Jak tedy postupovat v oblasti ověřování a kontrol strojních zařízení?

Jak tedy postupovat v oblasti ověřování a kontrol strojních zařízení?
Zákon č. 174/1968 Sb. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce v platném znění upravuje provádění revizí vyhrazených elektrických zařízení v obecné podobě. Tento zákon také předepisuje, že organizace a podnikající fyzické osoby zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech.

Na tento zákon navazuje řada vyhlášek. Vezmeme si vyhlášku č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, která končí svou platnost k 31. květnu 2010 a nahrazuje jí vyhláška číslo 73/2010 Sb. která nabývá účinnosti od 1. června 2010 (je předmětem samostatného referátu).
Zde jsme opět v obecné poloze.

Legislativní úpravou byla oddělena výroba od provozu a od montáží a dochází tak k postupným změnám v normativním, ale i legislativním nastavení způsobu kontrol. Každý dokument hovoří jinou řečí v závislosti na překladatelích hlavně z anglických textů (revize, zkoušky, ověřování, servis, inspekce, prověřování atd.). Ve své podstatě se jedná pořád o tutéž činnost, ale rozsah a způsob se upravuje pro každý typ zařízení a stejně se upravují i potřebné kvalifikace a výsledek je vždy zajištění bezpečnosti strojních zařízení.

Přes všechny tyto úvahy ale neustále ve veřejnosti přežívá názor, že si z předpisu vyberu tu správnou větu a tu budu neustále vnucovat "mnohdy neznalým provozovatelům" a čekat že budou spokojeni, když dostanou nějaký papír a hlavně, že zaplatí. Tento postup je ale do budoucna neudržitelný.

V ČSN 33 1500:1990 (Z1 až Z4) – revize elektrických zařízení je uvedeno:
Tato norma je základní normou pro provádění revizí elektrických zařízení ve smyslu ČSN 33 0010 a zařízení pro ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny (dále jen elektrická zařízení).

Tato norma platí pro všechna elektrická zařízení, která mohou ohrozit lidské zdraví, užitková zvířata nebo majetek a okolní prostředí za stanovených podmínek provozu elektrickým proudem nebo napětím nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny, pokud jiné národní normy ČSN nebo právní předpisy nestanoví pro zvláštní případy odlišné požadavky.1)

Pro provádění revizí elektrických instalací v budovách se používá ČSN 33 2000-6:2007.

5 POSTUP PROVÁDĚNÍ REVIZE
Postup provádění revize musí být stanoven tak, aby prohlídkou a zkoušením byl ověřen stav elektrických zařízení z hlediska základních požadavků bezpečnosti, které jsou na ně kladeny, tj. zda je zajištěno, že osoby a majetek budou přiměřeně chráněny před nebezpečími, která mohou elektrická zařízení způsobovat. Postup revizí elektrických instalací, pro něž platí soubor ČSN 33 2000 Elektrické instalace budov, je uveden v ČSN 33 2000-6:2007.

Pro postup revizí elektrických zařízení připojovaných na elektrické instalace objektů (jako součást výrobních a pracovních prostředků a zařízení, např. strojních zařízení, zdvihacích zařízení, zařízení pro plynulou dopravu nákladů, průmyslových robotů apod.) platí průvodní dokumentace výrobce nebo dodavatele zařízení. K takovémuto ověření mohou být přizváni příslušní specialisté.

Pro zařízení, která se uplatňují při zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochrany, platí soubor ČSN EN 61557.

Ve znění ČSN 33 2000-6:2007 – revize se uvádí:

6.1 Rozsah platnosti
Tato část harmonizačního dokumentu HD 60364 stanoví požadavky pro výchozí a pravidelnou revizi elektrické instalace.

Kapitola 61 stanoví požadavky na výchozí revizi prováděnou prohlídkou a zkouškami elektrické instalace, aby se, pokud je to rozumně možné, rozhodlo, zda byly splněny požadavky ostatních částí HD 60364 a požadavky na provedení zprávy o výsledcích výchozí revize. Výchozí revize se provádí po dokončení nové instalace nebo po dokončení doplněných částí nebo po dokončení změn již existující instalace.

Kapitola 62 stanoví požadavky na pravidelnou revizi elektrické instalace, aby se, pokud je to rozumně možné, rozhodlo, zda instalace a veškeré její součásti jsou z hlediska užití instalace v uspokojivém stavu, a požadavky na provedení zprávy o výsledcích pravidelné revize.

