Instalační krabice a jejich parametry do roku 1989

O konstrukcích starých instalačních krabic bylo kdysi napsáno hodně. Dnes ovšem se špatně dohledávají staré konstrukční informace. Připomeňme si základní data ...

---

Krabice musely být řešeny tak, aby jejich dodatečná úprava při montáži (vytvoření montážních a vstupních otvorů) byla pomocí vhodného nástroje snadná, rychlá a přesná. Odbočné krabice určené pro montáž svorkovnic musely být uzpůsobeny k jejich upevnění. Nástěnné krabice musely mít dosedací plochu upravenou tak, aby se při upevnění nepoškodily.

Krabice do vlhka, těsné a venkovní musely mít odvodňovací otvor o průměru nejméně 5mm nebo průřezu 20mm2 při šířce nejméně 3mm. Otvor musel být v takovém místě, aby po namontování krabice mohl sloužit svému účelu. Jmenovité napětí krabic bylo 380V nebo 500V. Jmenovitá velikost krabice byla dána podle druhu krabice buď jejími vnitřními, nebo vnějšími rozměry. U krabicových rozvodek byla jmenovitá velikost doplněna o maximální průřez připojitelného vodiče a jmenovitý proud. Materiál krabic a víček musel být takový, aby vyhověl v podmínkách, pro které byly krabice určeny.


Na každé krabici musely být čitelně a trvanlivě vyznačeny tyto údaje:

• označení výrobce

• typové označení

• značka 063 podle ČSN 34 5550 u krabic ověřených pro montáž na hořlavý podklad

Na každém víčku muselo být označení výrobce a typové označení. Značka provedení, popř. krytí podle ČSN 34 5550 musela být umístěna tak, aby byla po montáži krabice s víčkem viditelná. Vstupní otvory musely být u nástěnných krabic umístěny tak, aby zavedené trubky odstupovaly co nejméně od stěny. U zapuštěných krabic musely být otvory pro trubky minimálně 3mm pod horním okrajem krabice. Nástěnné krabice musely mít upevňovací otvory alespoň předlisované, aby je bylo možné upevnit na podklad. Pokud byly ve dnu krabice otvory pro upevňovací šrouby umístěny přímo pod spodkem přístroje, muselo být v krabici provedeno takové opatření, aby nemohlo nastat porušení izolace vodičů o hlavy upevňovacích šroubů. Otvory pro šrouby k upevnění přístrojů měly mít závit M3, u krabic z termoplastů se mohlo použít samořezných šroubů nebo šroubů do plechu průměru 3mm. U krabic pro zapuštěnou montáž bylo vhodné opatřit otvory pro upevnění přístrojů zahloubením pro zápustné šrouby.

Kovové části krabic, jichž se šlo dotknout a na které by se při poruše izolace mohlo dostat nebezpečné dotykové napětí, musely být vodivě spojeny s částí, která byla opatřena ochranou svorkou. Kovové krabice musely mít vnitřní ochrannou svorku pro připojení ochranného vodiče. Nástěnné kovové krabice musely mít navíc vnější ochrannou šroubovou svorku spolehlivě vodivě spojenou s vnitřní ochrannou svorkou. Svým provedením musely tyto svorky odpovídat ČSN 34 0420.

Svorky určené do krabic měly být šroubové podle ČSN 37 0650, bezšroubové podle ČSN 34 0415, pro ploché násuvné spoje podle ČSN 34 0426 nebo bylo možné použít i jiných druhů ověřených svorek. Svorky k připojení vodiče o průřezu větším než 6 mm2 mohly být svorníkové pro připojení vodičů pomocí kabelových ok.

Svorkovnice musely být řešeny tak, aby je bylo možné v krabicích upevnit a vodiče snadno zavést ke svorkám a spolehlivě připojit. Na svorkovnicích musel být uveden maximální průřez připojitelného vodiče, jmenovitý proud a jmenovité napětí.

Víčko krabice muselo být uzpůsobeno tak, aby po jeho upevnění na krabici bylo dosaženo požadovaného stupně krytí. Sejmutí víčka muselo být možné jen nástrojem. Připevňovací šrouby víčka a případné těsnění musely být zajištěny proti samovolnému vypadnutí.
Splnění uvedených požadavků na provedení se kontrolovalo prohlídkou, popř. měřením vhodnými měřidly.



