Správně je samozřejmě hromosvod, jednak je to zažitý technický termín, a pak je to i správné označení z pohledu českého jazyka. Pokud se podíváme do slovníku spisovné češtiny, najdeme pod heslem hrom vysvětlení:

1. silný dunivý zvuk doprovázející blesk
2. úder blesku
 
Takže hromosvod je zařízení chránící objekt a lidi v něm před úderem hromu. Společný význam slova, které označuje shodně zvuk i zásah bleskem není pouze výsadou českého jazyka a obdobně je to i v jiných evropských jazycích.

Chaloupka nízká, hrom do ní tříská .....

https://www.youtube.com/watch?v=dpR2WimxvZo

Hymny SR:

 
V ostatních jazycích je to velmi podobné:

Polsky: blesk - piorun hrom - grom hromosvod - OCHRONA ODGROMOWA Rusky: blesk - молния hrom - гром hromosvod - громоотвод Chorvatsky blesk - munja hrom - grom hromosvod - gromobran

 
V minulosti naši předci rozlišovali mezi úderem hromu do něčeho a neškodným blýskáním na obloze. Jakmile se objevilo zařízení, které před úderem chránilo, dostalo název podle tohoto jevu. V některých jazycích se přestalo rozlišovat mezi hromem a bleskem již před vynálezem hromosvodu a tak jeho název je odvozen od blesku:

Německy - Blitzschutz Anglicky - Lightning protection Maďarsky - Villámvédelmi

 
Původ slova "blesk", podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka (Leda 2001) má tento výraz původ v praslovanském slově *blěsk7 (7 = tvrdý jer), které vychází ze starého indoevropského základu. Ale i v německém jazyce byly oba dva jevy odděleny, protože bůh Thor je znám i jako Donnar. V současné době se ale používá výraz: Vnější ochrana před bleskem, který je i normativně správně.  Jak je uvedeno na stránkách Ústavu pro jazyk český, táhnou se takovéto diskuze více jak 100 let:
 
Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 7, s. 216-219 viz
citace: BLESKOVOD. Ve večerníku Nár. Listů čtli jsme 4. června: »Blesk a hrom. Stále dosud zaměňují sa mylně tyto dva pojmy, ač všeobecně je již známo, že blesk je výboj elektrický, viditelný, viditelná obrovská jiskra, kdežto hrom je zvuk, rachot, burácení ji provázející. Jestliže tedy blesk zachycuje bleskovod, je nesprávným, píše-li se, že hrom udeřil a zapálil, nebo že stavení opatřeno bylo hromosvodem.

Správné je jedině bleskovod«. Nechceme rozhodovati, co je při elektrickém výboji podstatnější, zdali viditelná jiskra či slyšitelný praskot: o tom ať uvažují fysikové. Ale kdybychom měli měniti slova podle toho, jak se mění předmět anebo vědecké mínění o něm, musili bychom měniti jazyk bez přestání. Němec by směl říkati Fensterscheibe jen sklu kulatému, místo Bleistift by si musil utvořiti slovo podobné Jungmannovu slovu »tužka«, my bychom nesměli mluviti o barevných tužkách, není-li v nich tuhy, byl by podvod, mluví-li se o pozlátku a pozlacování, neděje-li se pravým zlatem, od dob Koperníkových by nesmělo slunce vycházeti a zapadati atd. atd.

Posud počítáváme na zlaté, mluvíme o papírových a stříbrných zlatkách: oči, které vídaly skutečné »zlaté«, jsou již kolik set let prach a popel. Slovan a Čech výboj vzduchové elektřiny od jakživa nejraději jmenuje po jeho zvukové stránce »hromem«, mrzí-li nás co, přejeme si, aby to hrom vzal nebo zapálil, Řehoř Hrubý z Jelení latinské »fulmen, fulminatio« bez ostychu překládal »hromobití«: proč máme najednou ten výboj jmenovati po jeho světelné stránce bleskem, když konec konců ještě ani nevíme, co vlastně ta elektrická jiskra jest?

Slovo hromosvod není staré, jako není starý sám hromosvod: ale svědčí o slovanském a českém citu svého tvůrce. Kdo je utvořil, nevíme: ale u Jungmanna má značku Dobrovského, což znamená, že buď pochází od Dobrovského, anebo že je Dobrovský aspoň schvaluje. Bleskosvod je slovo nejen zbytečné, ale zní přece jen příliš strojeně, nehledíc ani k tomu, že z něho čiší jako vzor něm. Blitzableiter.

---