NB. 2 Rozsah platnosti normy a související právní předpisy
Norma samotná je podkladem, který v souvislosti s konkrétními podmínkami uvádění do provozu a provozování elektrických instalací uvádí způsob plnění příslušných právních předpisů. Norma platí pro výchozí revize elektrických instalací, tj. sestav vzájemně spojených elektrických zařízení (elektrických předmětů), které mají koordinované charakteristiky, sloužící k plnění jednoho nebo několika určených úkolů (viz 826-10-01 ČSN IEC 60050-826).

NB.2.1 Elektrické instalace a elektrická zařízení z instalace napájená
Norma neplatí pro revize připojených elektrických zařízení, a to přesto, že revize připojených elektrických i dalších technických zařízení může být s revizí elektrických instalací spojena. V řadě případů je bezpečnost technických zařízení (strojních zařízení, zdvihacích zařízení, zařízení pro plynulou dopravu nákladů, prů¬myslových robotů apod.) připojovaných na elektrickou instalaci budov zajišťována elektrickými předměty a/nebo sestavou vzájemně spojených elektrických předmětů s koordinovanými charakteristikami. Ke koordinaci funkce elektrických předmětů může sloužit i příslušné programové vybavení. U takového "elektrického vybavení" sloužícího k plnění jednoho nebo několika úkolů k zajištění bezpečnosti, se rovněž ověřuje, zda osoby a majetek jsou přiměřeně chráněny před nebezpečími neelektrického charakteru, která mohou tato zařízení způsobovat v důsledku jeho nedostatečné nebo vadné funkce.

Připojované elektrické zařízení se posuzuje podle norem k tomu určených, které jsou uvedeny v části souvisejících norem. Jedná se v našem případě o ČSN EN 60204-1 ed. 2, ČSN 33 1600 ed. 2 atd.

Jakým způsobem je tedy nutné zacházet s normou ČSN EN 60204-1 ed. 2. Tato norma je součástí komplexu norem ČSN EN ISO 12100-1 Bezpečnost strojních zařízení - Základní pojmy, všeobecné zásady pro konstrukci - Část 1: Základní terminologie, metodologie a ČSN EN ISO 12100-2 Bezpečnost strojních zařízení - Základní pojmy, všeobecné zásady pro konstrukci - Část 2: Technické zásady.

ČSN EN ISO 12100 je základem pro tvorbu norem, které mají následující strukturu:

• normy typu A (základní bezpečnostní normy), uvádějí základní pojmy, zásady pro konstrukci a všeobecná hlediska, která mohou být aplikována na všechna strojní zařízení;
• normy typu B (skupinové bezpečnostní normy), zabývající se jedním bezpečnostním hlediskem nebo jedním typem bezpečnostního zařízení, které může být použito pro větší počet strojních zařízení:
  – normy typu B1 se týkají jednotlivých bezpečnostních hledisek (např. bezpečných vzdáleností, teploty povrchu, hluku);
  – normy typu B2 se týkají příslušných bezpečnostních zařízení (např. dvouručních ovládacích zařízení, blokovacích zařízení, zařízení citlivých na tlak, ochranných krytů);
• normy typu C (bezpečnostní normy pro stroje), určující detailní bezpečnostní požadavky pro jednotlivý stroj nebo skupinu strojů.

Tato norma je norma typu A.

Pokud se norma typu C odchyluje od jednoho nebo více opatření, kterými se zabývá část 2 této normy nebo norma typu B, má přednost dodržení normy typu C.

Mezi normy typu B patří například

Mezi normy typu C patří například

Z předpokládaného výčtu norem vyplývá, že kvalitní posouzení bezpečnosti strojního zařízení nemůže vycházet z jedné normy.

Norma ČSN EN 60204-1:2000 ve svém úvodu specifikovala předmět jednotlivých článků normy a odkazovala i na vazby norem souvisejících. (v tabulce jsou již některé normy neplatné). Nová norma má již tyto odkazy v průběhu textu.

Související tabulku můžete stahovat zde ...

Tato přednáška je ukázkou sborníku přednášek č. 40.

Sborník je již jen v elektronické podobě.

Cena sborníku v elektronické podobě je 140,-Kč, pro členy Clusteru 100,-Kč

Pokud máte o sborník zájem, můžete si ho objednat níže uvedeným formulářem!