Krabice a víčka musely být dostatečně pevné, aby odolávaly mechanickému namáhání jak při montáži, tak i v provozu, pro který byly určeny. Mechanická pevnost krabic a víček se ověřovala ve smontovaném stavu zkouškou 311 podle ČSN 34 5613 zkušební paličkou o hmotnosti 150g, která se nechala desetkrát dopadnout na různá místa krabice a víčka z výšky 250mm, nikoliv však na vylamovací otvory. Při zkoušce nesmělo dojít k poškození krabice nebo víčka. Vylamovací stěny vstupních otvorů se zkoušely trnem s kruhovým zaoblením o poloměru 2mm, na který se působí 1 minutu silou 50N.

Krabice a víčka musely odolávat teplotě 70°C. Krabice nebo její části sloužící jako nosiče živých částí musely odolávat teplotě 100°C. Krabice pro zalévání do betonu musely krátkodobě odolávat teplotě do +90°C. Odolnost proti teplu se ověřovala zkouškou 511 podle ČSN 34 5615 při uvedených teplotách po dobu 1 hodiny.
Materiály použité k výrobě krabic a víček musely být odolné proti nadměrnému teplu a hoření. Ověřovaly se zkouškou 525 podle ČSN 34 5615, přičemž teplota žhavé smyčky byla (550±10)°C pro krabice do betonu, (650±10)°C pro krabice a víčka, (850±10)°C pro nosiče živých částí. Krabice a víčka odolné proti šíření plamene se zkoušely podle ČSN 34 5615, zkouška č. 522. Krabice z materiálů nevyhovujících této zkoušce, musely být oranžové barvy nebo opatřeny nápisem MATERIÁL NENÍ SAMOZHÁŠIVÝ.

Krabice a víčka musely odolávat působení vlhka. Odolnost proti vlhku se ověřovala zkouškou 411 podle ČSN 34 5614. Krabice v obyčejném provedení nebo v krytí do IP41 se zkoušely 48 hodin, ostatní krabice 168 hodin. Po zkoušce nesměly být na vzorcích žádné závady, které by vadily jejich správnému používání. Na ocelových částech nesměly být stopy po rzi. Rezavý nádech na hranách a nažloutlé zabarvení, které se dalo setřít, se nepovažovalo za závadu.
Krabice a víčka z izolačních materiálů, kovové krabice s izolačním vyložením a krabicové rozvodky musely mít elektrickou pevnost odpovídající jejich jmenovitému napětí a požadovaný izolační odpor.


Izolační odpor se ověřoval zkouškou 111 podle ČSN 34 5611 bezprostředně po zkoušce ve vlhku. Vzorky se na vnější a vnitřní straně pokryly kovovými fóliemi do vzdálenosti 10mm od krajů a otvorů. Měřilo se pak mezi kovovými fóliemi při napětí 500V. Bezprostředně po měření izolačního odporu se provedla zkouška přiloženým střídavým napětím podle ČSN 34 5611, zkouška 112. Zkušební napětí se přivedlo na kovové fólie na vnitřní a vnější stranu vzorku a udržovalo se po dobu 1 minuty.

Ocelové (litinové) krabice a víčka nebo jejich části (šrouby apod.) musely být spolehlivě chráněny proti korozi. Odolnost proti korozi se ověřovala zkouškou 611 podle ČSN 34 5616.

Části krabic jako těsnicí kroužky, průchodky apod. vyrobené z pryže, PVC nebo jiného materiálu, musely dostatečně odolávat stárnutí. Ověřovaly se zkouškou 622 podle ČSN 34 5616. Vzorky z polyvinylchloridu a podobných materiálů se zkoušely stejným způsobem při teplotě (80±2)°C po dobu 7 dní (168 hodin). Po ochlazení na teplotu místnosti se vzorky prohlédly, zkontroly se, zda nevykazovaly trhliny viditelné pouhým okem, nebyly lepivé a mohly nadále plnit funkci, pro niž byly určeny.

Krabice musely vyhovovat stanovenému stupni krytí a provedení, což se ověřovalo podle ČSN 33 0330.

---