové napětí, poněvadž by do něho tekl příliš silný proud, jenž by vinutí spálil. Za klidu totiž protiems E_p=ø by do motoru tekl proud I_k=U/R_k, mnohokrát silnější proudu normálního. Aby tento proud se omezil, zvětší se uměle na čas rozběhu odpor R_k tak, že kotvě se předřadí jistý odpor (so), zv. odpor spouštěcí (spouštěč). Jakmile se motor počne rozbíhati, vzniká v něm síla protielm. tím větší, čím více rychlost roste a jaksi vytlačuje proud z motoru, takže lze část spouštěcího odporu vypnouti. Nový náraz prou­dový, způsobený zvýšeným na­pětím na svorkách motorových, zvýší otáčky, tím stoupne zas E_p atd., až při normálních otáčkách je spouštěč celý vypjat a klika jeho, kterou odpor po částech se vypíná, je na posledním do­tyku. Tu proud dosáhl hodnoty. Spouštěcí odpor nutno vy­pínat opatrně. Proto mívají veli­ké motory i kontrolní ampérmetr, kde normální proud jest označen na stupnici červeně.

Poněvadž spouštěč je zapjat jen zcela krátkou dobu, nežli se motor rozběhne na plné otáčky, stačí kvůli levnější ceně zhotoviti jej že spirál drátu přiměřeně tenkého, který by ovšem trvalého zápětí do proudu nesnesl, rozžhavil a spálil by se, ale na přechodné krátké zatížení zcela stačí. Proto při spouštěči musí klika pozvolna se přesunout až na poslední kontakt, na nějž je připojen konec spouštěcího odporu, takže v této poloze nejde spirálami již docela žádný proud. Slouží-li spouštěč i za regulační odpor, musí býti silněji konstruován, neboť je pak delší dobu, popř. trvale pod proudem.

Aby klika spouštěče s nějakého středního dotyku, na němž z nedopatření byla ponechána, sama se vrátila do počátečné, vypjaté polohy, mívá pružinu, jež ji stáhne do polohy vypjaté. V konečné (zapjaté) poloze bývá pak klika držena elektromagnetem a pod. Jiný způsob spouštěcích odporů jsou spouštěče kapalinné, u nichž odporu kapaliny (např. roztoku sody) se užije k útlumu spouštěcího proudu. Jeden konec vedení, do něhož jest odpor vepjat, je připojen na železnou nádobu n u svorky b, druhý na železný segment s v bodě a. Klikou K pozvolna se noří segment s z počátečné polohy K t do kapaliny, čímž odpor její se zmenšuje a v konečné poloze K 2 vypínač v spojí odpor sodového roztoku nakrátko, t. j. utvoří přímé spo­jení mezi body a, b. Poněvadž se rychle elektrolysou ničí, užívá se jich při proudu stejnosměrném velice zřídka. Zato při proudu střídavém bývají kapalinné spouštěče dosti časté.

Jde-li o spouštění motorů střídavě v obou směrech otáčení, užívá se kovových spouštěčů reversních či vratných, jež jsou účelnou kombinací dvou spouštěčů jednoduchých. Kde spouštěče jsou vysazeny přílišnému vlhku nebo prachu, dávají se do uzavřených nádrží s olejem, nebo kde se na ně kladou požadavky zvláště veliké, jako na př. u elektrických drah a jeřábů, tam stavějí se jako spouštěče válcové či kontroléry. Mnohdy se upravují pro spouštění motorů v obou směrech otáčení, na regulování počtu otáček a na elektrické brzdění.

V zásadě jsou zařízeny takto:
Na plášti válce, který možno klikou kol jeho osy otáčeti do různých poloh, umístěna je řada kovových dotyků zvláštního tvaru (segmentů), uspořádaných podle určité linie na ploše válce, a po nich smýká se přiměřený počet pružných palců. Pak otáčením válce klikou do různých poloh spojí se určitým způsobem předražný odpor, kotva a magnety, jak toho právě správný postup spouštěcí vyžaduje. Celý válec takto upravený dává se do železného ochranného pouzdra. Aby jiskry povstalé na dotycích při každém přerušení proudu v té které části ani palců, ani dotyků těchto neupalovaly, se magneticky zhasínají, takže se jenom nepatrně opotřebí. Za tím účelem opatřuje se kontrolér zhasínací cívkou (elektromagnetem).

Obr. 173. Sériový motor s kontrolérem.

V obrázku je znázorněn vratný (reversní) kontrolér ve spojení s moto­rem sériovým. Spouštěcí (předražný) odpor o skupinách až r3 je tak silný, že snese trvalé zatížení, a lze jím tedy otáčky motoru regulovat). Jest umístěn ve zvláštní skříni a spojen s palci 1/5 kontroléru, na jehož další palce 6/9 je připojen motor se zhasínací cívkou Sh. Plášť válce s dotyky je rozvinut do roviny a nakreslen vpravo. Otáčí-li se ze střední polohy nulové O klikou do polohy ľ , přichází proud z vedení + přes celý odpor předražný r₁ až r₃, palec 5 dosedne na dotyk e' v poloze ľ , proud přejde tudíž i na dotyk f' pod ním ležící a s e' vodivě spojený, odtud přes palec 9 na něm spočívající do magnetů EF, přes palec 9 a příslušný dotykh' a g', který je nad ním, k palci 8, na něm spočívajícím, odtud přes cívku zhasínací Sh do induktu a vedení —. V poloze kliky II' jest odpor r₄ spojen nakrátko, ve III' i odpor r₃ a r₄ vypjat atd., až v poloze V 'je celý spouštěcí ...

... odpor r₁/r₄ vypjat, proud jde z vedení + přímo přes palec 1, všecky dotyky a´ až f', palec 6 do magnetů a dále cestou popsanou. Točí-li se klikou zpět do polohy 0, zase jednotlivé odpory se zapínají. Podle velikosti zapjatého odporu dosáhne se otáček přiměřeně snížených. Má-li motor běžeti obráceně, otáčí se klikou do polohy I, II . . . V, na rozdíl od pře­dešlých poloh jde proud jedině magnety opačně (podle čárkované šipky), čímž změní se i směr otáčení motoru. A by spojení to bylo možné, musí dotyky e/h vlevo býti poněkud pozměněny proti e'/h' na straně pravé.

Kde běží o velmi silné proudy, vyšly by kontroléry příliš­ných rozměrů a daly by se velmi nesnadno obsluhovati, ze­jména při častém zapínaní a vypínaní. Pak užije se tzv. stykačů, t. j. řady vypínačů, řízených elektromagnety, k jejichž napájení stačí proud poměrně slabý.

---

Více informací naleznou verifikovaní uživatelé v této knize (Stručné základy elektrotechniky, Václav Pošík 1946)