ABB EPJ: Historie chráněných domovních zásuvek (1.)

Pod stejným názvem jsme před více než třemi měsíci prezentovali činnost pracovníků ESČ ve snaze o zavedení chráněných domovních zásuvek před rokem 1933 a o jejich zapojení do evropské normalizace v rámci IFK.

Od počátků elektrifikace se v kontinentální Evropě používal v Americe nezavedený původní Edisonův nechráněný systém domovních zásuvek a vidlic s válcovými pracovními kolíky na vidlici.

Délka i rozteč kolíků byla stanovena na 19 mm, jejich průměr byl 4mm a přístroje byly určeny pro jmenovitý proud 6A. Dutinky zásuvek nebyly vytvářeny jako díly s pružnými částmi, pružení zabezpečoval podélně rozříznutý a předpružený kolík. Později byla koncepce vidlic a zásuvek změněna, pružení již musely zajistit dutinky a jmenovitý proud pro stejnosměrné i střídavé sítě byl změněn na 10 A.

Počátkem 30. let již v Evropě existovaly dva chráněné systémy, oba navazující na upravený Edisonův návrh. Francouzsko-belgický systém s ochranným kolíkem v zásuvce a dutinkou ve vidlici a německý s postranními ochrannými kontakty v zásuvce i vidlici.

Rychlý postup elektrifikace a s ním i rostoucí počty úrazů elektrickým proudem vedly ke stále důraznějším požadavkům na zavedení chráněného systému i u nás.

S ohledem na tehdy dobré vztahy mezi německými a československými elektrotechniky byl v roce 1932 předložen členské základně ESČ k široké diskusi návrh normy chráněného systému domovních vidlic a zásuvek plně využívající německého systému s postranními ochrannými kontakty – tedy systému Schuko (Schutzkontakt). Kromě Německa žádný jiný stát tehdy tento systém nepoužíval a v Německu bylo jeho používání jednotlivými výrobci vázáno na licenční poplatky jeho tvůrcům anebo na jiné dohody – při tvorbě systému bylo uplatněno celkem 11 patentů a chráněných vzorů. Naši přední elektrotechnici samozřejmě zastávali názor, že na všeobecně používaný přístroj se nesmí vztahovat žádná majetkoprávní ustanovení. Žádali proto, aby se němečtí vlastníci vzdali veškerých svých práv pramenících z těchto 11 chráněných dokumentů. Po dlouhých jednáních němečtí vlastníci ustoupili od svých požadavků, avšak jen pro území Československa. To ovšem bylo zcela nevyhovující pro naše vyjednavače, protože bylo nutné zajistit i bezproblémovou možnost exportu do Německa i do libovolné další země, která by později zavedla tento systém. V tomto bodě byli ale Němci neústupní.

Vzhledem k tomu, že byl stanoven konečný termín pro zavedení chráněného systému v Československu tak, aby již od začátku stavební sezóny 1933 mohl být využíván ve veškeré výstavbě, nezbylo než zavést systém prakticky odzkoušený a používaný ve Francii a Belgii. Použití tohoto systému navíc nebylo vázáno žádnými majetkoprávními problémy. Proto bylo možné jednoduše převzít tehdy platnou belgickou normu.

Norma ČSN-ESČ 107 byla schválena 23. května 1933 a stanovila, že od 1. 6. 1934 se nesmí používat jiných typů zásuvek. Znamenalo to výhradní použití chráněných zásuvek v pevných elektrických instalacích. Jmenovitý proud domovních přístrojů byl stanoven na 10A s tím, že trvale snesou zatěžování proudem až 15A. Byla stanovena i přechodná opatření. Ve stávajících zařízeních s vodivým okolím měly být zásuvky vyměněny do r. 1941, v ostatních případech do r. 1950. Teprve na podzim 1933 bylo schváleno doplnění Předpisů, podle nichž se pevné zásuvky montují kolíkem nahoru.

A co následovalo poté?
Ihned po nás byl stejný zásuvkový systém zaveden i v Polsku. Němci si uvědomili, že by při setrvání na dosavadních postojích nedosáhli rozšíření svého systému do převážné části Evropy, ale samozřejmě nepřiznali svou chybu (nevím o žádném takovém případě). Zato začali vyvíjet značný tlak na ESČ, abychom ještě změnili svoje rozhodnutí (což si nedovedu představit), protože němečtí vlastníci se urychleně a s konečnou platností vzdali veškerých svých ochranných práv. Takovýto postup byl již neuskutečnitelný po zavedení výroby chráněných zásuvek s ochrannými kolíky u všech tuzemských výrobců, obzvláště když v době jednání byla nejen rozběhnuta sériová výroba, ale zásuvky s ochrannými kolíky již byly běžně montovány do nových instalací a podle přechodných ustanovení elektrotechnických Předpisů ESČ 1933 i do stávajících instalací
(další podrobnosti příště).