Jsou závazné vyhl. č.20/1979 Sb. a vyhl. č.50/1978 Sb.?

V úvodu je nutno uvést, že si jistě všichni přejeme žít v tolik proklamovaném právním státě a proto musím uvést dvě zásadní citace:
Ústava České republiky
Čl.2 (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá .
Listina základních práv a svobod
Čl.2 (2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
Čl.2 (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Čl.4 (1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Vyhl. 20/1979 Sb. v platném znění byla vydána ČÚBP podle dříve platného Zák. č. 174/1968 Sb. a po novelizaci tohoto zákona nebyla, jako podzákonná norma, náležitě upravena, tak aby byla v souladu se zákonem a stala se proto právně vyprázdněnou.

K vydání prováděcích a upřesňujících vyhlášek musí zákon vždy jednoznačně někoho zmocnit, tak aby se povinnosti daly vynucovat na základě výše uvedených citací. V novelizovaném Zák. č.174/1968 Sb. je tato pravomoc delegována MPSV v §7b. Ministerstvo nebylo, bohužel, od roku 1992 schopno provést potřebné jednoduché úpravy zajišťující shodu mezi vyhláškou a zákonem. Ve vyhlášce se například uvádí, že oprávnění pro podnikatele a osvědčení revizních techniků vydává IBP, ve skutečnosti již od roku 1992 jsou vydávány dle zákona organizací státního odborného dozoru ITI Praha.
Z předešlého také vyplývá, že i vymezení vyhrazených elektrických zařízení je velmi diskutabilní a pouze orientační, jediná platná definice je v Zák. č.174/1968 §6b (1) "Vyhrazenými technickými zařízeními jsou zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru  p o d l e   t o h o t o   z á k o n a. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická, plynová a v jaderné energetice."

S touto citací logicky souvisí §1 (2) stejného zákona "Státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonávají organizace státního odborného dozoru zřízené v ý h r a d n ě  k  t o m u t o  ú č e l u Ministerstvem práce a sociálních věcí. Je-li zřízeno více organizací státního odborného dozoru, vymezí jejich působnost Ministerstvo práce a sociálních věcí při jejich zřízení." V současnosti je MPSV zřízena pouze organizace ITI Praha.
Jak bylo v úvodu konstatováno je možno povinnosti ukládat jen na základě zákona nebo podzákonné normy, k jejímuž vydání zákon někoho zmocní.

(Pozn.: k vydání Nařízení vlády nemusí být vláda zmocněna ). Z tohoto důvodu nemá vynucování povinností dle vyhl. 20/1978 Sb. ze strany IBP zákonné opodstatnění.

Jedná se především o povinnost dle § 4 (2) oznámit nejméně 15 dnů předem ukončení montáže příslušnému orgánu dozoru (tj. IBP) a dle §4 (7) "Zařízení uvedená v odstavci 2 písm. b) bod č. 2. a 3. může montážní organizace odevzdat odběrateli jen se souhlasem orgánu dozoru" ( tj. IBP ). Žádná z těchto povinností není uvedena v Zák. č. 174/1968 v platném znění a IBP ani nemá takovou činnost uvedenu ve svém kompetenčním §4 zákona.
Ukládání pokut za nesplnění výše uvedených dvou povinností dokonce hraničí s trestným činem podle Zák. č. 65/1994 Sb., § 158 (1) Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch:
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. Celorepubliková diskreditační kampaň proti ITI Praha, vedená především bývalým pracovníkem ITI Praha, IBP a nakonec i ČÚBP Ing. Melenem, podpořila nárůst tohoto nezákonného jednání ze strany inspektorů IBP.

Jedinou povinností podnikajícího subjektu související s ukončením prací,
která vyplývá ze Zák. č. 174/1968 Sb. v platném znění, je uvedena v §6c (1) odst. a) "Organizace a podnikající fyzické osoby zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech".
Na definici vyhrazených technických zařízení a na povinnost podnikatelů navazuje kompetenční §6a (1) týkající se ITI Praha: "Organizace státního dozoru podle §1 odst 2 při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení
a) podávají odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení".

Další diskutabilní vyhláškou je vyhl. č. 50/1978 Sb.,
která je v současnosti jediným dokumentem popisujícím požadavky na odbornou způsobilost v elektrotechnice. Oporu v Zák. č. 174/1968 ovšem nemá, neboť MPSV nebylo schopno doposud vydat prováděcí vyhlášku dle §7b zákona.
Ze zákona je odborná způsobilost podle vyhl. 50/1978 Sb. vyžadována prakticky pouze Živnostenským zákonem a to jen pro jedinou živnost ohlašovací vázanou "Montáž, údržba a servis telekomunikačních zařízení" uvedenou ve skupině 205: Elektrické stroje a přístroje. Požadována je odborná způsobilost dle §8, vyhl. č. 50/1978 Sb.
Pro řemeslné ohlašovací živnosti uvedené ve skupině 105: Elektrické stroje a přístroje - "Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů" a "Výroba, instalace a opravy elektronických zařízení" se prokázání odborné způsobilosti nepožaduje a ani jiné zákony takovou povinnost neukládají. Dokonce "Výroba rozváděčů nízkého napětí a baterií, kabelů a vodičů" a "Projektování elektrických zařízení" jsou zařazeny mezi živnosti ohlašovací volné bez jakéhokoliv požadavku na odborné vzdělání. § 10 vyhl. 50/1978 "Pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení projektování" tak ztrácí smysl a odborná způsobilost podle tohoto paragrafu není ze žádného zákona vynutitelná. Jelikož celá vyhláška nemá oporu v žádném zákoně není možné ani vymáhat povinnosti organizací uvedené v §12. Rovněž platnost osvědčení není nikde ve vyhlášce uvedena, hovoří se zde pouze o povinnosti organizací jednou za tři roky pracovníky přezkušovat z čehož se obecně odvozuje platnost tří let. Povinnost oznamovat termín konání zkoušek IBP, popř. rozvodné závody, nevyplývá ze žádného zákona a není vymahatelná. Podle §14 vyhlášky "Zkoušky a přezkoušení" se vlastně zkoušky už nemohou konat, protože nikde neseženete člena Revolučního odborového hnutí.
Z předešlého vyplývá, že legislativní ošetření odborné způsobilosti v elektrotechnice je již zcela nevyhovující. Navíc je třeba vzít v úvahu obrovský rozdíl v úrovni prověřování odborné způsobilosti a vydávání osvědčení podle vyhl. 50/1978, které, jak v praxi zjišťujeme, bývá v mnoha případech více než formální a znalosti některých elektrikářů bývají až neuvěřitelně slabé.