ČSN 33 1600 ed.2 definuje základní a náhradní postup měření.

Základní postup slouží pro ověření veškerých možných parametrů ochran spotřebiče a skládá se z měření odporu ochranného obvodu (u třídy I), měření izolačního odporu (u spotřebičů, u kterých je to technicky možné) a z měření unikajícího a dotykového proudu.

Náhradní postup je určen pro spotřebiče, které není možné v době konání revize odpojit od sítě a lze tedy vykonat pouze měření proveditelná za provozu. Je to měření odporu PE obvodu (u třídy I) a měření dotykového proudu. U pevně připojených spotřebičů pak lze navíc měřit unikající proud pomocí klešťového miliampérmetru. Je-li provedeno měření náhradním postupem, je nutno opakovat měření základním postupem v nejbližším možném termínu, kdy bude možno spotřebič odpojit od sítě.

Poznámka: Lze doporučit, aby před měřením unikajících proudů bylo provedeno i měření izolačního odporu. Odhalí se tím případné hrubé závady v síťové části spotřebiče, jako např. zkrat mezi N a PE vodičem a předejde se tak případnému poškození měřicího přístroje příliš velkým unikajícím proudem. Obvykle nehrozí  poškození elektronických obvodů, ale v případě obavy lze provést toto kontrolní měření i nižším napětím, pokud to měřicí přístroj umožňuje.

Zkouška chodu
Na závěr revize spotřebiče se provede zkouška jeho chodu v souladu s ustanovením příslušné normy. Zkoušku chodu lze provést i během měření unikajícího a dotykového proudu, je-li k měření použita některá z metod, kdy je spotřebič při měření v provozu.

Součástí zkoušky chodu by mělo být i prověření takových prvků spotřebiče, které sice přímo nesouvisí s jeho elektrickou bezpečností, ale mohou mít vliv na jeho správnou funkci (test přepěťových ochran a prověření izolačního odporu mezi L a N v prodlužovacím přívodu apod.)